Keď išla dcéra na strednú, začali sa jej triasť ruky
Wahl,
ak vám ostane čas na moju otázku, veľmi ma to poteší.
Ak nie, chápem, že máte toho veľa.
Píšem kôli dcére, bude mať 18 rokov a asi v čase keď, išla na stredú, začali sa jej triasť ruky.
Ja by som to skôr prirovnala k stareckému chveniu.
Zo začiatku som si to ani nevšimla i keď ma na to dcéra upozorňovala.
Doma som to nespozorovala.
Všimla som si to asi tak po roku a veľmi ma to prekvapilo, kým som to nevidela, nevedela som si to ani predstaviť.
Išla som s ňou k doktorke, aby jej urobila testy, či to nie je nedostato minerálov alebo niečoho iného v tele.
Ja som mala podozrenie aj na štítnu žlazu.
Bola aj na neurologickom vyšetrení.
Keď sa nič nepotvrdilo, myslela som, že keď si zvykne na školu, ktorá jej zo začiatku spôsobovala stres, tak to samé odíde.
Ale nič.
Hádam, keď sa zaľúbi, láska to všetko zmení, ale zase nič.
Od 4 rokov plávala, keď išla na stredú, tak s plávaním skončila, už sa neumiestňovala na súťažiach, asi ju to nemotivovalo.
Od kedy nepláva, pripadá mi stále unavená, aj ona sa tak stále cíti.
Možno sa ako dieťa veľmi vyčerpávala a potrebuje ešte viac času.
S pozdravom
Mája 17.01.2012
Milá Mája,
třes rukou, který popisujete, vnímám v souvislosti s procesem přípravy Vaší dcery na budoucí profesi.
Píšete, že Vám to připomíná stařecké chvění, ale to je velice podobný vývoj.
Vaše dcera se najednou měla ztotožnit s cestou, která jí ale vnitřně nenaplňovala, nebyla jí příjemná.
Byl to pro ni proces trochu násilný, na nějakou školu jít musela.
Kdyby bylo po jejím, líbilo by se jí zůstat v kolektivu na základní škole, kde měla kamarády, svůj rámec, svůj prostor, tady hrála svou roli.
Najednou se po ní chtělo, aby "přestala být dítětem".
Ona se musela v sobě vnitřně přeorganizovat - nastavila si režim: už nejsem dítě, ale nepřijala probíhající proces pozitivně.
Ten čas dětství se někde rozplynul, ale ona ještě nebyla součástí toho času dospěláckého.
Ocitla se jakoby mimo prostor a čas, mimo logické režimy, vykolejila ze své cesty.
Všechno pro ni ztratilo najednou pevné kontury, nebyl tady bod, kterého by se mohla chytit.
Navíc píšete, že přestala závodně plavat, to pro ni byla také zásadní změna, byl to zásadní řez.
Teď se ještě vrátím k obrazu stařeckého třesu - tito lidé ztratí víru v nějakou svou další budoucnost, neprožívají radost, všechno kolem nich je marné...
Ona to má hodně podobně.
Přes léky nebo medikamenty tady cesta dál opravdu nevede.
Vaše holčička by potřebovala opět zažít neomezenou radost v životě, kterou si dokáží maximálně užít jenom děti.
Takovou tu radost bez zábran...
Toto prožívání se jí jednoho dne ustřihlo - a nastalo prázdno.
© Wahlgrenis
18.01.2012
