Máme nechat pokřtít synka?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
prosím poraď mi.
Přemýšlíme s manželem, že dáme pokřtít našeho 3měsíčního synka.
Začali jsme chodit na takové konzultace, ale já už nejsem zdaleka přesvědčená, že to chci udělat.
Mám zvláštní pocity a nevím jak z toho ven.
Manžel se hlásí k evangelické církvi a o křtinách je přesvědčen a těší se na ně.
Já věřím ve vesmír, dušičky a reinkarnaci.
Původně mi plánování křtin nevadilo, ale teď jsem zjistila,
že je to moc důležité rozhodnutí, které za našeho synka uděláme, a nemám z toho radost.
Tím spíš ne, že se s některými myšlenkami církve neztotožňuji.
Chtěla bych se Tě zeptat, zda křtiny nemohou našemu synovi uškodit.
Myslím takové to "zaškatulkování", které za něj rozhodneme.
Mám bojovat, abychom to nechali být?
Děkuji za to, že jsi.
Měj se moc hezky
Romana 17.3.2008
Odpověď: Milá Romano,
svůj názor na církve jsem na těchto stránkách prezentovala už několikrát.
Nechci to opakovat...
Ale je to jen můj názor, sami se můžete rozhodnout, jak chcete.
Vyrůstá-li dítě v nábožensky orientované rodině, je logické, že je také pokřtěné.
Nemůže v tu chvíli protestovat, je příliš malé.
Ovšem dochází k jeho zařazení, to je nezpochybnitelné.
I když také jsem se setkala s rodiči, kteří chtěli mít své dítě pokřtěné z jediného důvodu.
A to, aby nad ním byla jakási vyšší ochrana.
Neuvědomují si, že ta vyšší ochrana je tady nad každým, je úplně stejná nad dítětem (člověkem) pokřtěným nebo nepokřtěným.
Ale někdo k tomu potřebuje mít ten papír s razítkem.
Přitom je to ale tak zbytečné...
V poslední době dochází v církvi ke krizi.
K velice vážné krizi.
Ukazuje se, že základy, na kterých je postavena, nejsou tak pevné, jak se její představení domnívají.
Kamenné kostely s bohatou výzdobou a zlatými svatými mají navodit u věřících především pocit strachu.
A po smrti je nabízena jen jediná cesta - do nebe, proto by měl být člověk poslušný...
Ta druhá - do pekla - je jistá pro každého, kdo neposlouchá...
Ovšem těch budoucích cest je pro duši mnohem víc, musí hodně pochopit, aby se dostala dál.
Znovu a znovu je stavěna do stejných zkoušek, aby došla k jinému, lepšímu řešení.
Jsou to zkoušky bolestné, ale pro každého moc důležité.
S tím církve nesouhlasí.
Volají po důkazech...
Kdo to kdy viděl?
Stačí se jen podívat za závoj smrti a důkazy jsou na světě.
Reinkarnace, přeměny duše, která se rodí opakovaně v různých dobách, je pro církev nestravitelná.
Ano, je toho už příliš.
Před tím už se oči zavírat nedají.
Kdybych měla chlapečka, nejspíš bych počkala, zda sám bude chtít jít touto cestou.
K víře se dostává mnoho lidí i v dospělém věku...
Zkuste to teď co nejlépe zvládnout.
© Wahlgrenis
17.03.2008
Milá Wahl i Romanko,
dovolte mi reagovat na tuto myšlenku....
Podle mě není čeho se obávat, jestli dítě pokřtít nebo ne
není to ovlivnění života nebo zaškatulkování.
Tvůj chlapeček má na tomto světě také poslání a úkoly a křtiny a svěcená voda mu neuškodí.....
děkuji
s pozdravem
balu 18.3.2008
Wahlgrenis,
psala jsem Ti v březnu o tom, že uvažujeme o křtinách našeho syna.
Dneska u mě byla farářka, která bude křtít našeho syna.
Jezdili jsme k ní na takové pohovory a protože já nejsem až tak přesvědčená, nabídla se mi, že se u mě zastaví.
Dobře jsme si povídaly o životě víře a tak.
Vyprávěla jsem jí o tom, že věřím v reinkarnaci, dušičky a ona mně zase o křesťanství atd.
Když odcházela, tak říkala, že jsem si vytvořila takový svůj svět (co jsem kde pochytala), který mi pomáhá.
Že prý mi chybí pevné základy.
Tím myslela křesťanství, to prý se mi tam ale taky vejde.
Říkala jsem jí, že se nechci cítit méněcenná, protože o křesťanství toho tolik nevím.
Rozloučily jsme se.
Já na ni celý večer myslím.
Je mi moc divně....
Vybavuje se mi, co jsem mohla říct jinak, protože když má člověk nahlas něco vysvětlit a pojmenovat,
tak to je mnohem těžší, než jak to cítím uvnitř.
Je mi hrozně, mám pocit, jako bych v něčem selhala a říkala blbosti...
Proč to tak je?
Hezký den přeje
Romana 14.5.2008
Milá Romano,
znám ta slova. Také jsem si je vyslechla... A dokonce nejednou...
Nejsou to blbosti, co jste říkala, jen jste se každá pohybovala v tu chvíli na jiné rovině.
Je obtížné otevřít člověku, který má před sebou jednu cestu, ještě další světy.
Ale o to tady nejde.
Něco jste si spolu vysvětlily.
Křesťanství dává lidem jistotu, ano, je to jistota pevného bodu, který je nad nimi.
Možná máte pocity méněcennosti z toho, jak jste si nebyla pevná v názorech, rozumím.
Církev dokáže mnohé tak PŘESNĚ pojmenovat.
Hledala jste slova, na tom nic není.
Byla to první taková debata, nebyla jste na ni připravena.
Ale to neznamená, že se neshodnete...
Je pravda, že paní farářka má svou PRAVDU, o které Vás chtěla přesvědčit.
To, co jste poznala možná už i Vy - naznačujete reinkarnaci..., těžko může přijmout, protože to má nastavené jinak.
Těžko by Vám například přiznala, že existuje po smrti ještě COSI.
Je to proti učení křesťanství, které hlásá mimo jiné jediné nebe nad námi, kde se po smrti všichni setkáme.
Nikoho nemůžete posunovat na jeho životní cestě.
I když těch důkazů kolem nás je stále více...
Nikomu násilně neotevřete oči, stejně by je zase zavřel.
Nechtějte po mně, abych za Vás rozhodla, co máte dělat.
Ale to už víte.
W.
14.5.2008
Mila Wahl,
citala som dotaz Romany, ktora potrebuje poradit s problemom, ci ma dat svojho syna pokrstit, ci nie.
Pravdupovediac, je zvlastne, ked sa clovek rozhoduje tak dlho o takychto zalezitostiach.
Ja mam syna, dala som ho pokrstit asi dva tyzdne po tom, ako sa narodil, nejak som nad tym nerozmyslala, aj ja som pokrstena.
Nevidim na tom nic zleho ale ani nic doleziteho......
myslim, ze to nijak neovplyvni nase zivoty. ma tu svoje poslanie ci je pokrsteny alebo nie je.
Svoju cestu si aj tak vyberie sam....
JA som dala svojho syna pokrstit, pretoze som to videla ako normalne.
Ci bude chodit do kostola, ci bude katolik, to je uz na nom.
Nikdy som ho nenutila chodit kazdu nedelu do kostola a pod...
a predsa jeden cas chodil, dokonca robil v kostole ministranta a keby si videla to stastie v jeho ociach...
bol fantasticky..
prezival to tak naplno......
deti vedia kadial maju ist...
A zrazu ho to preslo.
Zrazu akoby ciitl tam "v tom"...nejaku nespravodlivost, nejaku falos, ludi, ktori tam chodia ani sami nevedia preco a prestal.
Opat som ho nenutila a neprehovarala.
Teraz do kostola nechodi, ale ja viem a som presvedcena, ze vie, ze nad nami je niekto, kto nas chrani,
ze je tu nejaka ochranna ruka, verim, ze vie, ze je tu aj iny jemnohmotny svet.....
deti si najdu cestu same.
Samozrejme mi im mozeme pomoct a viest ich tak ako sa nam paci, ale verte, ze to co sa im pacit nebude,
to robit nebudu a skor ci neskor zaujmu svoj nazor, ktory by sme mi mali respektovat....
pre nas rodicov je to niekedy tazke, ale ked uverime, ze nase deti su vyspele dusicky, ktore nam ukazuju ten smer,
zacneme rozmyslat, pocuvat srdce a dusu....vsetko pochopime.
Preto mila Romana, nezamyslaj sa nad tym, ci das syna pokrstit, alebo nie, proste urob to, co citis....
uplne jednoducho, cim viac sa zmyslame, tym viac vsetko komplikujeme.
nerozmyslaj nad tym, co si povedala pre fararkou zle a co si povedala dobre, co si mala povedat inak.
Povedala si vsetko tak, ako si to v tej chvili citila ....
musis si verit a rozhodnut sa tak, ako ti hovori tvoje srdce......
prajem vela, vela lasky, pohody a slniecka ...
Dadika 14.5.2008
Tebe mila Wahl prajem vela sil a pohody pri rieseni problemu s kradezou tvojich prispevkou pani Helenou....
verim, ze vsetko dobre dopadne a drzim Ti palce...
Ty si nase svetielko v tomto velkom svete...
Vela lasky, slniecka....
Dadika 14.05.2008
