Všechno souvisí se vším
Mnohokrát jsem už na těchto stránkách vyprávěla příběhy, který jako by ani nebyly z tohoto světa.
Další měl své kořeny v minulosti, několik století zpět.
Tehdy žily dvě dívky, dvojčata, říkejme jim Eva a Iva.
Už tenkrát měly jejich duše za sebou mnoho.
Byla mezi nimi nesmírná láska, co si jedna myslela, druhá řekla...
Obrovské souznění duší.
Tento stav trval dlouho, ale aby to nebylo tak jednoznačné, musela také přijít zkouška.
Dokud totiž obě holčičky měly všechno stejné, konflikt nehrozil.
Když se ale objevil muž, který se zamiloval do Evy, začalo drama.
Iva nedokázala pochopit, že ji nikdo nemiluje.
Eva byla šťastná, veselá, už sestru tolik nepotřebovala...
Jenže zkuste se do té situace vcítit.
Dosud měla děvčata tajemství pouze spolu, najednou tady byl někdo další.
A tajemství se od Ivy posunulo jinam, byla spousta věcí, které neměla vědět.
Nechápala to.
Co se stalo? Copak už nebude Eva jenom moje?
Tak se Iva často ptala sama sebe a smutně se dívala za odcházející dvojicí.
Bylo to ale pro ni příliš složité, nechtěla být sama, chtěla mít zase svoji sestřičku jen a jen pro sebe.
Tak se jí hlavě zrodil podlý plán.
Detaily nejsou důležité, svoji roli v příběhu sehrál splašený kůň, na kterého chlapec měl usednout.
Všechno bylo přesně vymyšlené, na konkrétním místě se stalo to, co se podle Ivy stát mělo.
A dál to mělo být tak, jak si Iva přála.
Věřila, že ji zase bude sestřička milovat jako dřív, že to bude opět tak krásné.
Jenomže nebylo.
Eva pochopila velice brzy v očích Ivy, že se jednalo o připravený plán.
Už nikdy jí nevěřila, jejich láska vymizela, všechno se zbortilo.
To byl příběh dvou sester.
Ale duše přicházejí na svět opakovaně, aby řešily minulé konflikty.
Potkávají se znovu, aby něco pochopily.
Tak se v jednom městě potkaly tehdejší dvojčata, ale trochu jinak.
Eva - ta byla tenkrát zamilovaná - se narodila Ivě.
Maminka byla šťastná, protože dlouho se jí otěhotnět nedařilo.
Holčička byla nádherná, zdravá, šikovná, chytrá, zpívala, tančila.
Jeden by mohl říct, že až neskutečně...
Měly k sobě nesmírně blízko, vlastně vůbec nikdy se neodloučily, své city si dávaly najevo, maminka ji vyprovázela do školy, pusinkovaly se při loučení a těšily se, až se zase uvidí.
Děvčátko mělo někde uvnitř obrovskou sílu, na svůj věk bylo duševně velice vyzrálé.
Mluvila o věcech, které tak malé děti neřeší.
Maminka si její postřehy začala zapisovat.
Jednou měly spolu debatu na téma smrti.
Maminko, viď, že mi nikdy neumřeš? To bych už radši umřela já...
Když se matka divila, jaké divné řeči holčička vede, ta jen dodala, že kdyby měla zemřít, tak bodnutím do srdíčka.
Přešlo několik měsíců.
Byly doma, maminka večeří a vedle v pokoji holčička tančí.
Pořád vymýšlela nové taneční kreace a chtěla se jimi pochlubit.
Volala maminku, ať se jde podívat, ale ta měla ještě něco na talíři.
Chtěla jen dojíst...
Mezitím se ozvalo řinčení rozbitého skla, vitrina se rozsypala a jeden střep se malé zapíchl do srdce.
Přesně tak, jak o tom vyprávěla.
Konec světa...
Maminka ztratila to nejdražší, co měla.
Když jsme spolu mluvily, dostaly jsme se i do minulých životů.
Tehdy Iva zrušila lásku dvou mladých lidí, dnes se stalo něco podobného jí.
Opět byla zrušena obrovská láska dvou milujících se duší, ale otočila k původci zla.
Iva tak přišla o to nejdražší, co v životě měla, aby pocítila, jak to bylo hrozné...
Napojily jsme se i na duši holčička.
Vzkázala mamince, že to tak být muselo a že by si přála, aby zase byla šťastná a aby i zase zpívala.
Není nic horšího než smrt vlastního dítěte.
Když se ale ukáží širší souvislosti, je tento stav přijatelnější.
Nechci popisovat, kde to bylo. Není to důležité.
Ale dokonce se i v tomto životě jedná o duši muže, který tenkrát blokoval štěstí dvojčat.
Dnes je tady také, i když v trochu jiné roli, opět trochu blokuje...
Je to smutný příběh, ale hodně poučný, nechtěla jsem ho sem původně dávat, ale má velký význam.
Je z něho patrné, že nikdo nemá právo uvažovat nad životem druhého člověka.
Všechno souvisí se vším.
© Wahlgrenis
19.07.2005
