Co mě po smrti přinutí k reinkarnaci?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
mám dotaz:
existuje něco, co by mě po smrti přinutilo k reinkarnaci?
Vím, že si to možná časem rozmyslím,
ale zatím rozhodně nechci, abych byla "někým jiným" a třeba zapomněla na svůj předchozí život...
Děkuji
Anna 29.10.2006
Odpověď: Milá Anno,
po smrti není nic, co bys měla sama rozhodovat a proti čemu by ses měla nějak bránit.
Prostě přijde vyšší soud, proti kterému jsme všichni krátcí.
Tam se promítnou všechny Tvé skutky, dokonce i všechny Tvé myšlenky.
Potom budeš moc malinká, aby sis diktovala nějaké podmínky.
Ráda přijmeš svůj ortel, i kdyby byl jakýkoli.
Nejde o Tvůj současný život, ale o mnohem delší život Tvé duše, která si prožije mnoho mnoho životů.
Tím současně dochází k jejímu zrání...
Teprve časem - někdy k tomu dochází až bezprostředně před smrtí - se člověk srovnává s vyšší vůlí.
Samozřejmě že k tomu nedochází u všech lidí...
Věřím, že časem se na svoji otázku začneš dívat jinak.
© Wahlgrenis
31.10.2006
Milá Wahlgrenis,
nejprve bych ti chtěla upřímě poděkovat za tvé webové stránky a za všechno co předáváš dále ostatním.
Již delší dobu přemýšlím o tom, že ti napíšu a požádám o tvůj názor.
Ale odhodlávám se až dnes po přečtení článku "co mě po smrti přinutí k reinkarnaci".
Jsem věřící (římskokatolická církev), bylo to prostě takové "osobní" setkání s Bohem,
jak ty říkáš každý máme svou cestu a mě je tato cesta prostě nejbližší.
Jak dobře víš, křesťanské církve s reinkarnací nesouhlasí.
Důvodem je text bible "každý člověk umírá jen jendou a potom bude soud" a pak Ježíšovo zmrtvýchvstání
- tak jako Kristus zemřel a vstal z mrtvých, mají být "na konci času" vzkříšeni i všichni lidé:
"ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení".
Je to i tím, že křesťanská víra vnímá běh života pouze lineárně (nikoliv tedy cyklicky),
nachází odpověď na otázku spravedlnosti právě ve "vzkříšení k životu" na straně jedné,
nebo na "vzkříšení ke smrti" na straně druhé.
Spravedlivá odměna (resp. trest) tedy přesahuje v křesťanském pohledu rámec tohoto pozemského života
a naplňuje se v "životě věčném".
Wahl, já nemám pochybnosti o "duši", ale o její další cestě.
Byla bych moc ráda, kdyby jsi mi mohla napsat svůj názor nebo alespoň jak ty vnímáš tato slova popř. bibli.
Vím, že pro tebe je reinkarnace naprosto přirozená, ale ty určitě víš na co se ptám.
Stále slyším jenom názor z jedné strany.
Děkuji moc a přeji krásné podzimní dny.
Lucka 1.11.2006
Milá Lucko,
tušila jsem, že tato otázka musí jednou přijít.
Už jsem sice někde zmiňovala, jak to mám s jedním farářem, který je teď na studiích v Římě...
Taky jsem už mockrát psala, že nemohu číst knížky, nemohu přijímat cizí názory, protože ke mně to chodí jinudy.
Mám to všechno prožité.
Vím, je to složitější na vysvětlení.
Nemohu ani nechci Ti brát to, co jsi vyslechla v kostele nebo přečetla na stánkách knihy knih.
Nemohu Tě vyrvat z Tvého směru a postavit jinak, nekřičím na Tebe, neukazuju směr, neříkám, kudy máš jít.
Každý má pochopit to, na co má.
Když jsem naposledy povídala s oním farářem, došli jsme i k tomuto tématu.
Má to jako Ty, samozřejmě, vykoupení, život věčný, peklo...
To všechno jsem vyslechla.
Když jsem ale přiblížila pár příběhů, kdy jsem s dušemi byla v okamžiku konce jejich existence na tomto světě, moc to nechápal.
Nikdy nic takového nezažil, nedotknul se té brány z druhé strany.
Nejspíš máš ještě čas.
Každý jdeme po své cestě, každý sbíráme střípky postupně a opatrně...
Jednou k té pravdě dojde každý.
W.
1.11.2006
Milá Wahl,
děkuji ti za odpověď.
Vystihla jsi to naprosto přesně.
Jak píšeš "Mám to všechno prožité".
Víš, to je přesně ono.
Ty jsi doopravdy již hodně daleko a já jsem teprve na začátku cesty
a ty střípky sbírám jak píšeš postupně a hlavně opatrně.
V poslední době jsem hodně přemýšlela o tom zda je ta moje cesta správná.
To co říká a učí církev o existenci duše po smrti je prožitek někoho jiného.
Ano, je to prostě tak, celá Bible, i když je to kniha knih, je o prožitcích někoho jiného.
Můj prožitek mě, ale na tu cestu, na které právě jsem přivedl a já se to snažím všechno "vstřebat" (nějak mě nenapadá jiné slovo).
No, ono se mi těžko o tom píše, ale ty mi asi rozumíš.
Vím, že tam kde jsem mám být (tím myslím církev), ale se spoustou věcí nejsem prostě ztotožněná a cítím, že by to mohlo být i jinak.
Bohužel svou intuici občas zaměňuji svými myšlenkami a o to je to pak těžší.
Jsem moc ráda, že jsem měla to štěstí a potkala na té své cestě právě tebe.
Upřímně jsi mi odpověděla, alespoň tak to cítím.
Kněz mi bohužel takto neodpoví, řekne mi jak by to mělo být dle Bible,
vlastně to chápu on mi prostě jinak odpovědět nemůže, ale chybí mi ten jeho prožitek.
Ona ta cesta není vůbec jednoduchá, ale ty jsi napsala vlastně to nejdůležitější
a i to nejkrásnější nakonec "Jednou k té pravdě dojde každý".
Milá Wahl, ráda bych se tě ještě na něco zeptala, ale neber to prosím jako moji zvědavost.
Nepřijímáš cizí názory a jak píšeš chodí to k tobě jinudy.
Co si myslíš o osobě Ježíše?
Podle toho co jsem na tvých stránkách četla by i on a nejen on se měl znovu narodit?
Nejsem si tak úplně jista jestli jsem se dobře zeptala,
ale nějak jsem se na toto zeptat musela a ty to chápeš, tím si jista jsem určitě.
Děkuji
Anna 2.11.2006
Dobrý den,
jak se dají rozlišit správné a špatné skutky?
Obecně co je dobro a co zlo?
Zdá se mi, že lidské konání je relativní, člověk a jeho myšlení je ovlivněno protředím a kulturou, do které se narodí.
Např. když si vezmu dobu o pár století dříve a zcela izolovaný ostrov kanibalů v moři.
Pokud se tam člověk narodí, tak jako zcela normální se tam pěstuje pojídání nepřátel ze sousedního kmene.
Od nejútlejšího věku to tam vidí!
Tedy pojídání nepřátel je pro něj zcela přrozené, nevidí na tom nic špatného.
Zmiňujete, že "Prostě přijde vyšší soud, proti kterému jsme všichni krátcí".
Dovedu si představit, že někde mimo nás je nějaké schéma podle nějž se dá určit míra provinění.
Pak mi ale příjde nespravedlivé kanibala z izolovaného ostrova (nikdy nemohl být konfrontován s jinou kulturou)
posuzovat podle stejného metru jako třeba katolického hodnostáře, který celý život "sekal dobrotu".
Proč ale sekal dobrotu?
Protože věděl skutečnosti pro kanibala neznámé.
Stejně tak se mi jeví nespravedlivé podle stejného metru posuzovat pozemské skutky člověka jenž si žije v blažené nevědomosti
a Vaše pozemské skutky, poněvadž předpokládám, že Vy přesně znáte pravidla podle nichž se posuzuje u vyššího soudu.
A opět jsme u toho, to co píšu je ovlivněný společností a prostředím do něhož jsem se narodil...
Přeji hodně sil, zdraví a pěkných dnů.
S. 2.11.2006
Milá Wahlgrenis,
díval jsem se na jeden starší příspěvek a nedá mi, abych nereagoval.
Lucka řeší ve zkratce shodu/neshodu reinkarnace s křesťanstvím.
Uvádí tuto pasáž "každý člověk umírá jen jednou a potom bude soud".
Zajímavé je, že kralický překlad uvádí větu bez slova „jen“:
„A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud.“ (Žd 9:27)...
Podle mě na konci každého života skutečně každý zemře jednou, stejně jako se každý na začátku každého života jednou narodí.
Co se týče soudu, věřím, že na konci každého života skutečně něco takového existuje - vlastně takový malý soud.
Smysl dává i „velký“ Poslední soud v křest´anském pojetí jako zakončení velkého reinkarnačního cyklu lidstva.
Jinak, ústředním bodem křesťanství je láska.
Nechápu ji jako lásku hysterickou, egocentrickou, pubertální, plnou hlasitých milostných proklamací
(a jako takovou dost blízkou zlobě a nesnášenlivosti...), ale jako lásku maximálně tolerantní, trpělivou a zralou.
Také označení nebeský Otec a u katolíků nebeská Matka má podle mě svůj smysl.
I nedokonalí pozemští rodiče vychovávají děti dlouho, s láskou a trpělivostí.
Jak se tak dívám okolo sebe a sám na sebe, jeden lidský život na takovou výchovu k duchovně dospělémnu jedinci, většinou nestačí.
V bibli je řada odkazů na reinkarnaci.
Kdo je chce najít, ten je určitě najde.
Vilém 14.12.2006
Milá Wahl,
už je to trošku delší doba, kdy jsem ti psala.
Jednalo se o diskusi v článku Co mě po smrti přinutí k reinkarnaci.
Vlastně jsem se tě ptala na tvůj názor.
Jednalo se o reinkarnaci z hlediska křesťanství.
Bylo to pro mě takové období hledání.
Takové to, jak to vlastně všechno je?
Myslím, že ten pocit zná asi každý.
Prostě snažila jsem se najít "pravdu".
Katolická církev se k této otázce staví jednoznačně, žádná reinkarnace,
ale s tím ty zkušenost máš také, jak jsi psala o svém známém knězi.
Ty jsi to z mého psaní tenkrát cítila a tak jsi mi odpověděla.
Byla to taková upřímná odpověď o tvých prožitcích.
Měla jsem v sobě hrozný zmatek.
Víra v Boha je pro mě takové to světýlko v životě.
Zároveň je to ale něco, čemu nedokážu tak úplně porozumět.
Myslím tím Boha z pohledu křesťanství - oběť Ježíše Krista apod.
Bylo by hrozně jednoduché si říci, ano je to tak, žádná reinkarnace a tečka.
Děkuji i za odpověď Viléma.
Myslím, že jste oba dobře chápali ten můj vnitřní boj.
Ale proč vlastně píši, budu upřímná, v té době jsem odpověď nenašla.
Přestala jsem se touto otázkou zabývat a odpověď mi přeci jenom přišla.
Není to však nějaké konkrétní ano nebo ne.
Zjistila jsem, že důležitější je, jak žiji teď a tady.
Jak úžasná věc je být rodičem a jak málo jsem si to uvědomovala
a jaký to byl vlastně dar, že jsem se vůbec narodila.
Já vím, asi to zní hloupě, jako fráze, ale já jsem našla tak trochu sama sebe.
Zjistila jsem, že není zase tak důležité vědět, jestli se znovu narodím, nebo to bude úplně jinak.
Prostě jak to má být tak to bude.
Milá Wahl, nějak jsem měla stále nutkání ti to napsat.
Ráda chodím na "Tvé" stránky.
Člověk v sobě potlačil to nejpřirozenější, co v něm bylo, a těžko se k tomu sám vrací.
Měj se moc hezky a až bude vhodná doba, prosím zorganizuj něco v Pardubicích.
S láskou
Lucka 3.5.2007
Milá Wahl,
k příspěvku Lucky na téma "Co mě přinutí k reinkarnaci"
mi okamžitě naskočila úžasná básnička, se kterou se můžeme, občas.. když je ta správná chvíle... potkat ve vlacích metra..
"Hledáš Boha mezi mraky?
Jindy zase v kostele?
On ti zatím, boogi, woogi,
tančí v Srdci vesele.."
S láskou
Dalet 04.05.2007
