Přivolala jsem smrt mého otce?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
mám na tebe jednu prosbu.
Asi před třemi lety se mi stala velmi nepříjemná věc.
Začalo to tím, že se mi zabili známí v autě.
A pak mně napadla hrozná myšlenka.
Ani nevím jak, ale najednou jsem si říkala, že mi zemřel táta.
Bylo to tak silné, že jsem se několikrát přistihla, že pláču a dokonce jsem to vyslovila i nahlas.
No, a co se nestalo, ani ne za měsíc, přesně v den mých 30. narozenin mi táta zemřel.
Příčina smrti byla "prasknutí" srdce.
Byl to pro mně obrovský šok a dodnes jsem se s tím nevyrovnala.
Protože vím, jak silná dokáže být myšlenka, tak mám neustálé pocity viny, že za to můžu já.
Několikrát jsem měla pocit, že je u mě a že mi chce něco říct.
Mohla bys mi, prosím, poradit.
Co s tím mám dělat?
Mohu to nějak odčinit?
Moc ti děkuji za případnou radu.
Halinka 22.2.2005
Odpověď: Milá Halinko,
připadáš si, že můžeš za smrt svého otce, ale je to jinak.
Ve chvíli, kdy před třemi lety zemřeli Tví známí, které jsi měla dost ráda, se u Tebe cosi otevřelo.
Dostala jsi se na ten informační kanál, ke kterému každý přístup nemá, a "věděla jsi", co se má stát.
Situace, která nastala, nastat musela, to nebylo Tvým přičiněním.
Máš pocit, že se s Tebou zastavil čas.
Přestala jsi rozumět světu kolem sebe, připadáš si na nic.
Ale už brzy pochopíš, že všechno se děje podle určitého řádu, nejsou náhody.
Vím, že pro Tebe muselo být hrozné, když přesně na Tvé 30. narozeniny otec zemřel.
To si umím představit.
Máš nyní pocity provinění, jako by od Tebe dali všichni ruce pryč...
Nevěříš si ani do budoucna, bojíš se, že bys zase mohla něco způsobit.
Bát se ale skutečně nemusíš.
Určitě by Ti i Tvůj otec potvrdil, že smrt s Tebou nesouvisela, měla by sis to s ním ujasnit.
Pomohlo by Ti to nalézt i svůj vnitřní klid.
Je před Tebou nová cesta, ještě mnohé pochopíš.
Rozhodně si nic nevyčítej, věděla jsi víc než ostatní.
Ale smrt svého otce jsi nezpůsobila.
Jak s ním komunikovat, to se tady dočteš na jiných místech...
To už rozepisovat nebudu.
Měla by ses zaměřit na oblast umění, tam je pro Tebe ještě hodně skrytého.
Získáš ještě mnoho zkušeností a dokážeš je využít pro svůj prospěch.
© Wahlgrenis, 2.4.2005
Milá Wahlgrenis,
moc ti děkuji za tvůj dopis.
Uklidnila jsi mne, i když mi to bude asi trvat delší dobu, než tomu budu úplně věřit.
Stále to ve mně "hlodá".
Já jsem už před 10 lety měla podobnou zkušenost.
Byla jsem se školou na nějaké brigádě a v té době mi zemřel dědeček.
Byl mi velice blízký.
Vlastně se se mnou přišel ve snu rozloučit.
Ten sen jsem nechápala do okamžiku, kdy jsem přijela domů a tu zprávu jsem se dozvěděla od rodičů.
Za nějakou dobu jsem zkoušela s ním komunikovat přes kyvadlo a celkem se mi to dařilo.
Jenomže pak jsem měla pocit, že vlastně nikdy nejsem sama a začala jsem mít i psychické problémy.
Takže jsem s komunikací raději skončila.
Přiznám se, že se moc necítím, "pobavit" se takto s taťkou.
Asi je to ještě moc živé.
Ale jinak mně tato oblast moc a moc zajímá, jenomže je toho tolik, co bych chtěla vědět,
že neustále skáču z jednoho do druhého a v podstatě o ničem pořádně nic nevím.
Jak mám začít?
Psala si mi, že se mám zaměřit na oblast umění, ale v jakém smyslu?
Kdysi jsem zkoušela s dědečkem malovat, moc mně to bavilo,
ale asi nemám představivost nebo spíš nejde mi moje představy namalovat.
Chtěla bych se tě zeptat, mohu se přihlásit k tobě do nějakého kurzu?
Omlouvám se, že se ještě ptám, vím, že máš hodně práce.
Přeji ti krásný den.
Halinka 5.4.2005
Milá Halinko,
víš, že nic není v životě náhodou.
Po rozloučení ve snu s dědečkem určitě dojde i ke konfrontaci s Tvým otcem.
Jen je ještě příliš brzy.
Neboj se toho, tu správnou dobu určitě poznáš sama.
Rozhodně bys s tím neměla začínat, když nejsi s novou situací zcela vyrovnána a když se bojíš.
Už mockrát jsem chtěla reagovat na informace, které se objevují v řadě knih, že by se do tohoto světa chodit nemělo...
Mluví se tam o jistém zákonu, že člověk má žít v této realitě a práh jinam nemá překračovat.
Já mám jinou zkušenost.
Vím, že to jde.
A mám k tomu i svolení, možná právě proto se informace tohoto druhu dostávají k lidem, kteří na ně čekají.
Ptáš se na přihlášení do nějakého kursu.
Pochopila jsem, že myslíš kurs, kde by ses mohla naučit malovat...
Takové kursy pro dospělé zatím nepořádám.
I když je pravdou, že k tomuto druhu umění nemám daleko...
V poslední době se také zamýšlím, jakým směrem to všechno posunout.
Takže nechci nic slibovat, ale kdo ví...
V tuto dobu je možné se přihlásit na některý z pořádaných seminářů, které se zabývají jemnohmotným světem.
Vypadá to, že od příštího školního roku budou tyto semináře pořádány v Praze, a to v cyklické návaznosti.
Časový plán dám na stránky, jak jen to bude možné...
© Wahlgrenis
06.04.2005
