Nebyl to vtip
Když jsem se v sobotu ráno dívala na zahajovací ceremoniál olympiády v Riu, nemohla jsem si nevzpomenout na podobné chvíle v roce 1980.
Tehdy začínala olympiáda v Moskvě a celému světu (i mně) bylo o 36 let méně.
Přesně vidím ten pokoj, v kterém jsem se dívala na televizi.
Byla jsem fascinovaná choreografií, do které byli zapojeni i diváci a v rytmu hudby se měnily barevné obrazy na ochozech.
Do toho zazvoní telefon...
"Zdena zemřela," poznala jsem hlas spolužačky z gymnázia.
"Co?"
Nechápala jsem to.
"To snad je vtip!"
Nebyl to vtip.
Ale sebevražda.
Pustila si plyn...
Asi za týden jsme se s ostatními ze třídy sešli v krematoriu.
Byl to smutný začátek prázdnin.
Do mého života vstoupila zcela nečekaně smrt.
Perfektní holka, spolužačka, s kterou jsme měly tolik společného, najednou před námi ležela v bílé rakvi...
Bylo to divné, zvláštní, nepochopitelné.
Pokaždé, když začíná něco nového, velkého, když se například čeká na zapálení olympijského ohně, na tuhle Zdenu si vzpomenu.
A také, když slyším skupinu Bee Gees.
© Wahlgrenis
09.08.2016
