Kácí stromy, při pádu duní
Ach drahá Wahlgrenis,
tak vše koresponduje s mou duší...
Kácí stromy, při pádu duní, ZEM se otřásá,
bolest mé duše, neb co se děje, zrcadlem je...
Neraduji se vůbec.
Jako by kořeny mé tahali, co pily za divné vrnění mají.
Tolik bych zpívat chtěla,
nejde to, když vidím padlá stromů těla.
A slzím v bolesti ponořena.
Hukot a bouchání dřeva
Jsem zasažena.
Jsem dramatik?
Hledám bolesti nit.
Jdu si kávu uvařit.... držím Tvé
"Vše je jak mám být".
Setřepu ze sebe bolesti nebe,
setřepu ten lidský hřích,
co hříchem není.
Co je naordinováno jen shora ve vedení.
Bude někdy líp ??
Pochopí člověk, že na všem záleží ?
Sděl, prosím, přečti ve hvězdných mořích.
Ach .... nejsem BŮH, nemám trpět a trpím,
to nadutost má snad je? že se v slzách utopím ??
Co to je, že krásu netvořím,
o marnosti opět hovořím.
ach.
Nemohu ani psát... mlčím,
smíření je mi vším.
Ach děkuji
Rosé 24.11.2015
© Wahlgrenis
24.11.2015
