Hana Žížalová POHŘEBNÍ SLUŽBA... aneb jak jsem si jen tak jela pohřebákem
Kdyby mi ten den ráno někdo řekl, že dobrovolně nastoupím do vozu pohřební služby, asi bych se jen zasmála.
Tento způsob dopravy nepatří k mým vyhledávaným.
A vůbec všechno kolem posledních záležitostí lidského života jde tak trochu mimo mě.
Věřím, že kdybych se obrátila na někoho z vás, odpověď by byla podobná.
Nepřipouštíme si nic kolem smrti, jako by to bylo téma, které se nás netýká.
Ano, samozřejmě, netýká.. nebo ne teď.
Ale je to téma živé, stejně jako je živý příchod do tohoto života v podobě maličkého voňavoučkého miminka, stejně nevyhnutelný je na jeho konci odchod.
V mnoha minulých článcích jsem se již věnovala smrti, odchodu duše z těla, sebevraždám, náhlým úmrtím, autonehodám nebo smrti při operaci, kdy nikdo s úmrtím nepočítá.
Odešel mi před deseti lety tatínek, je neuvěřitelné, jak to letí...
Nic v životě není neměnné, trvalé, stálé.
Všechno se mění, vyvíjí, ale také i končí.
Se smrtí bychom měli počítat, je to ostatně směr nevyhnutelný.
Pro někoho ale téma tabuizované, případně zastřené neprůhledným suknem, jako by neexistovalo.
Proč vůbec přicházím za paní Hanou Žížalovou?
Již před nějakou dobou jsme se potkaly nad tématem zdraví v její rodině, nyní bylo aktuální téma jiné, a to bytost v prostoru, kde má provozovnu.
Do Prahy 4 - Michle přijíždím po vlastní ose, od metra z Kačerova autobusem, ale místo bylo tak perfektně určeno, že zabloudit není možné.
Navíc výrazná orientační cedule na mne mává už z dálky.
Vím, že jdu do kanceláře pohřební služby, ale tady je to nějaké jiné.
Pohled zvnějšku na provozovnu působí klidně a vůbec ne morbidně, jak by člověk mohl očekávat.
Není tady smuteční černá barva, ani výstavka uren.
Pohladila mě matná bílá vlna na výloze s padáčky pampelišek a do fialova laděná cedule.
Ten těžký smutek z bezvýchodné situace, který jsem původně očekávala, tady není.
Zdravím se s paní Hanou Žížalovou a je mi jasné, co potřebuji vědět nejdřív.
Jak se to vůbec stane, že se žena rozhodne věnovat pohřebnictví? Přeci jenom tohle nejsou činnosti, kterými by se zabývaly malé holčičky. Vy si tady plníte svůj dětský sen? K pohřebnictví jsem se dostala s manželem, přišlo to tak nějak automaticky.
Ovšem manželství se rozpadlo, tak jsem pokračovala po vlastní ose.
A navíc za ta léta vím, jak je důležité dostat se s člověkem, který se najednou ocitne v tak těžké zlomové situaci, na stejnou vlnu.
Umím se naladit na pocity, na trápení, kterým si takový člověk prochází.
Služby, které nabízím, nejsou jenom klasické kroky, které je třeba udělat, ale dobře vím, jak je potřeba ukázat další směr v životě.
Mluvíme často o zesnulém, dozvídám se celé příběhy rodin, vyslechnu, rozumím.
O čas tady nejde, každý si zaslouží v takových chvílích, obrazně řečeno pohladit po duši.
Ostatně to, že se sem lidé vracejí na doporučení, také něco znamená.
Jak vy sama vnímáte smrt? Máte pocit, že vás už nic nemůže zaskočit? Smrt je podle mne určitým mezníkem v životě, to je mi jasné, tak se také na všechno kolem smrti dívám.
Ovšem někdy odchod mi blízkého přijde jako podpásovka.
Někdy se neubráním slzám, když umírají mladí lidé nebo malé děti.
Pak se ani neodvažuji tvrdit pozůstalým, že byly odžity všechny dny jejich života.
Tohle nefunguje.
Člověk v takových chvílích vnímá jistou nespravedlnost od osudu.
Nemůžeme se ale zlobit, to je mi jasné, jen je potřeba to, co se stalo, s pokorou přijmout.
Nemáme v rukou nástroje, jak tohle uřídit jinak, nic jiného se dělat nedá.
Osobně nemám zkušenosti s pohřebními službami. Mohla byste popsat, v čem se lišíte od konkurence? Proč by měli pozůstalí přijít právě za vámi? Už při zařizování těchto prostor jsme chtěla, aby logo, barevnost i celkový dojem působil na každého příznivým dojmem.
Proto tady není nic v té nejsmutnější, černé barvě.
Zvolila jsem jako symbol odchodu z tohoto života odkvetlou pampelišku, z které již odlétají padáčky.
Odlétají s nadějí... a touží zase příště rozkvést někde jinde... někomu jinému...
Tyhle symboly se setkávají s příznivým ohlasem, kolemjdoucí lidé se tady dokonce zastavují, aniž by potřebovali vyřídit pohřeb.
Snažím se o individuální přístup, není možné přistupovat k jednotlivým klientům jako na běžícím páse.
Vím, do jak složité situace se mnozí dostávají, potřebují povzbudit, ukázat směr.
Obvykle majitelé jiných pohřebních služeb člověku nesedí, tohle se často dozvídám zprostředkovaně.
Za sebe mohu prozradit, že s věcmi kolem konce života mám dlouhé zkušenosti, přinesla jsem si toto poslání z minulých životů, možná právě proto si dokážu s každým klientem tak porozumět.
Vím, že mnohé pohřební služby mají své kanceláře často v bezprostřední blízkosti nemocnic, kde je pravděpodobnost úmrtí každý den, každou vteřinu. Na mě to ale působí velice depresivně, jako když supi čekají na svou oběť... Ano, tohle není můj plán.
Kancelář mám ve Vršovicích, otevírala jsme po rekonstrukci prostor loni v létě, ale lidé o mně už vědí.
Praxe přes 25 let už něco znamená, mám klientelu, která se den po dni rozšiřuje a jsem za to vděčná.
Ostatně je zde frekventovaná ulice, prochází tu hodně lidí, obraz ode mne směrem k veřejnosti je vstřícný, a s jarem ještě plánuji truhlík se živými květinami.
Pojďme se podívat na jednotlivé kroky, co by měl člověk udělat, když se potká se smrtí. Existuje nějaký manuál, co se má udělat jako první...? Najdeme-li doma například příbuzného bez známek života, nejdřív je potřeba zavolat lékaře.
To je známá linka 155.
Lékař na místě ohledá zesnulého a sepíše ohledací list.
Pokud se ale ukáže něco podezřelého, co nevypovídá o přirozeném úmrtí, musí být provedena pitva.
V opačném případě lékař odjíždí a je potřeba zavolat pohřební službu.
Se smrtí se běžně nepočítá, člověk nechápe, co se stalo, spousta věcí se najednou ukazuje jako bezpředmětná, nepodstatná.
Pracovníci pohřební služby tělo odvezou a domluví se následných krocích souvisejících s pohřbem.
Následně v kanceláři mohu nabídnout nejrůznější varianty textů i grafiky na parte, květinovou výzdobu od jednoduché až po ty nejnákladnější, rakve ze světlého nebo tmavého dřeva a mnoho dalšího...
Na přání pozůstalých lze zajistit i obřad církevní s pohřbením do země.
Tohle už si ale domlouvá každá správa hřbitova individuálně.
Vnímáte nějaké rozdíly ve společnosti v souvislosti se zadáváním pohřbů? Existují například nějaké rituály, dávají se do rakví nějaké zvláštní předměty? O rituálech bych si nemluvila, ale často se k zesnulým ukládají například fotografie vnoučat, růženec...
Výpravnější jsou romské pohřby, k zesnulému do rakve přinášejí větší množství bankovek, kořalku, to aby se na druhé straně měli dobře, ale i karty.
Smutnější jsou pohřby bez obřadu, z ekonomických důvodů, ty vycházejí na cca 12 - 15 000 Kč.
...
Když přijde chvíle rozloučení, paní Hana mi nabízí odvoz.
Přijede nádherným zlatavým vozem a já najednou zaváhám.
Je vůbec dovoleno vozit se "jen tak" pohřebním vozem?
Najednou je ve mně opět obava dotknout se něčeho, čeho se běžně nedotýkáme.
Paní Hana mi ladně otevírá úložný prostor, abych se mohla podívat dovnitř.
Ano, nepřekvapila mě.
Jsou zde dvě rakve, zasazené v sobě, z jedné je vidět bílá krajka.
Na koho asi čekají?, promítlo se mi v hlavě...
Ale hned v další vteřině je mi jasné, že jsem tady a žiju.
Nastupuji na místo spolujezdce a užívám si tuhle jízdu.
Kdo z vás může říct, že se jen tak vezl pohřebákem?
© Wahlgrenis
06.05.2017
Jak probíhá dědické řízení a kolik zaplatíte notáři Smrt blízkého člověka je vždy spojena s dědickým, tzv. pozůstalostním řízením. Během něho se zjišťuje jak majetek po zemřelém, tak jeho případné dluhy. Výši odměny notáři, který se bude dědickým řízením zabývat, pak určuje vyhláška.
Dnes 3:30
Zhruba do měsíce od vystavení úmrtního listu, jehož kopii zašle soudu příslušná matrika společně s informací o tom, kdo vypravil pohřeb, zahájí soud pozůstalostní řízení.
Během něho se zjišťují osoby, které by přicházely do úvahy jako dědicové (ať už ze zákona nebo z jiného titulu), dále zda byla sepsána závěť či dědická smlouva. A pochopitelně i to, zda zemřelý zanechal či nezanechal majetek.
Notář nejprve jedná s vypravitelem pohřbu Jakmile notář obdrží od soudu pověření a spis, pozve k předběžnému šetření osobu, která je uvedena jako vypravitel pohřbu. „Předpokládá se totiž, že ten, kdo se postaral o pohřeb, může disponovat informacemi o potenciálních dědicích, příbuzných či majetku,” uvedl pro Právo prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
Notář pochopitelně může pozvat i jinou osobu, je-li pro to důvod. Obecně tedy není nezbytné, aby pozůstalí notáře aktivně oslovovali.
Notář poté sepíše s vypravitelem pohřbu protokol o předběžném šetření, ve kterém jsou uvedeny všechny údaje o zemřelém (včetně rodinného stavu, případně počtu uzavřených sňatků, dále údaje o potenciálních dědicích, zejména dětech, manželovi, rodičích, sourozencích apod.).
Je třeba také zjistit, jestli zemřelý po sobě zanechal závěť (tzv. pořízení pro případ smrti). „Notář proto nahlíží do evidence právních jednání pro případ smrti, kterou vede Notářská komora ČR a kde jsou evidovány pořízení pro případ smrti, pokud byly přímo sepsány notářem nebo u některého notáře uloženy. Pokud má kdokoli u sebe závěť zemřelého, pak je třeba, aby ji notáři předložil,” upozornil Neubauer.
Připravte si seznam majetku zemřelého První věc, kterou notář bude po pozůstalých požadovat, je závěť, pokud ji pochopitelně mají u sebe. Budou ho zajímat i údaje o potenciálních dědicích ze zákona (jejich jména, data narození, pokud některý z nich zemřel, tak datum úmrtí a poslední adresa).
Připravte si alespoň rámcové označení majetku, které váš zesnulý příbuzný zanechal – například účet v bance, nemovitosti, cenné papíry, automobil apod. Pokud znáte i závazky zemřelého (spotřebitelský úvěr, hypotéku apod.), upozorněte notáře i na ně.
Notář může také požadovat předložení rodného či oddacího listu a nabývacích dokladů k nemovitému majetku (například původní kupní či darovací smlouvu).
Notář sám si zpravidla opatří výpisy z katastru nemovitostí, může nahlédnout do základních registrů a zjistit jména a adresy příbuzných. Ověří si zůstatky účtů, které mu pozůstalí označili, zjistí eventuálně i výši dluhů zemřelého. Zároveň si může vyhotovit výpisy například z obchodního rejstříku, ze živnostenského rejstříku apod.
„V řízení o pozůstalosti se zjišťuje obvyklá cena zanechaného majetku, tedy cena, za kterou by bylo možno danou věc prodat v době smrti zůstavitele. Nejsou-li v řízení o pozůstalosti spory mezi dědici, vysoké dluhy, nebo si pozůstalí nevyhradí soupis majetku, pak se majetek oceňuje obvykle souhlasným prohlášením dědiců, nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost. Je-li to nutné, na náklady dědiců se vyhotoví posudek znalce,” upřesnil Radim Neubauer.
Naprostá většina řízení skončí do jednoho roku Podle údajů Notářské komory ČR je zhruba 88 procent všech řízení o pozůstalosti skončeno do jednoho roku, necelá dvě procenta všech řízení pak trvají déle než tři roky.
Na délku dědického řízení má vliv několik faktorů. Záleží například na tom, zda jsou známi všichni dědici, zda mezi nimi neprobíhají nějaké spory, i na tom, odkud pochází majetek zemřelého.
„Pokud se týká standardního dědického řízení, kde není sporu mezi dědici a majetek se nachází na území České republiky, pak je možno počítat s dobou trvání řízení asi čtyři měsíce ode dne, kdy soud pověřil notáře vyřízením pozůstalosti,” doplnil Neubauer.
V případě, že není známo místo pobytu některého z dědiců, nebo se zdržuje v zahraničí, pak se dědické řízení může s ohledem na procesní předpisy (např. lhůta pro dědice neznámého pobytu činí ze zákona nejméně šest měsíců) výrazně prodloužit.
Pokud ale zemřelý po sobě nezanechal nějaký majetek, řízení se zastaví. „Jestliže zanechal majetek pouze nepatrné hodnoty do zhruba 25 tisíc korun, řízení se zastaví a nepatrný majetek je vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb. V těchto případech nejsou dědicové o zastavení řízení zpravidla informováni,” upřesnil Neubauer. Každé řízení se vždy ukončí usnesením.
Odměnu notáři stanoví vyhláška Notáři je pochopitelně za projednání pozůstalosti třeba zaplatit. Odměna notáře je stanovena vyhláškou 196/2001 Sb. v platném znění. Ve většině případů se vychází z obvyklé ceny majetku, který je předmětem řízení o pozůstalosti.
„Nejnižší odměna notáře není stanovena a může činit i jednotky korun. Maximální výše odměny v případě, že obvyklá cena zanechaného majetku přesahuje 20 miliónů korun, činí 38 300 korun,” upřesnil Neubauer.
„Odměnu lze zvýšit pouze z důvodů výslovně stanovených vyhláškou a maximálně o sto procent. Notář má právo i na náhradu hotových výdajů, nikoli však paušálně, ale pouze skutečně vynaložených. Zejména se jedná o poštovné,” dodal.
Příklady Je-li např. předmětem řízení o pozůstalosti:
majetek ve výši 1 milión korun - odměna notáře je 11 300 korun + DPH
majetek ve výši 2 milióny korun - odměna notáře je 16 300 korun + DPH
majetek ve výši 5 miliónů korun - odměna notáře je 23 300 korun + DPH
majetek ve výši 10 miliónů korun - odměna notáře je 28 300 korun + DPH
majetek ve výši 20 miliónů korun – odměna notáře je 38 300 korun + DPH
Barbora Buřínská, Novinky, Právo © Wahlgrenis
07.05.2017
Finanční poradna: Jak se při dědictví vyhnout dluhům po zemřelém Po zemřelém nemusíte zdědit jen majetek, ale i dluhy. Jak se s nimi vypořádat a co dělat, když neznáte jejich výši, radí právník Jan Dubenský.
úterý 21. února 2017, 7:35
Na redakci se obrátila čtenářka, kterou zajímalo, jak může zjistit, zda měl zemřelý nějaké dluhy.
„Dozvěděla jsem se, že nově platí, že dědic odpovídá za dluhy zemřelého i nad hodnotu nabytého dědictví. Jak mohu zjistit, kolik toho vlastně a kde nebožtík dlužil, zvlášť když jde o vzdáleného příbuzného, o kterém nic nevím?” napsala čtenářka.
Využijte právo výhrady soupisu „Kategorické konstatování, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele jen do výše hodnoty dědictví, jaké bylo v již zrušeném občanském zákoníku, nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) sice v tomto rozsahu nepřijímá, ale dává dědici právo vyhnout se úskalí platit dluhy zůstavitele nad rámec získaného dědictví s využitím ustanovení § 1674 a násl. o právu výhrady soupisu,” upozornil Jan Dubenský.
Právo výhrady soupisu může dědic uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě. O tom je dědic v řízení o dědictví informován. Výhradu soupisu pozůstalosti je třeba uplatnit do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice o tomto právu vyrozuměl. Jsou-li pro to důležité důvody, může soud lhůtu dědici prodloužit.
Výhradu soupisu nelze uplatnit dodatečně Pokud práva výhrady soupisu pozůstalosti nevyužijete nebo prohlásíte, že ho neuplatňujete, nemůže je uplatnit dodatečně.
Soud po uplatnění tohoto práva provede šetření ke zjištění hodnoty zůstavitelova majetku a jeho dluhů. „Vyzve věřitele, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky,” uvedl Dubenský.
Podrobnosti celého postupu vám vysvětlí notář, který za soud provádí úkony řízení o dědictví. Je však třeba vzít v úvahu, že provedení soupisu majetku a dluhů vyžaduje náklady, které musí ten, kdo toto právo uplatnil, uhradit.
„Nespornou výhodou však je, pokud uplatnil dědic výhradu soupisu, a pokud dědictví přijme, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví.
Proto se toto řízení v případě nejasných majetkových poměrů zůstavitele dědici vyplatí,” dodal Dubenský.
Novinky © Wahlgrenis
07.05.2017
