Před cca 11 a půl lety mi začalo být špatně
Dobrý večer, milá Wahlgrenis.
Hledám už dlouho odpověď na otázku.
Před cca 11 a půl lety mi začalo být "špatně", vše jsem přičítala tomu, že jsem jen vyčerpaná a nevyspalá okolnostmi.
Bylo to, jako by mi někdo odsál energii, jako bych zestárla o deset let, co se týká sil....a nikdy se mi to už nevrátilo.
Od té doby každý den bojuji s únavou, byly dny, za ty roky, že jsem sotva vstala a šla do práce atd.
Lékaři můj stav nazývají chronický únavový syndrom.
Tuším, asi vím, že to nějak souvisí s minulostí.
Ale sama si s tím nevím rady.
Je těžké chtít něco změnit a nevědět jak, nevědět si rady.
Kvalita života je u mě jinde, než by měla být.
Často jde spíš o to, zvládnout den, uchodit počet kroků, udělat určité úkony a těšit se do postele a opakovaně si přát: "Aspoň jednou vstát odpočatá a plná
sil".....
Celou noc se mi zdají živé sny, většinou si je nepamatuji a budím se xkrát za noc.
Budu ráda za jakoukoliv radu, pokud si uděláte chvilku.
Vím, máte toho hodně a pochopím, když nedostanu odpověď.
Hodně zdraví, milá Wahlgrenis
Miel 14.01.2019
Milá Miel,
děkuji Vám za důvěru.
Možná rozumíte tomu, že nic se neděje jen tak, že nic není náhoda...
Kdybychom se chtěly dopracovat k počátku Vašeho trápení, musely bychom se vrátit v čase přesně do období před 11 a půl lety, kdy Vám začalo být špatně.
Vnímám, jako kdyby tehdy jste prožívala jisté citové pnutí.
Připadá mi, že se mohl ve Vaší blízkosti objevit muž, který ale neopětoval Vaše city.
Přestože Vy jste byla svým srdcem otočena k němu, z té druhé strany se nic nedělo.
Vnímala jste tohle propojení jako zásadní, jako jasné, takové, které prochází napříč všemi životy.
Pravděpodobně Vás tenhle prožitek hodně vykolejil, ale sama jste byla v nějaké své smyčce, kterou nebylo možné opustit.
Musela jste dál žít svůj příběh.
Nakonec jste si "hlavou" tuhle svou zkušenost v sobě zakázala, posunula jste se do role trpitelky s tím, že dál budete žít to, co je Vám dovoleno žít.
Srdce Vaše ale plakalo.
Kdybychom se podívaly na Vaši duši v tomto krizovém okamžiku, pak je jasné, že Vaše duše s hlavou vztyčenou šla hrdě proti zdi, do zmatků, které nebylo možné nijak zvládnout.
Celé se to přes Vaše tělo sunulo, vy jste zůstala jako pod pokličkou, unavená, jak píšete...
Jste zastavená, nechcete se vnímat jako oběť, ale obětí jste.
Není kolem Vás nic, co by se dalo nazvat přirozeným proudem.
Vy jste se sama zamkla do jakési pasti, od které se časem ztratil klíček.
© Wahlgrenis
25.01.2019
