Smutno je mi, smutno je mi, na ten smutek neni lek
Otázka: Smutno je mi, smutno je mi, na ten smutek neni lek,
slibil jsem ti, ze se zmenim, a ten smutek neutek.
Je to pekne nadeleni promenit se docela,
nejhorsi je pomysleni, ze uz bys me nechtela...
Ahoj Wahl,
vim, ze je slusnosti na zacatku dopisu pozdravit, ja si ale nemohla pomoct
a zanotovala jsem si pisnicku, myslim od Vlasty Redla, ktera tak presne mluvi z duse...
Myslim, ze autor citil neco, jako ja citim ted, kdyz tato pisen vznikala.
Ja bych ale chtela ten lek najit.
Nejakou nitku k tomu vsemu, co se ve mne odehrava.
Ctu si obcas (tedy stale casteji a casteji) tvoje stranky.
Lide jim veri a vkladaji na ne sve pribehy, silne az neuveritelne.
Netvrdim, ze vsemu, co se na nich pise, rozumim.
To ne.
Jenom ctu a uvazuju, pokazde ve me vznikaji nove a nove otazky.
Lidem se deji takove veci v jejich zivotech, tak moc smutne..
A to je prave ono.
Mne se nic takoveho hrozneho nedeje.
Pro vsechny okolo bych mela byt spokojenou a stastnou osubkou, co ma zivot a vsechny krasy sveta pred sebou.
Ano, z jejich pohledu bych takova mela byt, ale sama vim, ze nejsem.
Mam nevysvetlitelne strachy a obavy ve chvilich, ktere se pro ne nehodi, kolem me je smich a ja sedim a zadumane to pozoruji.
Citim nejistotu a nastrahu ve vsem novem, prichozim.
Muj rozum presne vi, ze jsou ty pocity neopodstatnene (mozna je podstata nekde v minulosti),
citim se spatne, vim presne, jak se ma 25leta holka chovat.
Ale vetsinou je to jenom pretvarka, kterou spolecnost kolem me vyzaduje.
Moji veselost a bezstarostnost vyzaduje a to doslova (potrebuje jako sul) taky muj vztah,
muj kluk si moji veselost tolik zaslouzi, ale ja ji bohuzel mam jenom malo a to malo se mu snazim beze zbytku dat.
Pribeh mojeho kluka a me zcela urcite take souvisi s tou moji nevysvetlitelnou ustrasenosti a pocitem osameni.
Cetla jsem pribeh na tvych strankach o holce, ktera se ocitla ve Spojenych Statech a jeji predstavy byly natolik odlisne a ubijejici,
ze se nakonec rozhodla s jejim zivotem skoncovat.
Ja takove myslenky nemam, presto myslim, ze neco z toho ciziho a nenaplneneho uz jsem taky pocitila.
Taky se totiz nachazim v te "zemi Moznosti a svobody", bohuzel v realu je to casto presny opak tohoto sloganu.
Uvazovala jsem, jestli me zivot tady posiluje a trenuje k tomu, byt silnejsi, nebo jestli mi jenom bere na sile?
Nevim.
Kazdy den v praci moje psychika dostava dalsi a dalsi test, soustredeni casto zpusobi boleni hlavy.
Kazdy den, kdyz lide odejdou z restaurace (delam tady servirku, jako temer vsichni Cesi v zahranici),
tak pocitim trosku pychy, jako to jsem to pekne zvladla. Jiny by to treba nezvladl, co ja dneska,rikam si.
Muj pocit nejistoty jeste posilil fakt, ze muj kluk uvazoval jinym zpusobem nezli ja a na Vanoce odcestoval domu do CR.
Chtel stravit cas pohody a lasky s rodinou.
I kdyz jsem mu to opravdu preji, poslechla jsem si vsechny jeho argumenty a duvodu, zcasti je take chapu..
opravdu jsem se snazila nelitovat, presto me pocit litosti zahltil.
Ja bych nejela.
Toto je jeden stripek vseho, co se na me v posledni dobou sklada a ja to citelne vnimam jako tihu na srdci,
palive oci a roztresenost rukou, nesoustredenost a podrazdenost.
Neuzivam si sveho mladeho zivota a moc bych chtela.
Smutne pozoruju kazdy den chuchvalce vlasu v hrebenu, v poslednich par dnech je to extremne mnoho,
podruhe se mi vratila odoperovana cysta (mala bulka na stene pochvy), bolave zadam jsem se naucila nevnimat..
Vsimla jsem si, ze cim vice ukolu na sebe ten den nalozim, tim vice zada boli, dole v krizich.
Tak se podle toho snazim chovat, nepretezovat se tolik a nedavat si prilis moc ukolu
(pisu si kazdy den svuj seznam, jsem jako posedla ho ted den splnit..
a vim ze to neni dobre, ale bez seznamu neumim byt a nemuzu bez nej mit vecer blazeny pocit, co jsem ten den vsechno stihla)
Vim, ze tohle vsechno je odrazem celkoveho rozpolezenim tela i duse.
Telo rika, ze mam delat neco lip a jinak.
Nejsou to rozhodne dobra znameni.
A mam jich vice.
Je to zvlastni.
Uz jednou jsem ti psala, ale odpovedi jsem se nedockala, asi jsem nemela.
Vim, ze jsi jenom clovek - tvuj den nema vice hodin, a i kdyz jsem presvedcena, ze mas mnohonasobne vice energie,
nez v tuto chvili napriklad ja sama, tak je tvoje energie prece jenom omezena.
Kdyz jsem se nedocetla odpovedi, mela jsem asi jeste vyckat na dalsi male vecicky, kterych jsem si zacala vsimat -
Uz druhy fotak se v mych rukou velice rychle vybiji, ackoliv v rukou nekoho jineho je to spolehlivy pristroj...
Nedavno jsem si prohlizela fotky a zaregistrovala, ze temer na kazde je moje postava rozostrena..
Zajimave.
Asi mam neco vedet, asi nic zrovna krasneho.
Nemela jsem nikdy v sobe tolik odvahy se zabyvat napriklad svymi minulymi zivoty.
Muj nazor je takovy, ze pokud nepotrebuju vyresit neco opravdu vazneho v tomto zivote, nemela bych to otevirat jenom ze zvedavosti.
Kdybych mela, tak by ke me prisla nejaka zprava, ze mam.
Jako prisla tobe.
Ale i presto se mi toto tema nejak pootevrelo a ne vubec mojim pricinenim.
Potkala jsem tady kamaradku, holku, co si z veci mezi nebem a zemi udelala konicka a tema na dlouhatanska zabavna vypraveni.
Vsechno je ji jasne, mela takove a takove minule zivoty, ma tolik a tolik andelu,
zaujima postoj, ze jsem jenom pozadu, kdyz o tom nehodlam otevrene diskutovat.
Ale podle me to bere tak nejak moc "Komercne" - nevim jakym jinym slovem jeji konani popsat.
A tak se stalo, ze tato kamaradka navstivila jednu velice dobrou a uznavanou osobu, ktera se timto svetem take zabyva,
vnima ho, umi vest a poradit lidem.
Moje kamaradka uz ma kolem sve osoby uz vse jasne, tak se zacala ptat na okoli.
Zeptala se take na me a dostalo se ji jenom okrajove odpovedi ze svoji kamaradku (tedy jako me) nemuze v nekterych chvilich pochopit,
protoze si s sebou nese (jako ze ja si nesu) tezkou karmu z minulych zivotu...
A to mi pri Vanocnim sezeni oznamila.
Jako ze ted je ji vsechno kolem me osoby jasne.
Zustala jsem jako oparena.
Copak ona ma pravo se ptat?
Ja sama mam k ruznym vecem veliky respekt a proto jsem se zacala debatam s ni o vecech mezi nebem a zemi VYHYBAT.
Myslim, ze je to pravda, urcite si s sebou neco nesu, i pekne i neco, co musim napravit.
To snad temer kazdy.
Jsem prece na ceste, kde se ucim.
Pisu ti toto vsechno s takovym impulsem, ze bych mela.
Ze snad mas pro me nejakou odpoved na to vsechno.
Zaverem meho (tak dlouheho) psani Ti preju krasne Vanocni svatky (ktere maji doma o mnoho krasnejsi atmosferu, nez tady v USA)
a slunickovy rok 2008.
Ahoj a mej se pekne
Zuza 27.12.2007
Odpověď: Mila Zuzo,
vsechno, cim prochazime, ma nejaky smysl.
Dokonce i to, ze Vas vitr zaval za tu velkou louzi...
Vase kamaradka nemela pravo ptat se na Vas, to by ale mela vedet, pokud si mysli, ze je tam, kde je.
Nemyslim si ale, ze byste mela uz jenom plakat a na nic se netesit.
Kolem nas je spousta veci k radosti, i kdyz se k nam cely svet otoci zady.
V tom nejste sama.
Je dobre, ze neuvazujete o odchodu z tohoto zivota.
To skutecne neni dobra cesta.
Hledate tajemstvi te pavucinky, ktera Vas nenapadne sprada a nedovoli Vam byt sama sebou.
Kolem Vas jsou podivni lide, delaji podivne veci, ktery nerozumite.
Proc?
Jsou pro Vas nastaveny zrcadlem, mate v jejich chovani pochopit sebe.
Ano, mozna se pod jejich tzv. tlakem odhodlate k zasadni zmene, mozna se vratite domu, nevim...
Kazdopadne zacnete o sobe uvazovat v jinych souvislostech, budete porovnavat, co je dobre a co ne.
Mozna dojdete az k absurdnimu zaveru, ze tohle jste nechtela.
Urcite Vas to ale nekam posune, kdyz ne na jine misto, tak jiste v sobe objevite jine hodnoty, ktere pro Vas najednou zacnou mit cenu.
Jsou totiz slova a slova...
Neco treba uz navzdy vyrusite, neco nebudete uz chtit nikdy poslouchat.
Udelate si tak ale soucasne misto pro neco jineho.
Treba nejen pro jina slova, ale i pro jine lidi.
Tohle ale zalezi na Vas, kolik odvahy v sobe najdete, kam az budete chtit dojit.
Zacala jste hodne zesiroka, premyslite o dulezitych vecech, jste totiz na startu, zpet uz jit nemuzete, jenom vpred.
V uvodu pisete o smutku, ktery ve Vas je.
Ten nastava, kdyz nemate zadne pozitivni impulsy, kdyz ztratite duvod teseni se neco, na pristi okamzik.
Nemusti tohle nutne souviset s laskou, s druhym clovekem.
Radost muze byt spojena s takovymi vecmi, jako je treba obycejny vychod nebo zapad slunce, rozkvetla sedmikraska.
Uz jsem je videla vcera na Vysehrade...
Bylo jich tam plno.
Hned jsem mela duvod k radosti.
Copak tak asi u Vas ted kvete?
Amerika je jiny svet, trochu umely, trochu odlidsteny, ale i tam se nejspis da zit.
Ja to ale zkouset nebudu, to vim.
Vzdycky se da najit nepatrny duvod k radosti, pak hned srdicko pookreje a hned je Vam lepe.
Preji Vam tam do te velke dalky, abyste zvladala prekazky vsednich dni s usmevem na tvari.
Nebude to hned a nebude to take jednoduche...
Ale casem by se Vam to mohlo podarit.
© Wahlgrenis
06.02.2008
Ahoj Wahl,
dekuju ti moc za peknou odpoved,
za pekna slova a neco mezi radky, co me nuti si tvuj mail cist znovu a znovu.
Presla jsem, ani nevim proc k tykani, snad te to ani neurazi ani nevadi.
Verim, doufam, ze ne.
Ver nebo never, zacala jsem mit radost, a to ne jen tak z nejake malickosti - totiz sama ze sebe...
Jsou to takove pekne chvilky.
Vsak ty vis.
Mej se moc pekne.
Zuzana 7.2.2008
Mila Wahlgrenis.......
rada bych poslala pozdrav Zuzce a podekovala ji za jeji pribeh.
No a tobe za krasnou odpoved.
Prozivam neco podobneho a hledam odpovedi.
Take ja ziji v USA daleko od domova...pracuji tvrde a nikdo mi nic neda zadarmo.
Je to jina zeme, jsou tu jini lide,jine hodnoty.....ano....krasne jsi to vystihla.
Ale I ja verim ze osud me sem zaval z nejakeho duvodu.... nevim jestli to mam brat jako dar nebo jako trest.
Ale dokazala bych zit jinak a dokazala bych se vratit??
TO JSOU MOJE OTAZKY na ktere neznam odpoved.
Je mi take moc moc smutno,mnohdy si pripadam prazdna a opustena,
ale mou nadeji je....ze kazda noc zkonci a zase prijde den.
A vychod slunce nebo kvetouci stromy,kytky a zpev ptaku....
ach jaka to je nadhera.....to se neda nicim nahradit.
Je to takova krasa.........ze az srdce place.
Moc Vam oboum dekuji......za Vase psani
Martina 19.02.2008
