Jak se zbavit závislosti na počítačových hrách?
Vážená paní Wahlgrenis,
už mnohokrát jste mi pomohla, ráda bych Vás požádala o radu i nyní.
Jsem už v důchodu.
Mohlo by se říct, že čas pro mne není důležitý, ale je.
Budou to tři roky, kdy se ke mne dostala jedna počítačová hra - postavená na logice.
Jde o sestavování jakýchsi obrazců, které pak v řadách nebo ve vrstvách mizí.
Člověk tak postupuje dál do vyšších obtížností.
Vím, že už to je se mnou hodně vážné.
Jakmile mám volnou chvilku, hraju.
Dostávám se u toho do podivného stavu, jako kdyby mě to někam odneslo.
Jsou to dlouhé hodiny každý den, které takto strávím.
Nemám už ani chuť na známé, raději se na něco vymluvím.
Spát chodívám, až když jsem zcela vyčerpaná, už na to nevidím.
Z té hry nic nemám, nic nevyhrávám, to ani nejde.
Je mi jasné, že tady je něco špatně.
Ráda bych se z tohoto začarovaného kruhu dostala, ale nevím jak.
Chodím sice kolem jako kolem horké kaše, ale jakmile si řeknu, že to bude naposledy, opouštím hru třeba i po šesti hodinách.
Někdy hraju i celou noc.
Najdete si na mne prosím chvilku?
Moc Vám dopředu děkuji za každé Vaše slovo.
Lilie 04.11.2021
Milá Lilie,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Je jasné, že v životě vítězí to, čemu dáváte přednost.
To je pravda nad všechny pravdy.
Pokud ale Vy osobně chcete hrát hry a nic jiného tady není, pak je prostě budete hrát, i kdyby všichni kolem říkali, že to není dobré.
Když ale dojdete k poznání:
- že Vám to zabírá spoustu času,
- že mnoho jiných věcí odsouváte,
- nemáte prostor na rodinu, na známé,
- zapomínáte na sebe...
A hlavně zjistíte, že to tak už sama nechcete.
Pak by bylo dobré něco s tím udělat.
Doporučila bych Vám následující postup: 1. Charakteristika současného stavu
Zatím jste totiž zcela pohlcena tímto jediným aktivním programem, který Vás dokonce - jak to sama popisujete - dostává někam jinam, očividně Vám to dělá dobře.
Potřebujete sama vědět, že Vám tato činnost zastavuje, jste okrádána o smysluplné trávení času, o mnoho aktivit, kterým byste se mohla věnovat.
Pokud na sebe chcete být skutečně přísná, udělejte si vlastní inventuru.
Napište si do tabulky, kolik času věnujete hraní svých počítačových her v jednotlivých dnech (pondělí až neděle), uvidíte, kolik je to za týden.
A také se snadno dopočítáte k tomu, jak to vychází za měsíc.
Pravděpodobně Vám vyjde číslo, které Vás dokáže vyděsit.
To je hodně důležité.
2. Zásadní rozhodnutí
Právě ten okamžik, kdy jste sama vyděšena tím, kolik času Vám každý den / týden / měsíc mizí, by Vás měl dovézt k zásadnímu rozhodnutí.
Ty hry s Vámi totiž nehrají férovou hru.
Jsou pro Vás jako otrokář, který švihá bičem a nutí Vás poslechnout.
Tady nejste sama za sebe.
Tohle stejné prožívá člověk v jakékoliv jiné závislosti.
Tohle je nejtěžší okamžik.
Tady Vy si máte říct to jediné krásné slovíčko: NE.
A máte si za tím stát.
Nechcete zbytečně ztrácet čas.
Víte, že už si tu hru nepustíte.
Víte přeci, že máte silnou vůli a nenecháte si jen tak diktovat.
Máte dost odvahy vzít svůj život do vlastních rukou.
A hru už víckrát nepustíte.
3. Najít si alternativní činnost
Pokud se dostanete do polohy, kdy hraní her z Vašeho života definitivně zmizí, pak najednou máte spoustu volného času.
Tolik, ke kolika hodinám jste se dopočítala.
Potřebujete opět zažívat pocit tetelení buněk v těle.
To je ta živá voda, která člověka nutí k lepším výkonům, ideálně je to přes nějakou činnost, která Vám dodá pocit výjimečnosti.
Můžete v sobě objevit opět to, co Vás bavilo, když jste byla mladší.
Často na toto téma promlouvám s ženami, které by se rády staly maminkami.
Tady nevím, na jaké vlně se pohybujete, co by Vás bavilo.
Některé ženy zcela ožijí například při pletení nebo háčkování.
(Pletení bych za sebe doporučila.)
Ale může to být cokoliv jiného - malování, zpívání, tanec.
Jakmile si takovou nějakou činnost u sebe nadefinujete, můžete udělat další krok - poohlédnout se po podobně naladěných lidech.
4. Sdílení společného zájmu
I pro ženy vyššího věku existují nejrůznější spolky, kde na Vás čekají, kde se těší na Vaši energii.
Určitě i ve Vašem okolí.
Věřte, že společně sdílený čas Vás nabije, opět najdete společnou řeč.
Někde se dokonce konají nejrůznější slavnosti, šijí si dokonce kostýmy, pečou tradiční koláče, vánočky, šlapou zelí...
Ví se o nich.
Tohle přesně potřebujete.
Nezůstávejte jen sama doma.
Určitě máte internet a podle toho, co by Vás bavilo, si dohledáte skupinu podobně smýšlejících lidí, kteří na Vás čekají.
5. Přípravy, přípravy a zase jen přípravy
Přestože se tato pravidelná činnost, kdy se potkáváte s někým, kdo to "má podobně", koná třeba jednou za týden, určitě Vás to posune do úplně jiného uvažování.
Jakmile se stanete součástí nějaké takové skupiny, která na něčem pracuje, něco prosazuje, určitě má svůj program, postupuje krok po kroku dál.
Nic se nesmí podcenit.
Pokud tady jsou například hlavní tance, tak určitě je potřeba, abyste také měla svůj kroj nebo jiné speciální taneční oblečení na vystoupení.
To si potřebujete pro sebe ušít.
Tomu předchází měření, výběr látky, nití, stuh, knoflíků, krajek.
Pak je také zkoušení a porovnávání, jak to mají ostatní.
6. Posun dál, bez návratu
Potom se poprvé ukážete před ostatními a vidíte, jak to přesně zarezonovalo, jak jste mezi ně zapadla.
Ostatní Vám připadají blízcí, mluvíte společnou řečí.
Posouváte se s nimi na krásné barevné cestě.
O ničem už nepochybujete.
Vypadá to, že jste konečně pochopila smysl svého života.
Nejste sama, neztrácíte se mezi kostičkami na počítači.
Těšíte se na další ráno, na setkání s podobně naladěnými ženami.
I když Vám připadá, že dřív jste nikoho do svého života nepotřebovala, najednou cítíte, že tohle je přesně to ono, co Vám chybělo.
Došla jste k nové kvalitě života.
Přeji Vám hodně štěstí a odvahy udělat tu podstatnou změnu v životě.
© Wahlgrenis
04.11.2021
Vážená paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vám moc poděkovat za to, že jste si našla čas na odpověď na mou otázku.
Musím se přiznat, že jsem ji četla několikrát za sebou, určitě nejmíň dvacetkrát.
Pochopila jsem.
Tolik pravdy na jednom místě.
Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala k sečtení času, který mi hry zabírají.
Stydím se.
Zjistila jsem, že jsem přestala žít svůj vlastní život.
Úplně jste se ztratila, zabloudila jsem.
To přirovnání k otrokáři a otrokovi je přesné.
Takhle už to nechci.
Vím, že jsem za začátku velké změny, zatím ale ještě nevím, jak to dopadne.
Nechci nic slibovat...
Vám, paní Wahlgrenis, moc děkuji, že jste mi otevřela oči.
Lilie 08.11.2021
