Zemřel mi manžel, nebylo mu ani 40
Otázka: Zdravím Wahl...
26.1.08 mi zemřel manžel, nebylo mu ani 40...
Poraď prosím, jak dál žít...
Chybí mi i mým dvěma dětem...
Hechápu, proč mě tady nechal,PROČ???????
Jsem tak strašně sama...
Reni 3.2.2008
Odpověď: Milá Reni,
nikdo z nás by neměl předem vědět, kdy smrt přijde.
Přesto přichází a ukazuje na naše nejbližší prstem, aniž bychom jí v tom mohli zabránit.
Pak se nestačíme divit, jak je to všechno rychlé a neuvěřitelné.
Člověk, který tady ještě před pár minutami byl s námi, je najednou někde jinde.
Na naše otázky nepřicházejí odpovědi, nerozumíme, proč to tak muselo být.
Nikdo nedokáže čas vrátit zpět.
Nikdo neodpovídá.
Jsou to divné situace... divné stavy...
Nemůžeme žít věčně v iluzi, že nás se tohle netýká, že nám nikdo nezemře.
Zůstaneme tady sami, i kdybychom tak rádi dál šli společně.
To ale nejde.
Ideální by bylo, pokud se dokážete vyrovnat s tím, že jste všechnu lásku, která ve Vás byla,
předala svému muži, že nic nezůstalo, že jste mu řekla, jak moc jste ho milovala, nic jste si nenechávala pro sebe.
Potom to samozřejmě musí vědět.
Nebojte se, že by něco bylo špatně.
Čas odchodu z tohoto světa je součástí vyšších plánů.
Byl pro Vás vším, největším pokladem, který jste mohla najít.
Vypadá to na krizi související s jeho zaměstnáním,
tady se něco řešilo, s čím on vnitřně nesouhlasil.
Ale nyní je na tom dobře, není ztracený.
Věřte, že jeho láska k Vám a Vašim dětem s odchodem z tohoto světa nezanikla.
Budete ho pořád vnímat při sobě, i když vidět ho nebudete moci.
Zůstáváte tady, máte jít dál, Váš čas se ještě nekončí.
Nesete dál pochodeň, jste matkou dvou dětí, ty Vás potřebují.
Dívejte se vpřed, i když to nyní bude hodně těžké.
Máte pocit, že už nic jiného hezkého nemůže přijít...
Nějakou chvíli to potrvá, ale zvládnete to.
© Wahlgrenis
04.02.2008
Děkuji Vám moc za Vaší odpověď, vím, že mne nespasí...
Ale trochu povzbudila...
Reni 04.02.2008
