WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Co to bylo v kostele za podivnou postavu?


Otázka:
Milá Wahl,
moc tě zdravím a prosím o pomoc.
Chtěla bych najít smysl mého života a hlavně ho pochopit.
Narodila jsem se ve znamení ryb o kterých se říká že často sní, asi je to tak, ale já žažila už jako holčička zvláštní věci.
Rodiče pracovali a mě často hlídala babička, která s náma bydlela.
Jednou - byly mi asi 4 roky - mě vzala do kostela na mši.
Nebavilo mně sedět v lavici a poslouchat pana faráře, a tak jsem se procházela po kostele a koukala kde se dalo.
Jo byla jsem zvědavé dítě!
Koukala jsem do tmy a v tom se to stalo !
Ze tmy se vyloupla postava do tváře jsem neviděla, ale přesně si vybavuji že vypadala jako mnich ruce zastrčené v širokých rukávech.
Nejdřív tam jen stála a dívala se na mě a v momentě kdy ke mně udělala krok začala jsem strašně ječet.
Pan farář přestal mluvit a babi mně s omluvou vyvedla okamžitě z kostela na čerstvý vzduch kde jsem v zápětí začala zvracet.
Vím že jsem pořád opakovala že jsem viděla strašidlo a to jsem také pak tvrdila panu faráři.
Ten ale vysvětloval mně i mé babičče, že to není možné protože je v kostele úplně sám, ministranti odešli ten den dřív.
Mám to dodnes v paměti, jako by se to stalo včera.
Celý můj život jde vůbec tak nějak lehce, už někdy v páté třídě jsem začala rozmlouvat z anděly a duchy,
jako by tam opravdu byli a vždy když jsem si něco moc přála nebo je o něco prosila, tak se mi to splnilo.
Ani nevim, jak jsem se přehoupla přes zkoušky ve škole, přes svatbu, rozvod, nemoc syna, tak nějak to vždy šlo samo a bez překážek.
Chtěla jsem tě moc poprosit Wahl, jestli se na mně můžeš podívat jak to bude dál,
teď nějak tápu a vlastně nevím jaký úkol mám v tomhle životě a co mě čeká?
Jsem sama se synem, kterého moc miluji.
Má 13.let a já jsem s ním tuto dobu doma, protože dostal ve 4 letech cukrovku, nevím jak to budu mít s prací,
vlastně ani nevím, co bych měla dělat, jestli budu mít ještě dětátko a najdu partnera, se kterým budu štastná?
Vím, že jsem zoufalá a hlavně tě nechci zbytečně obtěžovat,
jen nevím co je mým úkolem v tomto životě protože mám pocit že jím jen tak bez života proplouvám!
Prosím naveď mě na tu zprávnou cestu
Moc děkuji
Sára 10.12.2007

Odpověď:
Milá Sáro,
ve věku kolem čtyř let ještě děti vnímají to, co jako dospělí už nikdy nezažijí.
Tvůj zážitek v kostele by se dal hodnotit jako kontakt s jemnohmotným světem.
Už jen to, jak dlouho a živě si všechny detaily tohoto dne pamatuješ, není náhoda.
Nedivím se, že pan farář nic neviděl a nic neřešil.
Faráři to mají obvykle trochu jinak.
Ta postava, která před Tebou tehdy ve tmě vystoupila, byla duše mladého člověka, který předčasně zemřel.
Byl neprávem obviněn z nějakého zločinu a za ten byl také odsouzen.
Dostal nejvyšší trest - trest smrti.
Snažil se na sebe upozornit, aby se mohl posunout dál ve svém vývoji.
Domníval se nejspíš, že by mohl komunikovat s Tebou...
Ovšem čtyřleté dítě tohle zvládá málokdy.
Jsou to nejrůznější bubáci a strašidla, která vidí a o kterých mluví před dospělými,
ale kterých se také nesmírně bojí.
Nepochopí, že se tento kontakt děje s nějakým vyšším zájmem.
Spíš se děti leknou a uzavřou do sebe, zvlášť pokud jim dospělí existenci těchto bytostí jasně vyvrací.
U Tebe to vypadá jako zajímavý moment, ke kterému by možná bylo dobré se vrátit.
Nic se neděje náhodou.
Je možné, že tato bytost stále čeká na Tvoji reakci.
Zatím je před Tebou ale mnoho pochybností a váhání.
Vypadá to ale celkem dobře.
Už brzy by ses měla poznat s mužem, s kterým bys měla být konečně zase šťastná.
Chystá se k Tobě holčička, ale ta Ti trochu zkomplikuje Tvoji práci.
Měla by přijít ve chvíli, kdy se právě krásně zapracuješ na novém místě.
Nesmíš si dávat před sebe žádné priority, všechno má svůj čas a přichází přesně tak, jak přicházet má.
Ještě je toho před Tebou hodně...
© Wahlgrenis 10.12.2007

Dobrý den Wahl,
moc děkuji za tvou odpověd, nečekala jsem ji tak brzy.
Psala jsi, že by bylo dobré se k tomu momentu vrátit, ale já vůbec netuším jak...?
často na to myslím, už jsem přemýšlela i o návratu do té doby v hypnoze,
ale neznám nikoho, kdo to dělá.
Bydlím kousek od Ostravy, ale to ti asi nepomůže.
Víš, já mám takových zážitků víc.
Seznámila jsem se před 14 lety s mladším klukem.
Já v té době byla 2 měsíce vdaná, a tak jsme byli kamarádi.
Krásně se mi s ním povídalo a vždy jsem se k němu moc těšila.
Jenže pak jsem začala cítit, že je v tom něco víc.
V té době jsem ho seznámila s kamarádkou, které se moc líbil a ona se líbila jemu,
tak se dali dohromady, moc jsem jím držela pěsti.
Ale skončilo to asi za měsíc, pak jsem otěhotněla, a tak jsem se už od něj nedozvěděla,
že se do mě zamiloval a tak to s ní skončil.
Pak se oženil, narodil se mu chlapeček, ale neklapalo jim to, což já netušila
taky jsme měli krizi v manželství.
V srpnu jsem ho náhodou potkala, seděl ze známýma u piva a byl moc smutný,
ptal se, jak se mám, já řekla, že dobře, i když to nebyla pravda.
Cítila jsem se špatně, protože jsem nebyla upravená, tak jsem se rychle rozloučila a odcházela.
Naposledy jsem se otočila a na ty jeho smutné oči do smrti nezapomenu, jako by říkaly
- Prosím nechod pryč!
Za měsic po tom měla má tchýně narozeniny a já jí vybrala hodiny do kuchyně, prodavačka do nich vložila hned baterie a zabalila je.
O víkendu jsem jí popřála, předala dárek.
Měla radost, ale zjistili jsme, že hodiny nejdou!
Moc mě to mrzelo, tak jsem hodiny vzala s tím, že je hned odnesu zpátky do prodejny.
No a v pondělí jsem se dozvěděla strašnou věc, že můj milovaný kamarád zemřel!
Měl úraz v práci a i dnes to moc bolí,
pořád si vyčítám že kdybych si tenkrát udělala chvilku a vyslechla ho, možná by to všechno dopadlo jinak.
Nikdy na něho nezapomenu a stále prosím o odpuštění.
Za 2 mesíce po pohřbu onemocněl muj syn a taky vím proč!
Manželství se mi rozpadlo, protože jsem hledala,lásku, úctu a porozumnění,
ale nenašla jsem jí u manžela.
A letos v srpnu jsem potkala úžasného človíčka, s nim jsem poznala to, co mi manžel nedal za celých 12 let.
Už jsem ti o něm psala, myslela jsem, že mi spadl přímo z nebe, ale je to pryč,
myslela jsem, že mi ho poslal můj zesnulý kamarád.
Jsou si tak podobní povahově, stejného znamení a dokonce kousek od sebe bydleli, i když se neznali.
Píšeš, že se ke mně chystá holčička a je toho ještě hodně přede mnou.
Jak poznám toho pravého muže?
Moc ti děkuji Wahl za všechno, jsi skvělá bytost a já děkuji, že jsi!!!!!!!!!!!
Sára 10.12.2007

Milá Wahl,
mohla by si prosím poslať tento odkaz Sáre?

Milá Sára,
keď som si začala čítať tvoje riadky, musela som sa zľahka usmiať,
ale aj čudovať sa, aké podobné príbehy my ľudia zažívame.
Tak ako ty aj ja som narodená v znamení Rýb
a dosť ma irituje, že o rybách sa hovorí ako o ľuďoch, ktorí majú bohatú fantáziu.
Tak ako tebe sa mi v živote stalo veľa zvláštnych vecí a viem že boli také reálne,
až som si musela položiť otázku čo vlastne realita je.
Podobne ako ty som veľmi veľa času strávila so svojou babkou, bola som na ňu veľmi naviazaná
a bývala som s ňou tak často ako sa dalo.
A podobne ako ty som zažila príbeh s mníchom.
Ako malá som strávila dve letá v tábore v bývalej Juhoslávii, kde sme sa stretli decká z celého Slovenska.
Bývali sme na malom ostrovčeku Badija, na ktorý nás odvážali malou loďkou.
Ostrovček bol naozaj maličký, za pár hodín sa dal obísť celý dookola.
Na tomto ostrovčeku bola v 13. storočí zriadená škola svätého Petra
a neskôr na prelome 15. a 16. storočia tu bol postavený františkánsky kláštor.
A v tomto kláštore sme boli ubytovaní.



Kláštor mal tvar písmena L a ja som bola ubytovaná v jeho zadnej časti.
V tejto zadnej časti sa nachádzala hore aj zvonica, do ktorej viedlo veľa schodov.
Okrem toho boli na ostrovčeku volejbalové a iné ihriská a aj diskotéky bývali mimo kláštora.
Raz keď sa už jedna diskotéka chýlila ku koncu, ponáhľala som sa do kláštora,
pretože som deckám chcela prichystať prekvapenie,
vtedy sa pastovali kľučky na dverách a podobne, a tak som utekala na izbu sama o sto tristo.
Prešla som prvou budovou a vyšla som zadným východom na dvor a potom po chodníku v tvare L ďalej.
Keď som prechádzala popri schodoch, ktoré viedli hore na zvonicu, čosi ma prinútilo pozrieť hore na schody a na zvonicu
a vtedy v polotme či v polosvetle som zbadala hore na schodoch stáť postavu, siluetu muža oblečeného ako mních.
Stál tam nehybne a hoci som mu nevidela do tváre mala som jasný pocit, že sa na mňa uprene díva.
Krvi by sa mi nedorezal, zvrtla som sa na podpätku a z celej sily som utekala späť na diskotéku.
Toto sa stalo pred viac ako 18 rokmi a ja som mala vtedy 12 rokov.
Vobec som si neuvedomovala, že sme ubytovaní v nejakom starom kláštore, nik nám o tom nič nepovedal
a pre nás bolo najpodstatnejšie, že sme v tábore s deckami a máme diskotéky atd.
Pamätám si ešte jednu vec.
V tom čase som mala hlbokú ranu na duši, pretože tri mesiace dozadu zomrel dedko
a ja som každú smrť veľmi hlboko dlho a intezívne prežívala.
V živote sa mi stalo veľa zvláštnych vecí a snáď vyvrcholením bol rok 2006, o ktorom som tu ale už písala.
U mňa je to ako s vetrom.
Hockedy povstane a začne fúkať a niekedy duje tak, že nestíham všetko spracovávať
a potom z ničoho nič hockedy prestane, zmizne.
Teraz už nefúka snáď viac ako pol roka a ja sa cítim nesvoja.
Akoby som stratila niečo, svoje Ja.
Lebo tak som sa citila namieste, doma, tie veci sa stali súčasťou môjho života, mojou súčasťou.
A teraz je ticho.
Pred dvoma týžňami som sa dozvedela, že som tehotná.
Asi už viem prečo sa vietor stratil.
Býva mi veľmi zle, viac by som neuniesla.
Verím, že vietor príde a prinesie mi ten kúsok môjho Ja späť a možno prinesie niečo úplne nové.
Veľa šťastia Sára
Ďakujem Wahl
S pozdravom
Martinia
P.S.: Posielam obrázok ostrovčeka Badija, je vidieť aj zvonicu...

Milá Vahlgrenis,
srdečně tě zdravím.
Moc živých snů nemám,ale tenhle mi nedá klid.
V sobotu 8.12. jsem spala ve své ložnici, dveře otevřené do obývacího pokoje.
V pokoji spal můj přítel.
V noci jsem viděla postavu, jen černý obrys, nebylo jí vidět do tváře.
Myslela jsem, že je to můj přítel a jde si za mnou lehnout.
Ale jen zavřela dveře.
Když jsem se ráno vzbudila, dveře byly opravdu zavřené, ale partner tvrdil, že celou noc spal a že se mi to zdálo.
Tak nevím, jestli to něco znamená nebo jesli se mi to opravdu jen zdálo.
Tvá odpověď by mě moc uklidnila.
Děkuji a přeji krásné svátky a spoustu energie. :-)
S pozdravem
Markéta 12.12.2007


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.