Zjistila jsem, že mám vzadu na krku ne jednu, ale tak patnáct malých bulek
Dobrý den,
dostala jsem na Vás kontakt od své kamarádky! Bylo mi řečeno, že jste jí hodně pomohla, tak jsem se rozhodla,že to zkusím a napíši Vám.
Už od ledna tohoto roku mám úplně hrozné období! Mám dvouapůlletého syna a rozhodli jsme se, že by jsme chtěli jít v lednu do vytoužené holčičky. Jenže když jsme se tak rozhodli, tak to začalo.....
Byla jsem u kamarádky na barvení hlavy a nahmatala mi za uchem malou bulku... Já se na ni začala soustředit a zjistila, že jich mám vzadu na krku tak patnáct.
Tak jsem se vydala za svojí doktorkou... Ta mi oznámila, že to jsou zvětšené uzliny. Poslala mě pro jistotu na ultrazvuk a napsala mi antibiotika. Na ultrazvuku potvrdili, že jsou to ty zmíněné uzliny a napsali mi jejich rozměry s tím, že mám za měsíc přijít na kontrolu. Za měsíc byly i po odebrání antibiotik větší. Krev jsem měla relativně v pořádku, tak jsem se vydala na imunologii a na orl. Na orl mi řekli, že mám jít zase za 2 měsíce na UZ a že pokud se uzliny zvětšují a zmenšují, že je to v pořádku a že jsem hubená a že jsou u mě víc hmatatelné. Jenže mě se jen zvětšují a celého půl roku mám zvýšené teploty. Na imunologii mi zjistili, že jsem prodělala plícní chlamydie a mononukleozu a dala léky na imunitu, abych to brala 3 měsíce.
Po delší době, kdy jsem už měla za sebou asi třetí antibiotika, protože se mi mezitím projevila i angína a tak, tak jsem šla na kontrolní UZ a uzliny byly stále větší, tak mě dr.poslala na biopsii uzliny, aby se vyloučila rakovina lymfatických uzlin, čímž mě hrozně vystrašila...
Mám teď hrozné myšlenky, že by malej vyrůstal bez maminky, už přemýšlím pořád nad tím, jak přežiju tu zprávu, když mi to doktor oznámí... a tak dál. Zítra nastupuji do nemocnice a v úterý má proběhnout odstranění uzliny a odeslání na histologii a pak čekání na výsledky.
Je to úplně hrozné a ubíjející!
V tomhle půl roce mi i můj gynekolog zjistil, že nemám ovulaci a pak se mi objevila velká cysta na vaječníku, kteoru jsem musela léčit hormonama... Takže tenhle půl rok zatím "stojí za to".
A mě by zajímalo, co si myslíte o mém zdraví? Jestli si myslíte,že mi zjistěj tu zmiňovanou rakovinu nebo to bude něco méně závažného a jak nám to půjde s tím miminkem!
Říkám si, že špatného už bylo dost a že už bych si moc zasloužila, aby se to v dobré obrátilo!
Jinak se léčím už asi 7 let s crohnovou chorobou a narodila jsem se XXXXXX v Olomouci!
Předem Vám moc děkuji, jestli si uděláte čas a přečtete si můj mail a přeji pěkný zbytek dne!
Pauline 27.06.2010
Milá Pauline,
každá nemoc je odrazem duše. To jste možná už slyšela. Ve Vašem případě ale vnímám především obrovský strach. Strach tak velký, že Vy se v něm úplně ztrácíte. Vy se rozplýváte a strach je najednou všude kolem Vás. jak chcete žít, když jste nedala vlastnímu životu šanci, když jste se vzdala vlastnímu strachu? Přitom ani ještě v tuto chvíli nemáte žádné hmatatelné výsledky a už jste vlastně na úplném konci...
To je trochu smutný příběh, nemyslíte? Nebude nic, čemu Vy nedáte prostor. Nyní je to ale jednoduché... vbytvořila jste si v hlavě obraz své nemoci, tomu jste absolutně podlehla a teď jen čekáte na potvrzení tohoto svého odhadu. Co tedy čekáte ode mne? Už předem se vzdáváte?
Tudy ale cesta neveda. Potřebujete se na svůj život podívat jinak, jako na zdravou mladou ženu, která o sobě v ničem nepochybuje, která je šťastná a veselá... To, jací jsme, vytvářejí "pouze" naše myšlenky. Nemyslím si, že byste měla být ze sebe špatná. To číslo, které se dozvíte, je pořád jenom číslo. Obyčejné číslo. Ale Vy jste přeci sama sebou, Vy máte svou vlastní cenu, Vy žijete, Vy se máte radovat. Zkuste se naladit jinak, na zdraví. Nepochybujte o sobě, zapomeňte na doktory. Oni musí nějaké číslo říct, sama jste je o to požádala, tak se nedivte. Zatím jste na rozcestí, ale jakou cestou se dál vydáte, to záleží jenom a jenom na Vás. Strach byste měla zase ze svého života propustit, jen Vám zbytečně škodí.
© Wahlgrenis
28.06.2010
Dobrý den,
to, co jste mi napsala, to já všechno vím! Vím, že bych se měla na vše dívat jinak a pozitivně, ale čím víc se ty výsledky blíží, tím víc se bojím a myslím, že je to přirozené!
Myslela jsem, že mi řeknete, jestli si myslíte, že ty výsledky dopadnou dobře a jestli se nám v nejbližší době povede to vytoužené miminko!
Pauline 29.06.2010
Milá Pauline,
vím, co byste chtěla. Jistotu, přitom jste ale současně maximálně znejistěna. Vždy je možné pochopit, že to, co se nám děje, je nějakým způsobem pro nás výzva, jak dát vědět, že ŽIVOT bereme opravdu vážně. Lékařské týmy mohou předkládat závěry našeho zdravotního stavu různě, ale to, jak se k tomu postavíme, je jenom na nás. Všechno se mění, nic není trvalé a definitivní.
Tady záleží na Vás, jak se bude Váš zdravotní stav vyvíjet. To, co se dozvíte - ať už je to jakékoliv, nemá prakticky žádný vypovídací význam.
© Wahlgrenis
29.06.2010
Takže z Vašeho mailu chápu, že asi moc dobrou zprávu čekat nemám!
Pauline 30.06.2010
Milá Pauline,
není vůbec důležité, co bude obsahem té zprávy, na kterou čekáte. Tohle celé je pro Vás důležitou duchovní zkouškou, máte si připustit ještě jiný rozměr života, ne jen to, co přichází v tomto případě od lékařů. Připadá mi, že tato fáze je pro Vás hodně zlomová i s ohledem na Vaši budoucnost. Píšete o plánovaném miminku, to je přesně ono. Miminko - snad chlapeček - by k Vám rádo přišlo, ale zatím je cesta k Vám uzavřena. Je tady jakoby znemožněná spolupráce, jako byste snad na jeho volání nechtěla reagovat, jako byste neslyšela, co říká. Hodně zatím dáváte na věci, na materiální svět, na to, co Vás obklopuje. V jistém slova smyslu Vaše tělo funguje jako stroj, nejste to Vy, ta úžasná žena, která by si každou vteřinou užívala krásnou lásku, která by vnímala, že se máte nejraději na celém světě. Tady máte rezervy. Přitom ale jde jen o maličko, nesmíte se vnímat jako oběť, tím si moc škodíte. Jakmile tohle přijmete, mnohé ve Vašem životě se začne měnit...
© Wahlgrenis
30.06.2010
