Proč nemůže fungovat seznamka přes internet?
Ve chvíli, kdy si člověk zakládá svůj účet na seznamce, má jasný plán - potkat se s někým, promluvit si s někým, strávit příjemné chvíle (pod tím si lze představit cokoliv), případně zůstat s někým i déle.
Aby vůbec k nějakému kontaktu od té druhé strany mohlo dojít, potřebuje zde o sobě něco napsat, něco ukázat.
Potřebuje se nabídnout...
Ano, už v této první fázi člověk sděluje něco konkrétního o sobě, o svých mírách, vzdělání, zálibách.
Je to, jako by se měl zabalit do jistého balícího papíru.
Osoba z druhé strany se rozhoduje právě podle těchto vnějších vlastností.
Když si sami sebe představíte jako obsah konkrétního balíku, druhá strana nejdřív zaostří na to, v jakém balícím papíře jste.
V hedvábném, voskovém, obyčejném balícím, anebo jste přes sebe hodili brokátový šál nebo propálenou utěrku?
Každým Vaším slovem v profilu na seznamce rozhodujete, jestli dialog vznikne, nebo nevznikne.
Jestli jste schopni přetavit celý Váš obsah do jakéhosi magnetu nebo cucavého bonbónu, od kterého se nelze odlepit.
Už od začátku jsou tady falešně předpoklady, a to jak ze strany toho, kdo účet zakládá, tak i toho, kdo se cítí osloven a reaguje.
Jeden čeká - druhý je v akci.
Tady totiž promlouvají písmenka, slova, charakteristika, může se objevit i fotografie, i když málokdo sem umístí reálné foto.
Seznamka na internetu mi ze všeho nejvíc připomíná slovo ILUZE.
Není to realita.
Na následných schůzkách se mluví to, co je příjemné.
Každý si dává pozor, aby nevznikl konflikt.
Je zřejmé, že se může rozběhnout příběh, proto si každý dává pozor, aby na sebe neprozradil něco, co by nebylo příjemné.
Řeší-li člověk finanční otázku, v okamžiku seznámení se s někým přes internet získává pofidérní naději, že by mu ten druhý mohl pomoci z problémů.
Občas se setkávám i s názorem, že na normální, tj. přirozenou cestou seznámení lidé v dnešní době nemají čas.
Nemají, protože jejich priority jsou jinde.
Vždy vítězí to, čemu dáváte přednost...
Často jsou na seznamce i lidé, kteří tyto seznamovací aktivity pokládají za koníčka, za způsob trávení volného času.
Další velké procento lidí na seznamkách jsou životní ztroskotanci, kteří se potřebují mstít za to, co se jim stalo ve vztazích dříve.
Ano - mstít.
Dokonce používají rafinované způsoby komunikace, dokáží se dostat pod kůži, protože už mají v této oblasti jisté zkušenosti.
Pozor na všechno, co o sobě nejen napíšete na profil, ale i řeknete na první nebo i druhé nebo i další schůzce.
Nikdy nevíte, koho máte před sebou, co je teď sledováno, o co přesně tady jde.
Je to pro vás vždy velice nejistá půda.
Možná vám nepřipadá nic divného na tom, že se s někým sejdete na kafe nebo na pivo, když spolu vyjedete na výlet, a někteří ani neřeší, když se posunou do intimních kontaktů bez řešení, co bude dál.
Naťukat si profil na seznamku se může jevit jako nejjednodušší cesta pryč ze samoty, z osamocení.
Ale nevěřte tomu, že člověk, který si s Vámi začíná psát a na jehož písmenka se stále víc a víc těšíte, má s vámi jít životem.
Svět seznamek je svět jiný, nepřirozený,
Virtuální kontakty přes internet ale nejsou život.
Toužíte-li po vztahu, po lásce, po přátelství, nejdřív byste měli začít u sebe.
Začít s čím?
Začít žít...
Objevit koníčky, které vás budou opravdu bavit, které vás budou naplňovat.
Koníčky takové, při nichž se každá buňka ve vašem těle bude tetelit.
Přes ně se můžete dostat k lidem, kteří to mají podobně.
Pak se budou tetelit nejen buňky ve vašem těle i v člověku, kterého takhle potkáte.
Najednou máte společná témata, díváte se z očí do očí a vnímáte, jak sem vstupuje ještě jiný rozměr.
A to je přesně to, co hledáte...
Na seznamce to není.
© Wahlgrenis
04.12.2015
Dobrý den,
přečetla jsem si Váš článek o tom, proč nemůže fungovat seznamka.
Ve svých 26 letech jsem měla hodně náročný rozchod.
Bývalý partner se choval úplně hrozně, přestože si našel novou partnerku, tak si zjistil moje telefonní číslo a upřímně řečeno mě šikanoval.
Podařilo se mi to zarazit až tím, že jsem mu pohrozila právníkem.
Dva roky jsem byla raději sama.
Kamarádky se mě snažily s někým seznamovat, ale prostě to nějak nešlo.
Pak moje máma objevila v novinách inzerát od jednoho kluka, který si takto hledal partnerku.
Chtěl založit rodinu.
Byl to můj další bývalý partner, se kterým jsem strávila dva roky.
Oba jsem se nějakým způsobem snažili neustále dávat ten vztah dohromady.
Velkým kamenem úrazu (a začátek konce vztahu) byly finance.
On si dával moc velký pozor, aby neutratil víc, než by musel.
Hodně řešil peníze mých rodičů po jejich rozvodu.
Kolik to bylo, že to muselo být hodně peněz, že se to nemělo prodávat, že statek se dědí po rodičích....
Abych mu půjčila peníze (v bance by musel platit úroky), nebo abych mu ručila... Chtěl bydlet pouze v domě, který by byl psaný na něj, svatba ale vůbec ne (abych si vzala jeho jméno).
Po zkušenosti s předchozím partnerem a mým otcem jsem toto odmítala.
Vadil mu byt, který byl napsaný na mě.
Prý, že ho mám prodat.
Měl problém si najít práci, nechtěl mi přispívat na domácnost (když u mě bydlel).
Když jsem si řekla, ať mi přidá na nájem, tak mi sice přidal, ale také se hned odstěhoval se slovy, že je to tady moc drahé.
Odstěhoval se k tátovi na chalupu.
Úplně napovrch vyplouvalo to, že vůbec neměl zpracovaný předchozí vztah.
Každou chvíli se mnou chtěl rozcházet.
Vyplouvalo pak i to, že já sama mám hodně věcí nezpracovaných.
Nakonec jsem nevydržela poslouchat, co všechno pořád dělám dobře.
Že jsem sice hezká, ale zůstanu sama...
Vypadalo to, že se mi mstí za svoje životní neúspěchy.
V té době jsem celé dva roky brala antikoncepci a bála jsem se otěhotnět.
On byl u nějaké astroložky a ta mu řekla, že spolu stejně nebudeme.
Tak už se to ve mně lámalo.
Byla jsem na prvním stupni reiki, tam jsem dostala kontakt na kartářku.
Od té jsem se dozvěděla, že u mně vidí jiného partnera.
Měla jsem se stěhovat úplně jinam.
Dokonce u mě viděla dvě děti, ale nejdřív za 2 nebo 3 roky.
Splnilo se to pouze částečně.
Skutečně jsem se do půl roku seznámila se svým nynějším partnerem, nikoho jsem si v té době nehledala.
Předchozí vztah mě s inzeráty vyléčil.
Sestra mi řekla, že koho jsem tam prý čekala...
Že tam můžou být pouze zkrachovalci a nebo zoufalci.
Dokonce jsem se i stěhovala.
S dětmi se kartářka trefila pouze částečně.
Miminko jsem měla po 5 letech vztahu a další už bohužel nepřišlo.
Přesto stále doufám, že by si mohlo najít cestu.
Bývalého partnera (z inzerátu) jsem několikrát potkala s jinými ženami, ale nikdy to nevydrželo.
Po rozchodu (nakonec jsem to ukončila sama) se ke mně začal chovat jinak.
Jestli prý mě něčím zklamal a začal mě navštěvovat.
Měla jsem pak problém se ho zbavit.
To byla moje osobní zkušenost se seznamkou.
Můj současný partner mi na to říkal, že kdybych takhle ručila, nebo půjčila větší sumu, tak bych na tom byla hodně špatně.
Gladiola 07.12.2015
