Specialisty z kriminálky Miami tu fakt nemáme
Milá Wahlgrenis,
pročítám Vaše stránky
a napadá mě, že by snad po 12 letech byla možná odpověď na otázku, kterou si po celou tu dobu denně kladu.
Čtu, co všechno jste různým tazatelům schopna vysvětlit, a cítím šanci.
Šanci dovědět se, jak zemřel můj bratr.
To, co statisticky shrnu do údajů, je prosté:
8. 12. 1995 zmizel beze stop.
Žil sám, rozvedený, o víkendu nenavštívil rodiče, zlé tušení,
následná návštěva jeho bytu, kde evidentně několik dnů nikdo nebyl, absence v práci (byl šéfem ve své vlastní firmě).
Policie případ bagatelizuje, má čas.
Pátrání je vyhlášeno až více než za týden, probíhá tak nějak symbolicky, zoufalství rodiny bezmezné.
Pamatuju si naprosto přesně na pátek 15.12., kdy jsme seděli u rodičů v kuchyni a za zdí s hodinami se ozývalo klepání...
Všichni jsme ho slyšeli a nechtěli jsme ho pojmenovat, chtěli jsme doufat.
Doufání bylo marné, bratrovo tělo vyplavila řeka Bečva v květnu následujícího roku asi 15 km od Vsetína, kde žil.
Bylo v takovém stavu, že zjistit příčinu smrti nebylo možné, a specialisty z kriminálky Miami tu fakt nemáme.
Pohřeb, zoufalství, bezmezná bolest, která trvá, protože je spojena s beznadějí.
A pořád se ptáme, co se stalo?
Kdo mu ublížil, jestli to tak bylo?
Nebo spáchal sebevraždu?
Jak?
Proč?
Téměř každou noc se mi o něm zdá.
Vždycky čekám, že přijde, on opravdu přijde
a já se ptám, kdes tak strašně dlouho byl, proč jsi nebyl tady, a on mi neodpoví, nemluví, usmívá se, neusmívá se a pak je konec.
Nikdy nemluví.
Tenkrát jsme v rámci vyšetřování rozhazovali sítě po celé Moravě,
spolupracovali jsme s psychotronikem, na kterého se dokonce obrátila policie.
Ten mluvil o násilném činu.
Než mohlo z jeho strany dojít k nějakému závěru, zemřel.
A pak už nebylo sil.
Wahlgrenis, cítím ve Vás naději.
Prosím o pomoc, bude-li to možné.
Snad ještě podrobnější údaje:
Petr XXXXXX, narozen XXXXXXX - ? 8.12. 1995, Vsetín.
Ocicat 6.3.2008
Milá Ocicat,
sice je velice problematické dívat se do minulosti, kterou od dnešního dne dělí 12 let.
Obávám se také, že v tuto dobu už není možné nikoho soudit.
Smrt je jasným důkazem, bratr nežije, ale trest pro viníka není v žádném případě nyní ve Vašich rukou.
Tohle je dobré vědět úvodem.
Nesmíte, i kdyby podezření na někoho skutečně ukazovalo, sama v této věci nic dělat.
Policie je u nás orgánem, který řeší tyto případy, pak jsou tady soudy a následně věznice.
A nad vším ještě síla mnohem vyšší, před kterou se nikdo neschová...
To je moc dobře.
Boží mlýny totiž melou naprosto neomylně.
I když nám se může z našeho hlediska zdát, že pomalu.
Vypadá to, že v době, kdy byly volné dny - možná o víkendu, odjel Váš bratr někam mimo místo bydliště.
Měl partnerku, nebo snad ženu, která se mohla jeho partnerkou stát.
Byl do ní zamilovaný, ale ona buď nebyla zcela volná nebo si na ni dělal nároky jiný muž.
Každopádně byla pod vlivem tohoto muže, i když by ráda tento příběh ukončila a byla s Vaším bratrem.
Je pravděpodobné, že se v tu dobu sešli, ale její partner, tamten muž, je spolu objevil.
Těžko říct, co přesně se na místě dělo, ale on je jistě překvapil a došlo nejprve k nehezké hádce.
Nakonec z pozice síly došlo k násilnému skutku, za použití nějakého těžkého nástroje.
Odhadla bych to na rány tupým předmětem v době, kdy nebyl při vědomí.
Nejspíš se poprali, on mohl upadnout na zem, uhodit se do hlavy a pak byl ještě následně utlučen.
Ten muž byl velký, silný, obrovský, ruce jako tlapy, pracoval jistě manuálně.
Protože ale Váš bratr odcestoval do míst, kde ho nikdo neznal, neměl zde mnoho přátel, byl jednoduchý další postup.
Bohužel.
Nebo aspoň tak to vnímal onen muž a jeho přítelkyně, která měla ale být přítelkyní Vašeho bratra.
Nechtěli se špinit schováváním těla, nechtěli ho nikam zahrabávat, mít ho někde v zemi, ale utopení se jim jevilo jako nejlepší varianta.
Byla to podle nich cesta, kterou tělo zmizí jednou provždy z povrchu zemského.
Tělo zatížili a spustili snad v igelitovém pytli do řeky v místech, kde je větší hloubka.
Předpokládali, že klesne váhou, kterou si ještě dobře promysleli (kameny, případně nějaké těžké pracovní nástoje, nářadí...).
Dokonce to na mne působí tak, jako by spolu s ním do vody spustili nějakou techniku, možná nepojízdný vozík, motorku...
Tím by také spoustu vlastních stop smazali.
Bohužel nepočítali s tím, že i o po delší době tělo pod vodou pracuje, nafukuje se a hlavně vůbec nepočítali s tím, že by někdy vyplavalo.
Měli to tak perfektně vymyšlené!
Samozřejmě po té dlouhé době mohou mít oba pocit, že je už všechno promlčeno.
Stejně je ale budí sny, v kterých vidí bratrovo tělo v okamžiku, kdy v něm dohasínal život.
Mají to jako nekonečnou smyčku, nevědí už, jak by se toho zbavili...
Omotává si je to pořád víc a víc.
Stejně jednou přijdou před nejvyšší soud a tehdy jim dojdou slova.
Nebudou vědět, čím by se obhajovali.
Jejich duše v tomto životě zklamala.
Je to těžká zátěž, kterou si na sebe naložili, tehdy v prosinci roku 1995.
Stejně jako nesmíme nikdy předčasně skončit vlastní pouť tímto životem, nesmíme ani sáhnout na život nikoho jiného.
Tohle tabu ale oni porušili, tak budou trpět.
Nebudou to mít vůbec jednoduché.
Ale tohle už patří opravdu do scénáře někomu jinému.
Buďte hodně silná!
© Wahlgrenis
06.03.2008
Milá Wahlgrenis,
nečekala jsem, že mi odpověď od Vás přijde tak brzy - velice děkuji.
Přemýšlím nad tím, vracím si zpátky celé roky, ten velký chlap vážně existuje, kdo by mohla být ta žena, nevím.
Všechno, co mi píšete o spravedlnosti, musím akceptovat, samozřejmě.
Nemám dávno v hlavě myšlenky na pomstu.
Byly tam kdysi, ale už nejsou.
Jen to nezodpovězené mě celá léta trápí.
Ve všem máte pravdu, boží mlýny vykonají časem svou práci, vím.
Nechám to na nich.
Případ je pradávno uzavřen jako nevyřešený a já s tím už nic nenadělám.
Ještě jednou Vám velice děkuji za vše, co jste mi napsala a co jste pro mě udělala.
Přeju Vám sílu a mnoho radosti v životě.
Ocicat 07.03.2008
