Jsem hodně silná, neumím se mít ráda
Milá Wahl,
když pročítám Tvé stránky, je asi hloupé, že se trápím tím, čím se trápím.
Ale přesto mě to velmi tíží a vím, že když se s tím nevypořádám, potáhne se to se mnou dál a zatíží mě to víc, než by bylo dobré.
Jsem hodně silná.
Vlastně né zas tak moc, ale na svou výšku mám asi 25 kg nadváhu.
Byla jsem ještě silnější, ale pár kilo jsem shodila.
Ale teď mi to nejde.
Je to asi hloupé a malicherné, protože jsem jinak naprosto zdravá, ale v rodině máme i diabetes a měla jsem dva úrazy zad a to mi na zdraví moc nepřidá.
Myslím si, že vše začalo už před několika lety, kdy jsem měla přítele, se kterým jsem otěhotněla.
V těhotenství jsem přibrala 30 kg, ale i kdybych nepřibrala, mám s váhou neustálé problémy.
Ten vztah nebyl zrovna lehký, cítila jsem, že je něco špatně už v těhotenství a když se mi narodil syn, tak mě začal přítel mlátit.
Ale když se to začlo týkat i syna, když mu byl asi rok a půl, utla jsem ten vztah a vymanila se z něho.
Nyní mám přítele, se kterým jsem už téměř 5 let a jistě vím, že by chtěl, abych byla hubenější, ale jinak nám vše klape.
Lidé mi říkají, že jsem hezká ženská, i když jsem silnější a moje kamarádka mi dokonce řekla, že jsem vtělený anděl a že bych se měla začít mít ráda, že se mě dotýkají problémy ostatních a že bych si je neměla tak připouštět!
Snažím se o to, vím, že spousta věcí u mě je psychických, ale mám asi nějaký blok.
Jen nevím, jak to udělat a mít se konečně zase ráda.
Vím, že se má mít člověk rád takový jaký je, že má být vděčný!
Já vděčná jsem, jen mi dělá problémy mít se ráda!
Nejde o to abych zhubla, protože cvičím a pracuji na sobě, ale jde o to, že i když budu hubená, mám pocit, že se nebudu mít ráda a nevím, čím to je.
Byla bych ráda, kdybys mi poradila, i když pochopím, že se mi ozveš dýl, protože Tě oslovují lidé s daleko většími a závažnějšími problémy než já.
Ale přesto moc děkuji
Měj se moc krásně a děkuji, že tu jsi!
Markéta 09.06.2008
Milá Markéto,
bez toho, abyste se měla ráda, jen těžko poznáte lásku od jiných lidí.
Měli bychom se mít rádi - každý sebe, a to na prvním místě...
Teprve až potom jsou rodiče, partner, děti a jiní lidé.
Musíte si vážit sama sebe, najít vlastnost, kterou u druhých nenajdete.
K tomu je důležité, abyste se na chvilku zastavila a pokusila se udělat v sobě pořádek.
K tomu potřebujete ticho a klid.
Nikdo Vám do toho nesmí mluvit.
To je inventura jen Vaše, osobní a velice intimní.
I to, že jste silnější, se dá považovat za plus, pokud se k tomu tak postavíte.
Je spousta "nehubených" lidí, kteří si svých kil náležitě považují, umí je nosit a třeba se i výrazněji oblékají.
Ostatní je přijímají zcela přirozeně, protože se nepokoušejí přelézt do jiného těla, protože to své přijali.
Tohle Vám nejspíš dělá ještě trochu problém.
Vaše tělo se Vám nelíbí, to je to.
Měla byste ale pochopit, že jste s příchodem na tento svět dostala dva důležité dary.
Jedním z nich je tělo, které máte jako dar přijmout, máte ho na celý život, nikdo Vám ho nevezme ani seho nezbavíte.
Je Vaše.
Čím dřív tohle pochopíte, tím snadněji se naučíte plout životem a existence ve stávajícím těle pro Vás přestane být krizová.
Druhým darem je život, který si máte užívat naplno, každou vteřinu a minutu, bez jediného zaváhání.
Nesmíte ani pomyslet na to, že byste ho snad někdy mohla předčasně ukončit.
Pokud tyto dva dary skutečně přijmete za své a podle toho se i chováte tak, že to je poznat, dostanete i třetí dar.
Tím je láska.
Láska nepřichází, když si jen tak lusknete prsty.
Lásku si člověk musí zasloužit tím, jak žije.
Ke každému se dostat ani nemusí.
Jistě znáte ve svém okolí někoho, kdo lásku nepoznal.
Pokuste se podívat na svou tloušťku jako na přednost, začněte se mít ráda.
Neuvažujte, že by se z Vás stala modelka, která chodí po molu a ukazuje své spodní prádlo.
Kvůli tomu jste na tento svět nepřišla.
(Ale ani ony, jenže ty to zatím neřeší... Také k tomu možná někdy dospějí...)
Máte kolem sebe šířit lásku, kterou svět pozná, když se sama sebe přijmete a rozzáříte své oči.
Z těch se dá číst mnohé.
Když ovšem budete neustále v zrcadle zkoumat přebytečná kila, jen těžko se můžete mít ráda.
Přijměte svou tloušťku jako přednost, přijměte to, že Vám to takhle sluší.
Jste krásná.
Víte to vůbec?
Kamarádka říká, že jste anděl...
Na tom jistě bude také něco pravdy.
Nesnažte se přelít své tělo do jiného tvaru.
Nikde není napsáno, jaké rozměry má člověk mít.
To jen pár jedinců rozhodlo, že se za měřítko krásy bude považovat hubenice hubená.
Ta je teď na všech možných místech.
Ale tohle je zkreslený pohled na skutečnost.
Krása je totiž relativní, nesmíte se držet měřítek, která byla definována jen kvůli penězům.
Svět se totiž otáčí podle jiných pravidel, nejde o centimetry nebo kila, jde o srdce.
Jenže to se moc těžko hodnotí, proto se přistoupilo k takovým ukazatelům, které oko dokáže zpracovat.
Není to dobře.
Musíme tohle ale nahlas pojmenovat.
Žijeme bohužel v době, kdy se za modly považují špatné symboly.
Snad i tohle někdy časem někdo pochopí...
Wahlgrenis 10.09.2008
Ahoj Markétko,
nedá mi to, musím ti napsat.
Já mám podobný problém, nedokážu se mít ráda,ať jsem jakákoliv.
Dřív jsem byla moc hubená, to jsem měla deprese z toho, že mám křivé nohy a velkou mezeru mezi stehny, jako bych neustále seděla na koni :))), taky jsem si vždycky myslela jak mám velkej zadek, bez mikiny kolem pasu ani ránu.
Po dětech mi zůstalo 7 kg, ale jen na stehnech a zadku.
Teď mám tedy depky z toho, že se mi stehna třou o sebe : )))
zadek nedostanu do žádného oblíbeného oblečku, tak si říkám, kdybych si tenkrát užívala své postavy, ale............ zrovna dnes mi říkala kamarádka,, proboha Dito...vykašli se na ty svoje komplexy... vždyť máš dobrou postavu......... užívej si tenhle život dokud můžeš...... přece se nemusíš v těhdle vedrech pařit v džínách!!!!!!!!! á pravdu, ani já nechápu, proč mám pořád pocit, že bych měla být dokonalá, přece v postavě to není, je to v srdci!!!!!!
No jo?!
Ale kdy už to tedy pochopí i můj mozek!!!!!!!!!
Já se stydím i mluvit před více lidmi, vždyť oni jsou tak chytří a já........
Určitě řeknu nějakou hloupost.
Nejhorší ale je, že je to na mě vidět, protože když se stydím, tak zčervenám, lidem to připadá roztomilé, no mě tedy ne, když stojím u pokladny, spadne mi pětikoruna na zem a za mnou je velká fronta a já kvůli tankové hlouposti zčervenám tak, že prodavačka na mě kouká pohledem, jako že se bojí, co se mi to děje.
Je to pro mě hrozné.
Tím pádem se vyhýbám každé situaci, při které bych se mohla zastydět, jakákoliv zvýšená pozornost na mou osobu je pro mě neúnosná.
Proč to tak mám?!
Chtěla bych také umět si věřit, ale jak na to?!
No já ti, Markétko, neporadím, ale je nás takových hodně a asi to tak má být...........
Přeji ti hodně štěstí v hledání sama sebe
Dita 11.06.2008
Milá Wahlgrenis,
pro Marétku a Ditu z tématu: Jsem hodně silná, neumím se mít ráda - není nutné se takhle mučit, to neprospívá nikomu.
S tou kineziologií - jak už psala Wahlgrenis - to je opravdu jedno z řešení, protože změna musí nastat energeticky, na to JENOM slova nestačí.
Kineziologie pracuje se zážitky, s energií a na té úrovni jde spravit ledacos.
JAK SE SROVNÁ HLAVA, SROVNÁ SE I TĚLO.
Ale je to jen na vás...
Píšu pouze svou zkušenost s touhle věcí: pro mě byl v té mé věci lepší konec utrpení, než utrpení bez konce.
Někde v hloubce mé "paměti a řídícího systému" dlouho seděl zážitek, kdy mi otčím v mých 6 letech tvrdil, že jsem k ničemu a je ke mně potřeba Návod k použití.
Není dobré malým holčičkám takové věci do hlaviček vtloukat, :-/
Nevědomně a funkčně mi to bránilo cítit se dobře a chápat sebe sama jako opravdu toho, kdo svobodně rozhoduje o tom, co bude úspěšně dělat.
Tak jsme to s paní kinezioložkou umazali.
Trvalo to vlastně pár minut a pak 3 týdny trvá průměrně adaptace na takovou úpravu, no, potvrzuju.. je hezké "vyhnat kostlivce ze skříně".
Zvlášť pokud chcete "něco nového na sebe".
Hezky metaforicky řečeno, což;o)?
pa
Hoplea 11.06.2008
Milá Wahlgrenis,
chci Ti moc a moc poděkovat za Tvá slova, která si mi napsala.
Snažím se udělat si v sobě pořádek.
Vím, že to nebude nic snadného, ale chci to dokončit a konečně se na sebe dívat jako na někoho jedinečného.
Hodně jsi mi pomohla a opravdu Ti za to děkuju.
Chci také poděkovat čtenářkám, které mi odpověděly.
I z vašich příběhů jsem si hodně vzala.
Je to zvláštní, ale teď když vím, že je spoustu takových jako já, zdá se mi vše nějaké lehčí.
Takže všem opravdu moc děkuju!!!
Jsem ráda, že jste!!!
Markéta 18.06.2008
Markéta 09.06.2008
© Wahlgrenis
09.06.2008
