Možná byste mohla přemýšlet o zavedení ZPOVĚDNY
Milá Wahlgrenis,
možná byste mohla přemýšlet o zavedení nejen "ODPOVĚDNY", ale i "ZPOVĚDNY".
Píšu z pozice malého človíčka s malým sebevědomím, který má touhu něco napsat i přes to, že nežádá žádnou odpověď, spíš se obává odpovědi jako - neotravuj!!!!
Wahlgrenis, klidně to odklikněte, ať neztrácíte čas.
Třeba to někomu pomůže, kdo má stejné pocity jako já.
Ve Vaší knize "Jak rozumět vlastní duši" i odpovědích nacházím jakoby souhlas s tím, co v posledních letech cítím a prožívám.
Nemyslím tím práci s kyvadlem apod., to nechávám plynout, třeba mě to někdy v budoucnu k tomu dovede.
Myslím tím vnitřní stav, spíše vnitřní změnu.
Jde spíš o to, že dříve jsem měla výčitky svědomí:
- že bych asi měla vyměnit deštník, který jsem měla 30 let (a pořád dobrý), až mi kamarádka řekla, že si ho pamatuje ze ZŠ.
Mimochodem jsem ho vzápětí někde zapomněla a už ho nemám - i věci mají duši.
- že bych mohla někdy zavítat do nákupních center, všichni tam chodí, je blbé říct, že jsem tam už několik let nebyla.
Dnes vím, že už tam ani nepůjdu, protože se tam necítím dobře.
- že v mém věku bych mohla mít aspoň namalované nehty, nevím, kolik let se přemlouvám, ať si koupím lak.
Dnes už vím, že na to kašlu, že se to ke mně nehodí.
Atd. atd....
Změna přichází pomaloučku, po malinkých krůčcích, až s odstupem času si to uvědomuju.
Najednou zjistím, že mimo to, že jsem zrušila okrasnou zahradu, nasázeli jsme s mužem ovocné stromy, drobné ovoce, na zahradě nám běhají indičtí běžci, v kompostu kalifornské žížaly, tak už si představuju, jak místo sestříhaného trávníku tam budu mít luční kytky a na domě čmelín.
Začala jsem rabovat ve sběrném dvoře, společně s mužem natíráme staré věci a těšíme se, co všechno si vyrobíme sami.
Chodíme do lesa a hledáme kdejaký pokroucený kořen apod...
Nikdy bych nevěřila, že nás to bude naplňovat pocitem radosti a štěstí.
Začala jsem ale psát kvůli jiné věci.
Srovnávám si v hlavě svůj život a přišla jsem na důležitou věc.
Celý život vnímám, jak se mi plní přání ze skrytu duše.
Jsou to zásadní přání (třeba mé 4 děti, i když kvůli zdrav. stavu jsem neměla mít ani jedno), tak i maličkosti všedního dne.
Ale i opačně - čeho jsem se ve skrytu duše nejvíce bála, to se stalo (jako malá jsem se bála, že budu mít velká prsa jako naše sousedka.... no hádejte, jak to dopadlo?...).
Paní Wahlgrenis, prosím Vás, pokud jste dočetla až sem, chtěla bych vědět, jestli je to tak, jak si myslím?
V jedné fázi mého života jsem byla vdaná, první dítě, financí dostatek, ale byla jsem nešťastná (alkoholismus mého muže) a strašně jsem toužila po hodném muži, hodných zdravých dětech, no prostě po sťastné rodině.
Přesně si pamatuju, že jsem si říkala, raději budu chudá, jen ať jsem šťastná.
A TO SE MI TAKÉ VYPLNILO.
S mým dalším mužem jsme 18 let.
Teprve dnes jsem si uvědomila, že to, že se nám s mužem nedaří (po fin. stránce), jsem si vlastně přála.
Pak se mi nabízí ještě další varianta - v době hojnosti jsem s tím nezacházela příliš dobře a teď se mi to vrátilo.
Vím, že to musím brát s pokorou takové, jaké to je.
Jen se potřebuju ujistit, jestli to cítím dobře.
Děkuju moc za to, že jste.
Ipa 14.01.2016
© Wahlgrenis
14.01.2016
