Spáchal sebevraždu. Co bylo mezi námi?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
o Vašich stránkách jsem se dozvěděla až nedávno,
pročetla je opravdu podrobně a velmi mne oslovily,
I ty horoskopy doslova šité na míru - nádhera, neuvěřitelné.
Děkuji za Vaši práci pro potřebné, je opravdu záslužná,
často si člověk podobné záležitosti uvědomí a ocení je až ve chvíli nějaké životní krize,
nepohody, bolesti, tápání, možná dalšího duchovního rozvoje...
Pokusím se vysvětlit souvisle, proč vlastně píšu.
Vím, že toho máte opravdu hodně, ale pokud to bude možné, prosím o odpověď.
Musím to vzít dost zeširoka, všechno totiž souvisí se vším.... jak víte.
Takže...
Několik let pracuji s energiemi - hlavně Reiki, ale nejenom a snažím se pomáhat dle svých možností.
"Pod rukama" mi prošlo už "pár" dětí (žáků, studentů) - původní profesí jsem učitelka.
Každý byl něčím zvláštní, ale jeden se velmi odlišoval od ostatních...
Něco na něm bylo - cítila jsem velmi výrazné vnitřní spojenectví
(hlavně z hlediska uměleckého cítění), naše osudy byly jinak velmi odlišné, ale...
Moc jsem mu rozuměla a snažila se mu pomoct ohledně nasměrování na uměleckou dráhu
(neměl takové štěstí na rodinné zázemí jako já...).
Měl výrazný talent a všem okolo to bylo jaksi jedno.
Na uměleckou školu se nakonec nedostal, ale "chytil se drápkem" a myslím, že byl na správné cestě.
Často jsem ho potkávala...
Bylo to vždycky milé setkání, zeptala jsem se, jak je na tom, snažila se ho podpořit.
Po nějaké době jsem se dozvěděla, že z nešťastné lásky spáchal sebevraždu.
Jistě ne náhodou přesně ve stejné době, kdy já řešila snad nejbolestnější krizi svého života
- po dlouhé době spokojeného manželství (nefungovala "pouze" sexualita) jsem potkala svou první lásku (ten vztah byl velmi silný) Už jsem po měsíci téměř odcházela z domu,
on se ale naštěstí (?) rozhodl zlomově vrátit k rodině, já si připadala zrazená,
hrozně to bolelo a ještě bolí, jsme oba zpět u rodin,
nevím, jestli jsem schopna zůstat dál ve své rodině nebo odejdu
(manžel má obrovskou snahu a miluje mě).
V té době jsem jen ležela, brečela a nebyla schopna ani existovat...
Absolutní absence vůle žít dál, neřešila jsem dobrovolný odchod z tohoto světa...
Ale už rozumím tomu, že když je na to někdo úplně sám, nemá podporu, nemůže se třeba svěřit, může to dopadnout hodně špatně.
.. nikoho nesoudím.
Kdo takovou vnitřní bolest nezažil, těžko pochopí...
Přesně v té době musel i on svým mladým mozkem a srdcem řešit podobnou situaci...
Nikdo mu neporadil, nepomohl, nezastavil ho... nezvládl to...
Nechci řešit, proč musel tak mladý talentovaný člověk odejít tak předčasně...
Prostě si to pravděpodobně zvolil... už dávno...
Samozřejmě mě to trápí a často si to řeším v hlavě, ale... kvůli tomu bych nepsala.
Vím, že když někdo odejde touto cestou, není to správné a často nemůže jednoduše odejít "ke světlu"...
a nedobrovolně tu nějak zůstává, trápí se, nikdo ho třeba dlouho neslyší...
Mám pocit, že je to tak i v tomto případě, cítím ve vzduchu zvláštní otazník, smutek, prosbu,
nevím, jestli si to nenamlouvám.
Mám pocit, že já mám být ten člověk, kdo mu pomůže v klidu odejít...
a pokud je to tak, ráda, moc ráda bych to udělala, nemám zkušenosti...
vím ale určitě, že jestli je to tak, zvládnu to.
Prosím Vás Wahl, buďte tak hodná, jaké je mezi námi vzájemné propojení,
proč musel odejít tak brzy,
co je s jeho duší,
cítím to správně nebo si dělám jen zbytečné obavy?
Cítím ještě silnou propojenost této situace s tím, jestli odejdu nebo neodejdu z domova...
prostě s mým dalším osudem, tomu opravdu nerozumím.
Proč by to mělo souviset, jak by to mělo souviset s mou volbou řešení rodinné situace
- jako by vyčkával s nějakým silnějším kontaktem.
Prosím, jak to je?
Chci, aby byl šťastný i třeba v příštím životě...
Chtěla bych pochopit, pomoci všemi svými silami (asi jsem v tom taky nějak "namočená" karmicky...tuším...).
Vím, že věci mezi nebem a zemí existují, cítím fyzicky proudící energii,
silně mi v určitých obdobích funguje intuice...
Teď si ale nevím rady, pochybuji, prosím o pomoc...za něj i za sebe...je to důležité.
Předem moc děkuji.
S nesmírnou láskou a vděčností Kobliha 4.2.2008
Odpověď: Milá Kobliho,
tento člověk, na kterého se ptáte, neměl vůbec jednoduchý život.
Láska pro něho byla vším...
Miloval tak, že nedokázal unést zklamání.
Nechápal, že ta dívka, která pro něho byla vším, může mít oči pro někoho jiného.
Tohle bylo pro něho nejhorší, s tím se nedokázal vyrovnat.
Vypadá to, jako by neuměl přát lásku jako takovou, ale on chtěl, moc chtěl, aby byli jenom spolu.
Nebylo rozhodující, aby ona dívka byla šťastná s někým jiným...
To ho nezajímalo...
Ptáte se ale na jiné věci, hlavně, co bylo mezi Vámi, proč s ním pořád cítíte takové silné propojení.
Je tady obrovská vazba z minulého života, kdy on přijel jako cizinec,
najednou vstoupil do Vašeho života, zpočátku snad jako obchodní partner,
ale brzy se mezi Vámi vytvořilo silné citové pouto.
Bohužel už tehdy si prošel podobnou krizí jako nyní...
Cítil se zrazen, zklamán, nemilován, nechápal to.
I tehdy se rozhodl ukončit svůj život,
jako cestu si zvolil skok do rozbouřené řeky, odkud nebylo návratu.
Láska se mu i tehdy stala osudnou.
Ještě si potřebuje zažít několik podobných setkání, aby věděl, že tohle byly chyby.
Neuměl zvládnout žárlivost v sobě, neuměl darovat křídla, nedokázal milovat, aniž by musel něco dostat.
Umění v něm bylo cestou, jak tohle všechno pochopit.
Mohl se ze svých trápení vyzpívat nebo vyplakat, záleží, jak to vezmeme.
Nemyslím si, že by nyní potřeboval od Vás konkrétní pomoc, zatím ještě není jeho čas.
Ale ozve se, až pochopí, kde opakovaně dělá stejnou chybu.
Je docela pravděpodobné, že to budete zrovna Vy, komu se ukáže a koho bude prosit o pomoc.
Měla byste být připravena.
Zatím je v té vyšší škole, ví, co udělal, ví, že to nesmí dělat, slibuje, že příště už bude moudřejší...
Ale dokázat to bude muset až v dalším životě.
Přijde opět jako velice citlivá, zranitelná duše,
ale už by měl před ukazatelem, kde si opět budu muset zvolit další směr, jít tou správnou cestou.
Dočká se ocenění od vyšších sil, to znamená, že příště už podobnou chybu neudělá.
© Wahlgrenis
04.02.2008
Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za Vaše slova povzbuzení a útěchy...
působila jako tichý, letmý, hřejivý úsměv (vím, že je v "dobrých rukou").
Přeji Vám moře lásky, radosti a sil do Vaší nádherné a tolik potřebné práce.
Myslím, že se jednou osobně setkáme na některé z akcí,
ale nejřív musím ještě "dopsat" jednu životní kapitolu, což mě zatím stojí veškeré síly ...
snad to jsem schopná zvládnout sama...
Všechno v životě má svůj čas a smysl...
a člověk NESMÍ ztrácet naději a víru... nikdy!!!!!!!!!
Krásné jaro Vám i všem spřízněným duším přeje
Kobliha 04.02.2008
