Zemřela mi maminka. Náhle, vykřikla a upadla.
Otázka: Milá Wahlgrenis,
na Vaše stránky chodím již 2 roky, ale teprve dnes zničehonic jsem se rozběhla sem, jako by mě něco popohnalo.
Začátkem června m.r. mi zemřela maminka.
Zemřela náhle, vykřikla a upadla.
Zavolala jsem sanitku, která přijela do 10 minut, ale již jí nebylo pomoci.
Byla to pro mě hrozná rána, protože jsem v ní ztratila tu nejlepší kamarádku.
I když od její smrti uplynula tato doba, stále se nemohu vzpamatovat.
Navíc, mám strašný pocit, že jsem tomu nevědomky napomohla.
Asi půl roku před její smrtí jsem vzala do bytu, aby nezmrzla, květinu v květináči - Hortenzii.
A těsně po její smrti jsem se dočetla, že prý když se umístí tato květina v bytě, některý člen rodiny do roka zemře.
Pořád si to vyčítám, nemohu se vzpamatovat.
I když nejsem na nic pověrčivá, asi týden před její smrtí jsem u nás v chodbě zahlédla nějakého muže v černém.
Vyběhla jsem za ním a říkala, co si to dovoluje, ale v bytě nikdo nebyl.
Stále si vyčítám, že jsem maminku nedokázala vrátit do života.
Kdybych s ní nebyla sama a nemusela jsem shánět sanitku ...
Chtěla bych se s ní spojit, ale neumím to.
Smím Vás poprosit, jestli byste se o to nepokusila?
Moc by mi to pomohlo.
Děkuji Vám.
Antoinetta 10.3.2007
Odpověď: Milá Antoinnetto,
kolem nás je mnoho zvláštních obrazů, které se snaží něco naznačit.
Jen někdo a jen někdy jim opravdu rozumí.
Ovšem jak popisujete, přes smrtí Vaší maminky toho bylo nějak víc.
Nesmíte si ale nic vyčítat.
Konec života není ovlivněn tím, jakou květinu si umístíte do bytu, ani na tom, koho potkáte v domě.
Konec života přichází ve chvíli, kdy člověk má splněno všechno, co vykonat měl,
anebo tehdy, když už není schopen nic dalšího pochopit.
Pak si musí určitý úsek zopakovat někdy příště.
Ale určitě si nikdo druhý nesmí brát na sebe výčitky, že za smrt může.
Smrt - stejně jako příchod do života - řídí jiné zákony, není to v lidské moci.
I když biologie a medicína se k tomu staví jinak...
Víme, že se podle odborníků už mnoho let rodí uměle vytvořené děti...
Ale už nikdo nedohlédne dál.
Nevíme nikdo, kam to povede.
Každopádně v těchto případech si mnozí rodiče neuvědomí, že pro ně by bylo bývalo lepší přijmout roli v životě bez dětí.
Všechno má své důvody.
Nic se neděje jen tak...
Zadupat nebo lusknout prsty, když prostě chci chci chci a chci... to je taky řešení.
Jenže jaké?
...
Vím, odbíhám od tématu.
Maminka také došla k poslední vteřině svého života.
"Technicky" to vypadá na problém se srdcem.
Byla určitě nesmírně obětavá, milá, rozdala by se pro druhé.
Ovšem duchovní směr, to, co měla pochopit, nějak nechápala.
Připadá mi to, jako by u ní bylo mnoho jiných, podle ní důležitějších úkolů, kterým se musela věnovat.
Teď je už na všechno pozdě, ano.
Její duše už pochopila nepochopitelné.
Máte se ještě potkat, samozřejmě v jiných rolích.
Jako by chápala, že láska zůstává pořád mezi Vámi.
Láska je nekonečná, neumírá, nikdy nekončí.
© Wahlgrenis
26.03.2007
