Proč nejsem, nebudu a nechci být vaše "koučka"
Každý den se setkávám nejen s tímto slovem, ale především s Vámi, kteří "to tak máte".
Když jsem v létě zaznamenala, jak se do této role posunula jedna lékařka, která měla svých vlastních problémů až nad hlavu, ještě jsem tomu nevěnovala pozornost.
Když ale stále nové a nové tzv. koučky za mnou přicházejí a řeší svou životní cestu, musím se vyjádřit.
Za sebe jasně a zcela jednoznačně prohlašuji: Nejsem, nebudu a ani nechci být vaší koučkou.
Tohle slovo se mnou neladí.
Je to slovo cizí, koučing - jako metoda, jak něco někoho naučit, jak někoho vycvičit, přivést na správný směr.
Uměla bych si představit - jako krajní mez - koučing jakou součást firemní strategie, kdy je třeba zaměstnance motivovat, naučit je přístupu k zákazníkům... přibližně ve smyslu, aby všichni mluvili stejnou řečí.
V takovém případě si firma objedná tzv. kouče, jehož důležitost podtrhne tlumočnice.
Používá nové technické prostředky, projekci, interaktivní tabuli apod.
Tady si každý jednotlivě uvědomí, jak je proti tomuto expertovi malý.
Ostatně kdo ví...
Možná je právě tohle hlavním smyslem všech těchto školení.
Udupat, zrušit osobnost, zapomenout na vlastní uvažování...
Ovšem koučing ve vztazích?
Koučing v intimní oblasti (milování)?
Koučing v mezigeneračních vazbách?
Tady neplatí žádná univerzální pravidla, nic, co by se mohlo používat jako definice nebo zákonitosti.
Každý to má jinak.
Každý se zamilovává na základě jiných impulsů.
Každý si řeší to své.
Každý má svou cestu...
A kouč?
Jakou ten tady hraje roli?
Zasadí vás tam, kam si myslí, že podle něho patříte?
Aha...
Opět tady ale vnímám tu nicotnou roli, kterou vedle tohoto kouče - většinou certifikovaného, s diplomem ze školy koučingu - hrajete.
On je ten, který tady ví, který vás tedy může někam posunout.
On je ten chytrý, a co jste vy?
Kde jsou nějaké hranice?
Kam až zasahuje váš prostor?
Než se rozhodnete odevzdat svůj život do rukou nějakého kouče nebo koučky (to je tak divné slovo, že mi ani nejde napsat...), podívejte se na něho.
Jak vypadá?
Jak se pohybuje?
Jakou má mimiku?
Zadrhává?
Je obézní a sotva se hýbe?
Všechno tohle jsou pro vás důležité signály, které zkuste nepřehlížet.
Vy tady jste v hlavní roli.
Jen prosím, nechtějte mě mít za koučku, ale mohu vám ukázat, jak vypadá radost...
A ještě jedna věc mi přichází na mysl:
Stejně jako se před časem, když mnoho lidí hledalo svou další profesní cestu, objevili masérské kursy a noví maséři a masérky, stejně tak se nyní jako houby po dešti zjevují noví koučové a koučky.
© Wahlgrenis
23.11.2015
Ahoj Wahl,
super příspěvek ke "koučovství".
Mluvíš mi z duše.
Teď je bohužel taková doba, když nejsou přátelé, jsou tady koučové.
Denisa* 24.11.2015
Byznys ... se hodí ke slovu kouč.
Člověk s opravdovým srdcem, nikdy nepoužije a nežije tato divná slova.
Rosé 24.11.2015
Mám to stejně...a vždy mě dostane...jsem vaše koucka v sexu...
To pak nevím, zda se smát či plakat.
Kam až jsme to dopracovali...
Hania 24.11.2015
