Napojování jen s vědomím dotyčného?
Občas se mě někdo zeptá, jestli lze poslat na dálku léčivou energii jen tak, z dobré vůle.
Třeba člověku, o kterém víme, že má problém, a zkusit, zda to pomůže...
Ideální je, když dotyčný o procesu vysílání energie ví.
Ale samozřejmě se dá vysílat energie i tak, že ten, kdo ji přijímá, o tom vědět nemusí.
Rozdíl je asi v tom, že člověk, který o příjmu energie ví, s ní může hned pracovat.
Vnímá, jak energie přichází, cítí teplo po celém těle, někdy jemné brnění nebo mírné chvění.
Dokonce může, pokud má k tomu alespoň minimální dispozice, energii přemístit (neboli dotlačit) do místa, kde je problém.
To už ale spadá do kategorie tzv. "vyšší dívčí".
Otázkou také zůstává, jestli potom dotyčnému, na kterého jsme se napojili bez jeho souhlasu, říct, že tento proces proběhl.
Někdy to totiž může vadit.
Ne každý je těmto praktikám nakloněn.
Může se dokonce cítit ohrožen, že nyní na něho víme něco, co by nechtěl.
Jsou to tedy především etické důvody, které mi brání pracovat bez souhlasu druhé osoby.
Vnucovat někomu něco proti jeho vůli se nedá...
Protože sama nepraktikuji jenom "prostý" přenos léčivé energie, ale i třeba zkoumání minulých životů, zdravotní stav atd., prostě je toho víc, ráda mám souhlas od dotyčné osoby.
Je to jistým způsobem takové lezení pod kůži.
Dá se zjistit spousta informací, což nemusí být každému příjemné.
Proto si myslím, že je dobré se všemi zamýšlenými postupy vždy předem dotyčného seznámit, vyžádat si od něho souhlas a tedy i neformální spolupráci s celým procesem.
© Wahlgrenis
21.03.2004
