Vnitřně cítím, že bude všechno dobré
Dobrý den, milá Wahlgrenis,
vždy se ráda vracím na Tvoje stránky, do Tvého deníku a království.
Nechávám se inspirovat, dojímat životními událostmi pisatelů, odpovědmi na dotazy
a někdy na Tvé stránky přicházím, když jsem nerozhodná, tápám, nevím a netroufám si.
Do našeho domu náhle vstoupilo dospívání mého syna Ondry (12 let)
a s ním i nálady, lenost a výchovné problémy.
Již od první třídy nás učitelé upozorňovali, že je velice inteligentní, má přehled, slovní zásobu,
opravuje učitele, je ctižádostivý.
Nastoupil do "venkovské" školy.
Neměli jsme odvahu do dát od šesté třídy na gymnázium z důvodu dalekého dojíždění.
Dnes nedělá úkoly do školy, nerespektuje autority, je otrávený.
Paní ředitelka ve škole nás opět upozornila, abychom mu nechali udělat IQ test,
že je velice přemýšlivý, inteligentní a s tím souvisí také určité těžkosti, nepraktičnost, lehce odlišné chápání.
Uvažuji, co s tím, jsem z toho nesvá.
Mám pocit, že jsme zanedbali jeho nadání, smysluplně jsme je nerozvíjeli a dnes je apatický a nemá o nic zájem.
Ve škole se setkává s napomenutím za aktivitu, nemá motivaci,
to se samozřejmě táhne ruku v ruce s pubertálními změnami a negací všech důležitých hodnot.
Puberta u něj graduje, je těžké hovořit jednu chvíli s moudrým "dospělým"
a hned na to s uplakaným "miminkem".
Střídání nálad a názorů je na denním pořádku.
Dokáže vytáčet hlavně manžela, snad si v tom i libuje.
Připadá mi, že Ondra žije ve svém jiném světě, odstřihnutý od hektického dnešního moderního světa,
možná nám svým jednáním nastavuje jisté zrcadlo.
Je to pro mě velká škola trpělivosti.
Nechci Ondru nechat diagnostikovat příslušnými odborníky,
nepotřebuji papír na to, že je chytrý nebo trpí odchylkou v chápání.
Ráda bych, aby přirozeně dospěl, užil si mládí v harmonickém a klidném prostředí
a do života se naučil to nejdůležitější.
Hlavně mě bolí, že dělá zbytečné chyby a vytváří si tím mindráky, se kterými bude potom zápasit po celý život.
Máme ještě mladšího syna (10 let), tam dospívání a změny v chování zatím nepropukly.
Vrací se mi stále častěji na mysl příběh dvou chlapců z mého dětství.
Oba byli nepřizpůsobiví (to není případ našeho Ondry), dělali naschvály a zle všem v okolí,
a to mladším dětem, rodičům i dospělým spoluobčanům.
První chlapec L. se projevoval agresivitou, zlobou, hulvátstvím od malička,
rodiče si s ním hodně užili, nás jako malé mlátil a terorizoval.
V dospívání se mu zřejmě nedařilo najít správnou cestu k ostatním, a tak dostal velkou životní lekci
- po dopravní nehodě na motocyklu visel jeho život dlouho na vlásku (kapalo mu na mozek), modlili jsme se za něho a plakali.
Možná to zní divně, vždyť nás stále pronásledoval, bil a šikanoval,
ale patřil do našeho života a představa obcházející smrti a to, že najednou nebude, bylo pro dětský mozeček nepředstavitelné.
Dostal se z toho a dnes je vzorný otec, milý a hodný člověk.
Druhý chlapec S. byl obdobný jako L. - negativistický a zlý, všechny bil, obtěžoval.
Po základní škole se zahloubal do sebe, odvrhl společnost lidí, byl samotářský,
denně nachodil pěšky v jakémkoliv počasí desítky kilometrů,
dle mého názoru nedokázal najít cestu k lidem a ve svých 30-ti letech ztratil orientaci a umrzl v lese.
Po těchto zkušenostech mám opravdu pocit, že je vše pomíjivé
a vybrat si špatnou cestu, má za následek těžké osudy, traumata a problémy.
Moje přání je ochránit svoje děti před velkými životními otřesy.
Ale vlastně nic nedělám, dívám se a pozoruji všechny ty změny a mám své děti vlastně o to víc - nějak niterněji ráda.
Ráda za to, že jsou,
za to, že jdou svojí cestou,
za to že se snaží poznávat a možná i
za ten momentální laxní a negativistický přístup.
I to je zřejmě určitá důležitá poznávací fáze v jejich životě.
Milá Wahl,
moje psaní je opět velice emocionální, tak se v poslední době cítím -
plná emocí, rozporů a přitom pochopení a porozumění.
Zvláštní.
Děkuji, že jsem se mohla vypsat ze svých vnitřních pochodů,
ráda bych od Tebe slyšela, že to bude všechno dobré, ale vlastně to nějak vnitřně cítím
a věřím v to, že z mých "malých chlapů" vyrostou jednou upřímní, dobří a spokojení lidé
a najdou si uplatnění v duchu svých schopností a představ.
Děkuji Wahl za to, že jsi,
děkuji, že mám možnost skládat díky nevšedním denním událostem pestrobarevnou mozaiku poznání.
Aurelia 06.12.2007
© Wahlgrenis
06.12.2007
