Mému andílkovi nedávali naději na přežití
Otázka: Vážená paní Wahlgrenis,
nešťastné události v mém životě v nedávné době mě přivedly k hlubšímu hledání v duchovních sférách.
Do ruky se mi dostaly knihy od paní Camily Karolinss.
Při hledání na internetu pro bližší informace jsem konečně našla i Vaše stránky.
Věřím, že nejde o náhodu.
Před 3 měsíci, přesně 8. 2. jsem odvezla svého malého chlapečka, moje blonďaté modrooké zlato (tehdy 14 měsíců) do nemocnice v Krči v Praze.
Nález byl hrozivý, pneumokokový zánět mozkových blan, téměř mu, mému andílkovi, nedávali naději na přežití.
První útok přežil, ale nastávaly další komplikace a ten boj o život byl opravdu hrozivý a dlouhý, naděje střídala absolutní beznaděj.
Držela jsem ho, co jsem mohla, je to velký bojovník, a dnes, kdy ho mám už doma, si říkám, že je vlastně zázrak, že je tady se mnou.
Nevím, chci moc, ale ráda bych ho viděla zase šťastného, jaký byl,
aby byl úplně zdravý,
aby se smál a zase mu zářila očička,
aby měl před sebou krásný život.
Moc bych mu to přála a samozřejmě i sobě.
Je mi to vše stále moc líto.
Domů jsme si ho přivezli 23. 3., dle odborné zprávy ve stavu vigilního koma, s nataženými nožičkami a ručičkami.
Myslím, že jeho stav se lepší, dělám, co se dá, ale nevím, jestli se uzdraví...
Jestli je naděje?
Co mohu udělat pro něj to nejlepší, co si vlastně přeje?
Co cítí, co vidí nebo slyší?
Je něco, co jeho chuť k životu naplno probudí?
Moc otázek, a žádné odpovědi...
Moc Vás chci poprosit, jestli díky svým schopnostem můžete pomoci.
Vlastně není jasné, jaký je jeho zdravotní stav, jestli je naděje na vyléčení, co se mu honí hlavičkou?
Vím, že jeho nemoc má hlubší význam, ale tápu.
Teplotu dostal 7. 2. v noci, v den manželových 36. narozenin.
Malý se jmenuje XXXXX, narodil se XXXXXXX v XXXXXX, má sestřičku XXXXX narozenou XXXXXXX.
Manžel, XXXXXXXXXXXXXXX, se narodil XXXXXXXXX a já jsem XXXXXXXXX, nar. XXXXXXX.
Cítím určitou provázanost všech čísel, ale vůbec se v tom nevyznám.
No to mé jméno s příjmením mi při laickém propočtu slibuje jen neštěstí, uvažuji o změně?
Co si o tom myslíte?
Moc Vás prosím o Vaši radu a děkuji za všechny.
Zdravím Vás a přeji Vám krásný den,
Ája 10.5.2007
Milá a vážená Wahl,
dostala jsem se k dalšímu pročítání Vašich stránek, stovky a tisíce lidí se složitými osudy a problémy žádají o radu.
Vím, že je složité pomoci všem, prosím Vás ale ještě jednou, jestli si najdete čas na mého synka.
Samotnou mě teď zarazila má vlastní formulace, že se jedná o nešťastnou událost v mém životě,
je to těžké hlavně pro mého malého synka....
Ale asi se tak nějak cítím být s ním neoddělitelně spojena, jeho utrpení je stejně i mým,
i když v jiné podobě, vše píši z pohledu nešťastné mámy....
Moc Vám děkuji,
Ája 12.5.2007
Milá Wahl,
znovu píši.
Mám nervy na pochodu...
Ted jsme se opravdu hodne nepohodli s manzelem, nejak ho nemohu vystat.
Žiju z podstaty, on chce zábavu a pohodu.
Je mi lito děti, male dcerky.
Meli jsme se stehovat někdy v dohlednem budoucnu do domecku s malou zahradkou, být štastný,
ale ta synova nemoc vse zmenila, tam už asi bydlet nebudem.
Ani se mi nechce existovat, natož potom žít.
Ale jsou tu děti, mám je ráda, chci být pro ně, musím.
Prosím o pomoc, o rozluštění, třeba bude malou útěchou a povzbuzením, nebo už nebudu zbytečně doufat, i ta naděje je vysiliující.
Vrátím se s dětmi k rodičům a sestře, o prázdninách, lásku a zázemí teď s dětmi potřebujeme jako ryba vodu.
Ale co bude dál, nejde mi teď o moji budoucnost, ale o děti.
Aby byly šťastné!
Pak budu i já, aspoň v něčem.
Mnohokrát děkuji za jakékoli zprávy,
Tvoje Ája 13.5.2007
Odpověď: Milá Ájo,
často se mě lidé při osobních setkáních ptají, podle čeho si vybírám otázky.
Mám pocit, že si je nevybírám, ale vybírají si mě.
Vnímám při čtení Tvého mailu obrovskou naléhavost.
Snad nejhorší ze všeho je bezmoc, to, když se díváme na druhého, jak trpí, ale nemůžeme udělat vůbec nic.
Už mnohokrát jsem psala, že každá nemoc je výkřikem duše.
Není to nic jiného.
Nejsou obyčejné zlomeniny - jen tak... nejsou nevyhnutelné operace - jen tak...
Všechno se děje kvůli něčemu.
Nic není bez příčiny, jen to nechceme často pochopit.
Stále jsme uvězněni v těch vzorcích ze škol: na bolest jsou léky.
Jenomže nikdo nezkoumá, proč ta bolest vzniká a proč se spustil spouštěcí mechanismus.
Je to řeč duše.
Nezná slova, aby mluvila, proto musí používat symboly.
Bolest je taky symbol.
Kdo nepochopí, trápí se dál v bolestech.
Ale tohle je mnohem složitější na vysvětlení, nechci zdržovat.
Vím dobře, že čekáte na povzbudivá slova.
Knihu paní Camily Karolinss Jméno je váš osud znám.
Mám ale k její teorii výhrady, připadá mi, že velice usnadňuje člověku jeho osudový boj.
Místo toho, aby duše něco zpracovávala, řešila a s něčím bojovala, přijde nové jméno a všechno je jinak.
Jenomže nikdo nezkoumá, co bude dál...
Nemyslím zítra nebo pozítří, ale v příštích životech.
Když si nyní nechám odklidit všechny drobné kamínky z cesty, kdy na mě spadnou v podobě skály?
Váš chlapeček se nyní ocitl na zvláštním bodě.
Vypadá to tak, že jeho život nemá být naplněn prací.
Z toho by se dalo odvodit, že žít bude, ale nejspíš jeho zdravotní stav nedovolí, aby byl ve všem samostatný.
Důvody tohoto stavu vycházejí z minulosti.
Nejpravděpodobnější je, že jste byli partnery, ale v okamžiku, kdy jste měla být jeho partnerkou, rozhodla jste se jinak.
Přišel jiný člověk, který Vás okouzlil a získal.
Příliš jste neřešila, jak moc můžete ranit srdce milovaného člověka.
Brala jste to jako další příběh, i když ten minulý nebyl ještě dokončen.
Prostě jste se nad to povznesla a mávla rukou.
Nyní je Vaše bývalá láska tady, i když v jiné podobě.
Potřebuje si vybrat to, co jí dlužíte...
A není toho málo.
Chlapeček (Vaše minulá láska) Vám dává vědět, že je tady, že Vás pořád miluje, že nikdy nepřestal.
Pláčete, protože je to silné, ale čas není možné vrátit do té doby.
Nikdy se nemůže vrátit nic, co je jednou odžité.
Jenom se musíme vyrovnat s následky.
Musíme přijmout to, co máme, i když to moc bolí.
Chlapeček přichází, aby Vám dal o sobě vědět maximálně, nejvíc.
Jeho nemoc je způsobem, jak na sebe mohl upozornit.
Nebylo to jednoduché, spustit alarm směrem k druhým lidem někdy nejde.
Jsou nad ním všichni ochránci, možná i proto je nyní s Vámi doma...
Tohle nastavené zrcadlo je možná dost kruté, ale ptala jste se na důvody, chtěla jste pochopit.
Pro okolí to nebudou přijatelné informace.
Těžko je budou přijímat, protože jejich svět je hodně materiální.
Nápravu budou hledat jenom přes lékaře, přes jejich postupy, jejich léky...
Je nutné se podívat na celý příběh z výšky, s odstupem.
Tohle bude nejspíš nejtěžší, když máte chlapečka vedle sebe a vidíte, jak se změnil.
Potřeboval, abyste otevřela oči.
To jste sice udělala, ale nyní jste v jiné době, nemůžete svůj tehdejší krok jen tak vygumovat.
Ale můžete mu dát vědět, že ho milujete.
On ale nikdy nepřestal.
Jeho láska k Vám byla tak silná, že se dokonce rozhodl i přijít přímo k Vám.
Potřeboval se přiblížit a mít Vás co nejvíc u sebe...
Tohle se mu povedlo.
Jeho život se může měnit, pokud přijmete tyto informace a budete se snažit porozumět jeho duši.
Tohle zemětřesení, které si právě prožíváte, jednou odezní.
Je tady zřejmý vývoj, jen nesmíte ztrácet naději, propadat deziluzím a chlapečka odmítat.
© Wahlgrenis
15.05.2007
Drahá Wahl,
moc Vám děkuji za vše, za Vaši odpověď, i když není lehké se vyrovnat s tím, co bylo, co jsem byla, co je teď.
Děkuji za Vaši lidskost, kterou z Vašich řádek cítím.
Nic není náhoda.
Na Vašich stránkách jsem našla dopis od paní, které se z nešťastné lásky zabil
před 10 lety syn ,
píšete jí, že se té dívce, co neopětovala jeho lásku, možná narodí jako syn.
Nemohu znovu najít ten dopis, ale i přezdívka té paní byla podobná mému jménu a jménu mého syna.
Nic není náhoda.
Je tam jistá podoba.
I když je to časově nemožné.
Ten dopis jsem četla těsně před dopisem od Vás.
Také jsem měla od mala pocit, že mě někdo pozoruje, že nejsem sama.
Myslela jsem si, že je to jen moje představivost.
Ten pocit už vlastně spíše nemám, možná od té doby, co se malý narodil?
Nevím přesně.
Nemohu změnit, že jsem ublížila.
Trochu nerozumím, že chtěl na sebe upozornit, a takhle,
jako miminko jsem ho moc milovala vždy, asi chtěl ještě víc?
Vlastně žiju pro děti.
Nebo potřeboval, abych věděla, kdo je on.
Vše tak zapadá.
Při cvičení jsem mu před 3 týdny napraskla nožičku (další hrůza),
už je to zhojené, ale od té chvíle jsem s ním začala spát na zemi,
abych s ním, co nejméně manipulovala a ještě mu neublížila.
Tak jsem měla možnost se k němu víc tulit, ne jako, když je v dětské postýlce.
Samotnou mě překvapilo, že mu dávám spíš hlavu na ramínko, jako by byl dospělý muž
a já se k němu tulila jako jeho dívka.
Ale teď vím proč, bylo to podvědomé.
Asi to chtěl.
Ale teď už musí vědět, že ho nikdy neopustím, to nejde.
Dříve, když jsem přemýšlela o jeho dospělosti, chtěla jsem mu jako matka dát volnost, aby na mně-matce nebyl závislý,
aby mu vztah se mnou nebránil mít hezký partnerský vztah s dívkou.
Můj manžel má tento problém z rodiny.
Ale chlapeček zřejmě přesně tohle nechce, přijmu to, jak to bude chtít on, jen aby byl šťastný.
Píšete, že jeho život nebude naplněn prací.
Ale co je to vlastně práce?
Je to něco, za co dostáváme odměnu?
Když nás něco naplňuje, milujeme to, je to pak vlastně práce?
Nevím proč, ale mám pocit, že bude "dělat" něco pro svět, nebude to určitě pro peníze.
Ale jako by něco tvořil.
Je to možné, nebo spíše vyloučené.
A konečně můj život je teď zemětřesením s tsunami dohromady, někdo přežije, někdo ne.
Jen potoky slz to nespraví.
Snažím se najít rovnováhu a cestu dál.
Je nějaká možnost, jak se spojit s jeho dušičkou, poprosit za odpuštění?
A konečně ta změna jména.
Vaše námitky zcela chápu, vše má své pro a proti.
Jen mám pocit, že na mě spadla skála, celá,
a kdyby z ní byly dva balvany, i veliké, spíš by se to dalo zvládnout.
Možná ale ne.
Jediné písmenko, ale nevím....
Jsem Vám moc vděčná, a kdyby někdy byla možnost, jako asi mnoho dalších, ráda bych Vás poznala osobně a poděkovala.
Snad jsem aspoň kousek popošla po pomyslné cestě.
Díky pomoci od Vás.
Moc si Vás vážím a děkuji,
Vaše Ája 16.5.2007
Milá Wahl,
ještě malé pokračování,
chci Vám MOC poděkovat, že vůbec vím, že bude žít dál,
mnohokrát mě napadlo, jestli se ráno probudí, jestli bude dýchat.
Vím, že jsem na začátku cesty k poznání, ale opravdu přemýšlím a nechápu.
Proč ta nemoc.
Já ho jako syna moc milovala vždy.
Píšete, že nemoc je výkřik duše.
Co si vlastně přeje?
Ty potoky mých slz, tu nepopsatelnou bolest, kterou pořád cítím, a když se na něj dívám, je to pocit k zešílení.
On přeci teď moc trpí, proč by to chtěl, nechápu to.
Něco mi pořád navádí na manžela a jeho rodinu, ale nedokážu to rozluštit.
Jak z toho dál.
Láskou k malému určitě, ale to nebude stačit, jsou další věci, které se musí asi vyřešit.
Hodně tápu, kde se zeptat.
Jedině Vás, nebo dušičky mého syna, ale jak?
Prosím Vás, jestli bude ještě pro Vás možné pomoci a posunout mě dál,
věřím, že i malý se uzdraví, když se mi podaří udělat, co si přeje.
ON je hlavně proč Vás žádám a prosím o další pomoc, moc si přeji jeho zdraví, aby se zase smál,
měl celý život před sebou se šťasnou budoucností.
Vždyť právě to si zaslouží.
Moc Vám za vše děkuji a děkuji, že jste,
Ája 18.5.2007
Milá Wahlgrenis,
asi zase Tobě nejvíce důvěřuji.
Zaujala mě tato část Tvého textu v jednom příběhu, který nyní paní s dítětem žije:
"Nejpravděpodobnější je, že jste byli partnery, ale v okamžiku, kdy jste měla být jeho partnerkou, rozhodla jste se jinak.
Přišel jiný člověk, který Vás okouzlil a získal.
Příliš jste neřešila, jak moc můžete ranit srdce milovaného člověka.
Brala jste to jako další příběh, i když ten minulý nebyl ještě dokončen.
Prostě jste se nad to povznesla a mávla rukou.
Nyní je Vaše bývalá láska tady, i když v jiné podobě.
Potřebuje si vybrat to, co jí dlužíte...
A není toho málo."
Čeká mě též jiný partner, zatím jsem se svým současným?
Vlastně stále se trápím a řeším, jak mu nejméně ublížit,
zároveň se od něho nedokážu odpoutat, myslím, že tady je každá rada drahá.
Nechci s ním asi žít a ani nedokážu odejít.
Je možné mi poradit, nechci však zůstat v osudech, potřebuji radu.
Ivka 23.5.2007
Drahá Wahlgrenis,
je to už přes rok, co jsem dostala od Vás odpověď, stále si Vaše řádky připomínám.
Přišlo mnoho změn, žádná není příliš optimistická, manžel odchází za jinou,
jsem vlastně sama velmi dlouho, jen jsem si to nechtěla připustit.
A mezi vším mě stále nejvíc tíží zdraví malého chlapečka.
I když vše, co se událo, dnes vnímám ve stále širších dimenzích.
Můj malinký chlapeček je vlastně tím největším mužem, rytířem, co jsem kdy poznala.
Jen bych si opravdu moc přála, aby mi opět otevřel svoji náruč dokořán...
Vím, že máte stále hodně práce a času není více,
ale přesto bych Vás ráda požádala o osobní návštěvu, kdybych mohla přijít k Vám s Alánkem.
Věřím, že najdu klíč, kterým otevřu jeho zraněné srdéčko, stále tomu věřím.
Moc Vám děkuji a těším se,
Vaše Ája 19.7.2008
Milá Ájo,
všechno v lidském životě se děje tak, jak má.
Nic není náhoda.
Jste nesmírně silná žena, máte sobě mnoho odvahy a dokážete mnohé změnit.
Pokud máte pocit, že Vám mohu na Vaší cestě pomoci, jsem tady.
W.
20.7.2008
Pro Áju:
...to je dítě, které tančí s anděli.
V místě kde není utrpení.
Sestoupil jen příliš nízko, ve skutečnosti tu nejsou překážky (pro něj).
Pro všechny okolo ano - (tak možná proto).
Někdy se to stane.. on tu není ale upoután, může to být jeho způsob práce tady.
Jeho radost je mnohem výše.
Má se kam vrátit, ví, že zas může tančit, čas nehraje roli.
Nikde.
Hoplea 20.7.2008
Dobrý den drahá Wahlgrenis,
moc Vás zdravím a přeji vše nejlepší do nového roku,
AŤ SE VÁM VŠE DAŘÍ, ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, LÁSKU A SPOKOJENOST!
Nevím proč, ale velmi často na Vás v poslední době myslím, jak jste u nás na Spořilově byla, stále Vás vidím, Vaše oči.
Jste velmi čistá bytost.
Přeji Vám jen to nejlepší, co jde.
Náš chlapeček se začíná lepšit výrazněji.
To je to nejkrásnější.
Už má v očkách daleko více života, rostou mu svalíčky, chce se hýbat.
Hledám cestičky, teď už hlavně více uvnitř sebe a ne více venku, ale i tam nacházím výraznou pomoc.
Také je třeba udržovat i svalíčky v kondici, jak to jde, než je bude více používat a posilovat sám.
Jeho uzdravení je teď asi nejvíce ve mně, snažím se pochopit a změnit své myšlení, postoje, život.
Jak to zní lehce, snadné to není.
Ale mám tu největší možnou motivaci v životě ženy, tak věřím, že se mi to podaří.
A nacházím další nitky, které mi pomáhají.
Chtěla jsem Vám hlavně popřát a poděkovat, že jste taková, jaká jste,
Přeji Vám krásný den,
Ája 13.01.2009
