Dnes je to přesně dvacet let...
Přesně před dvaceti lety se to stalo.
Byla sobota, pošmourné odpoledne.
Tehdy jsem měla před sebou poměrně stereotypní činnost - připravit již několikátý výtvarný seminář pro děti z občanského sdružení, které jsem řídila.
Ten seminář se konal přesně za týden, přes velikonoce.
Tehdy jsem bydlela na sídlišti v Praze, na Velké Ohradě.
V ložnici jsem měla malý stolek s tehdy ještě velkým počítačem.
Rozložila jsem si kolem sebe papíry a s vyhlídkou "nudných" chvil, které se skládaly většinou z Ctrl C a Ctrl V, jsem se rozhodla pustit si něco do uší.
Měla jsem celý svůj prostor s CD už naposlouchaný, přesto jsem skříňku otevřela.
Můj zrak padl na CD "Mé první", které bylo zcela nové, ještě v celofánu.
Zavzpomínala jsem, jak se ke mně dostalo.
Není běžné, abych si nové CD hned nepustila.
Bylo to setkání někdy v říjnu 2000, kdy jsem se podivila, že "hudební skladatel přece nemůže bydlet v Praze 13, na sídlišti".
Představovala jsem si ty vily v Průhonicích nebo v Jevanech.
"Hudební skladatel" nicméně na chvilku odešel, poprosil o strpení a pak mi předal tohle CD.
Nezaujalo mě tehdy vůbec ničím, ale ani ten člověk, proto skončilo v anonymním prostoru s dalšími hudebními nosiči, neotevřené.
Nyní přišla jeho chvíle...
Zasunula jsem kotouč do otvoru v počítači, na uši umístila sluchátka a byla jsem rozhodnuta, že prostě pracuji.
Ale v té chvíli se stalo něco, co jsem neočekávala, co jsem do té doby nezažila.
Ty tóny, hudba, slova, všechno to na mne působilo komplexně, zalézalo mi někam do buněk a já byla jako v transu.
Nechápala jsem, co se děje, z očí mi vytékaly proudem slzy... a trvalo to dlouho.
Samozřejmě že jsem nic neudělala.
Tohle všechno se muselo odsunout na později.
Byla jsem úplně mimo tuto realitu, něco se někde propojilo, něco na mne promluvilo, už jsem to nebyla já.
Byla to vteřina nula, která musela přijít, která odstartovala obrovskou změnu.
Zpočátku jsem nebyla schopná o tomto mém procesu vůbec mluvit.
Jen jsem se stáhla do sebe, přestala jsem o některých věcech mluvit.
Jenže tohle všechno byl jenom začátek.
Pak začaly chodit věštecké pomůcky, které jasně mluvily.
Věštecká mapa...
Trojklany...
Plástve...
Dřevěné kostky...
A další a další.
Všechno se začínalo zrychlovat, všechno dávalo smysl.
Až po dlouhé době jsem se odhodlala "někam to všechno zasadit", web jsem založila v únoru 2004.
Potom jsem se dlouho odhodlávala k uspořádání první živé akce.
Ta se konala v hotelu Luka v Praze.
Od té doby jich byly stovky...
A také stovky osobních setkání, konzultací.
Narozených miminek je také za tu dlouhou dobu dost.
A tři vydané knížky - Proč k nám miminko nechce, Jak rozumět vlastní duši a Pokud přeladíme program.
Kdybych se nyní znovu ocitla v tom bodě a rozhodovala, jestli si zvolím tuhle cestu nebo zůstanu tam, kde jsem tehdy byla, nešlo by to.
Tehdy jsem se totiž nerozhodovala.
To nebyla moje volba.
To se tak stalo.
Pochopila jsem, že to bylo naplánované už dlouho dopředu, muselo se to tak stát.
A nepřestávám za to děkovat.
Vím, že nyní tady se mnou už je jen málo z těch, kteří pamatují moje tehdejší začátky, ale to vůbec nevadí.
Každý má svou cestu, každý si plní své úkoly, každý si jde za svým snem.
Moc Vám děkuji, že jste se mnou, že rozumíte i tomu, co není jasně napsáno, jsou to ta sdělení mezi řádky.
Děkuji za všechny ty pohledy z očí do očí, za Vaše otázky i údiv při některých mých odpovědích.
Všechno je to moc důležité.
Už se neptám, vím, že to má smysl.
Děkuji.
© Wahlgrenis
21.04.2021
Milá Wahlgrenis,
Dnes je významný deň.
Dnes presne pred štyrmi rokmi sme odcestovali žiť ďaleko od rodiny a známych.
Aj vďaka Vám.
Dnes som aj zažila ďalší zlom.
Vnímam, že dátum 21.4. je proste vždy zlomový.
Rozbolela ma druhá osmička.
Nie veľmi, len tak pobolieva, ako keď sa reže zub.
Prvá ma pobolievala podobne.
Neviem, či si pamätáte, asi to bol prvý email od vás, vravela ste mi, že moju maminu vnímate ako v plameňoch.
Dnes ku mne prišla zásadná informácia.
Z ničoho nič sa mi ozvala jej sestra, a vyšli na povrch veci, ako ma tam na SR pred všetkými ohovára a prekrúca veci.
Vyfarbuje ma ako zlú dcéru, ktorá sa ani neozve, pritom to bola ona, ktorá mi robila naschvály, zrušila hovor a napísala mi urazene, že sa ona ozve keď bude chcieť... proste šíri nepravdy.
Týmito správami sa môj vnútorný pocit potvrdil.
Presne TO som cítila, len som to nedokázala pomenovať.
Tie pohľady ostatných, keď som bola posledne na SR, hovorili za všetko, a jej sestra mi to teraz všetko vysvetlila.
A ja teraz prehodnocujem, ako veľmi ju chcem mať ako súčasť môjho života.
Snažím sa jej podávať čo najmenej informácií, lebo snáď všetko mi závidí.
Naozaj nepreháňam.
Vaše slová mám stále v hlave.
Už chápem, bolí to, bolí ma žalúdok, ale to prejde.
Žiaľ, to, že je niekto rodina, automaticky neznamená, že si máte nechať ubližovať (spomenula som si aj na Ab1).
Nechápem, čo som jej spravila.
Od detstva ma psychicky deptala, jej sestra si ma radšej brala cez prázdniny, aby ma toho ušetrila.
Veď ja som len ja.
Nie som úspešná, netúžim po moci ani peniazoch ako mamina.
Mám v podstate obyčajný život.
Veľa mi toho naozaj netreba.
Nechápem, ako mama môže závidieť svojmu dieťaťu.
Keby len to, ale ešte robiť také kroky, aby ma nikto nemal rád?
Toto mi otvorilo oči a ja som nesmierne vďačná.
Čo ďalej, neviem.
Ale nechcem s ňou už byť v kontakte.
Je to smutné.
Čo už.
V živote je asi občas potrebné spraviť rez.
Snáď to nejako ustojím.
Dôležité je, že ja som si takú cestu, akou ide ona, nevybrala.
Z diaľky zdraví
Česima 21.04.2021
Milá Wahlgrenis.
Dovolte mi popřát Vám k dnešnímu kulatému výročí.
Ať se stane dnešní jubilejní den pro Vás kouzelným, naplněným láskou, zdravím, štěstím a pohodou.
Ať se Vám splní to, v co doufáte.
Přeji Vám krásné dny příští.
Děkuji za Váš web a dávejte na sebe pozor.
S pozdravem
A. L. 22.04.2021
Milá Wahl,
gratuluji a děkuji.
Za setkání, za nastavení směru, za pomoc na odbočkách, při kotrmelcích a ....
Za to, že se mohu vrátit a přečíst si, co v danou chvíli potřebuji.
S láskou
Libella 22.04.2021
Milá Wahlgrenis,
zrovna čítam o dvadsiatom výročí.
Neskutočné!
21.4. je pre nás tiež významný deň.
Niečo na tom bude.
Gratulujem a ďakujem za to, že ste sa vôbec odhodlala s týmto všetkým podeliť.
Objímam.
Česima 27.04.2021
Mila Wahlgrenis,
obcas zabrousim na Tve stranky...
Boze, jak ten cas leti...
Moc dobre si pamatuji na Tve zacatky...
Navstivila jsem Tvuj seminar, to uz je hodne dlouho, mozna rok 2005?
Byla tam jeste Tvoje maminka.
Byla jsi lehce roztrzita, vsechno bylo takove nove...
Sla jsem tam tehdy s kamaradkou,
bylo to u Karlova Mostu .
Pamatuji a znam cely Tvuj pribeh.
Moc jsi mi davala...
Primo jsem to vse hltala.
Byla jsi jedina, kterou jsem denne sledovala a tesila se na nove pribehy a odpovedi.
Wahl, mam Te hodne ve svem srdci.
Preji Ti k 20. vyroci, at Tvuj web neustale vzkveta a roste, at mas porad dost ctenarek a ctenaru a at se Ti dari ve vsem, co delas.
Mej krasnych, aspon jeste minimalne jednou 20 let.
Ze srdce preje
Milena 29.04.2021
Drahá, Wahl.
Slova, která přišla po přečtení Tvého článku:
<a>W
Nebeská báň
obláčky očí
věneček hvězd
chodníky rosy
řeka slunce točí
Kulatá země
vesmírné kapky
pohyby květů
postele sněžné
jediným krokem proudí
Anastasia 29.04.2021
Milá Wahl,
ten příběh znám, jen jsem neznala to správné datum.
Nestála jsi na žádné křižovatce.
Prostě to bylo, jako když přejdeš na druhý břeh, a už není nic jako dřív.
Ze tmy na světlo.
Jing a jang.
Bylo to jak lusknutím prstů, žádná dlouhá cesta.
Stačilo jedno CDčko.
Úžasný.
Nádhera.
Dar z nebe - a jeho přijetí, kdy dáváš dál.
Jako prostředník, jako průvodce.
Každý máme svou cestou, ta má je hodně klikatá.
Trvá to, než věci pochopím a kolikrát mám pocit, že se vracím zpátky a cesta vede dolů.
Ale najednou se ta serpentina otočí, vybereš zatáčku a jedeš dál.
Děkuju ti, že mě na té cestě provázíš.
Děkuju, že tě znám, že spoustě lidí umíš otevřít nejen oči, ale hlavně srdce.
Krásné datum, plné rozkvetlých třešní a jarních ptačích písniček.
Přeji ti krásné výročí.
Pusť si to CD zase znovu a oslav to, jak si každé správné výročí zaslouží.
Mám tě ráda.
tvoje Hanďa 29.04.2021
