Je úžasné, jak ladíte se svojí duší
Milá paní Wahlgrenis,
cca před dvěma měsíci jsem Vám poslala zoufalý e-mail, za který bych se Vám chtěla z celého srdce omluvit.
Protože se ale znám a moc dobře vím, že jsem upovídaná a neumím to popsat jednou větou, nechám svoji omluvu až na konec mého dnešního e-mailu a raději začnu příjemnějšími věcmi.
Nejdřív bych Vám moc chtěla poděkovat za Vaše střípky ze života, které moc ráda čtu na Vašich stránkách.
Je úžasné, jak ladíte se svojí duší.
Je to balzám pro moji duši, když to čtu.
Osvětluje mi to mnohé z toho, co zažívám nebo bych chtěla žít i já.
Např. už několik let sleduji
značky na autech. Nepoznám význam kombinací čísel, ale některé mě oslovují a některé ne.
Je to příjemný pocit, když kolem mě jezdí auta jenom s těmi značkami, které se mnou ladí.
Mám pocit, že to je i znamení od mých ochránců, že jsou se mnou ...
Jsem moc ráda i za Vaše "babičkovské" rady.
Já osobně jsem neměla možnost poznat ani jednu babičku, ale odmalička mě to táhne ke starým osvědčeným postupům.
Díky Vám se některé mohu dozvědět a moc za to děkuji.
Přidala bych i svoji
zkušenost s umýváním vlasů.
Už je to dlouho, co jsem z koupelny vyházela chemii a nahradila ji bio šampony.
Přesto jsem ale pátrala dál, čím si vlasy šetrně umývat.
Vy jste mě na svých stránkách navedla na urinoterapii, takže pokud používám šampon, urinu si do něj vmíchám.
Také si dělám zábaly na vlasy z uriny.
Používám i ajurvédské bylinky, které vlasy krásně nadýchají.
To všechno ale předpokládá mít ty věci doma a hlídat, aby nedošly a potom je objednávat a běhat na poštu, protože v žádném obchodě je tady neseženu.
Pořád jsem hledala něco, co je běžně v domácnosti.
Vy jste psala o sodě a jablečném octu.
Znám to, občas to taky používám.
Moje vlasy ale vyžadují pravidelnou obměnu surovin, takže jsem pátrala dál.
Narazila jsem na informace o kašičce z žitné mouky, o mytí vlasů ovesnými otrubami, používám i med.
Všechno mi dělá dobře nejenom na vlasy, ale i na moji psychiku.
Mám pocit, že si moje tělo zaslouží přirozenou péči.
Moc ráda bych si na Vašich stránkách přečetla i další rady, pokud je znáte, jak třeba nahradit sprchový gel nebo gel na intimní partie.
Na sprchování používám přírodní mýdla, ale na intimní partie občas kupované mycí gely ještě dávám.
Mýdlo se v těchto místech s mojí pokožkou nesnese, i kdyby bylo sebevíc přírodní a kupodivu chemie vysušuje méně.
Chtěla bych ještě rozvést urinoterapii, třeba někomu moje zkušenosti pomůžou, pokud budete mít záměr zveřejnit něco z mého psaní.
Jak už jsem psala, používám ji k odlíčení a osvěžení pleti ráno a večer.
Začala jsem pozorovat, že mi mizely chloupky na tváři, ale teď se zase vracejí.
Nevím, čím to je, možná v rámci měsíčního cyklu se to bude ještě proměňovat, ale věřím, že zmizí navždy.
Protože mám problémy se štítnou žlázou a chemické léky mi nesvědčí, začala jsem ráno a večer potírat i štítnou žlázu.
Chystám se i na obklady (na podzim jdu na kontrolu, tak už abych začala...).
Dál mám (nebo možná už můžu napsat měla jsem) dělohu plnou myomů.
Vyčetla jsem, že je dobré používat na noc tampony namočené v urině, tak jsem to začala dělat a zároveň potírám urinou břicho.
Občas si dám na břicho obklad z uriny.
A teď doufám, že Vás trošku potěším tím, jak jsem pokročila sama se sebou.
Pořád dokola si čtu všechny naše tři konzultace a už u první jste mi psala, že moje místo je jinde a že tam patřím.
Já jsem ale byla zaměřená na to, že jinak než bez pomoci příbuzných to nezvládnu, takže jsem zbytečně zůstala stát na místě a až teď vidím přesný význam toho, co jsme si tenkrát psaly.
No zbytečně ...
Nic není náhoda, kdo ví, jestli by to tenkrát šlo jinou cestou, ale teď už jsem aspoň pokročila v tom, že konečně chápu význam slov, které jsme si tenkrát psaly.
Se stěhováním jsem každopádně zatím nepokročila.
Není problém si na internetu najít realitní kancelář, kde je nabídka spousty nemovitostí, ale nejdříve je potřeba vybrat město, a to zatím netuším, které by to mělo být.
Pocitově vnímám, že by to mělo být větší město, kde by mohla být lepší nabídka zaměstnání, ale zároveň cítím, že opak může být pravdou.
Nevím, co je intuice a co si namlouvám já, tak si říkám, že ještě asi není ten správný čas na stěhování, když v tom tak tápu ...
V čem jsem ale pokročila, to je sebeláska.
Zase mi v tom pomohlo i to, že jsem až teď pochopila spoustu informací, které jste mi dala při konzultacích.
Rozum to chápal hned, ale dostat to do srdce, to byla fuška.
Psala jste mi, že si mám najít něco, co zvládám levou zadní a ostatní ne a být v tom výjimečná.
Na to jsem zatím nepřišla, co to je, ale i tak se chválím a říkám si pořád, že výjimečná už jsem.
Mám pocity lásky sama k sobě, kdy je to tak silné, že mi tečou slzy a potom je zase období, kdy se do toho ne a ne dostat.
Proč to tak je zatím nevím, nic si nevyčítám, jenom se ladím a ladím a věřím, že ty dobré pocity budou přetrvávat čím dál déle.
Ten pocit zamilovanosti, jak jste psala, kdybych já tak věděla, jak to poznat, říkám si, že to je ten stav, kdy se mi chce až plakat radostí ...?
Naučila jsem se užívat si chvilky sama se sebou.
Psaly jsme si o té osamělosti a já jsem nemohla vytěsnit tu lítost, že nemám kolem sebe žádné lidi.
Teď jsem to vzala za druhý konec a beru to jako dar, věnuji se sama sobě, chválím se, hladím se, čtu si hezké věci a opravdu je mi dobře.
Na to, jak jsem občas na city "natvrdlá", si myslím, že to je velký pokrok.
Moc jsem se rozepsala, kdyby to dělal každý, tak neděláte nic jiného než čtete maily, tak přikročím k té omluvě.
Milá paní Wahlgrenis, chtěla jsem se omluvit hned jak jsem ten šílený e-mail odeslala, ale neměla jsem odvahu, říkala jsem si, že Vás vyděsím tím, že budete mít strach, že budu otravná a budu pořád psát a psát a zahlcovat Vás svými pocity.
Vždycky jsem si zakládala na tom, že nejsem hysterka a že bych nikdy nikoho neobtěžovala a vidíte, zvládla jsem obojí v jednom e-mailu.
Před dvěma dny se mi o Vás zdálo a tak si říkám, napiš už tu omluvu.
Zřejmě přišel ten správný čas.
Milá paní Wahlgrenis, moc moc moc moc se omlouvám, opravdu z celého srdce!
Velice si Vás vážím a záleží mi na tom, abych se od Vás učila ty dobré věci a je mi moc líto, že jsem se nechala unést a zahltila jsem Vás tou sebelítostí.
Kdo ví, proč to tak bylo.
Měla jsem strach, že jsem ten odpouštěcí dopis napsala moc brzy, ale chtěla jsem se oprostit od těch zdí, které jsem kolem sebe stavěla (nadváha, nadměrné ochlupení...) a měla jsem pocit, že to je i důsledek toho mého selhání kdysi dávno v minulém životě.
Potom mě začala psát ta kamarádka a posílat články, fotky a já jsem zpanikařila.
Teď, když se na to dívám s odstupem, si myslím, že jsem se nechala unést tou její panikou, protože když jsem si při konzultaci s Vámi psala o tom člověku, neměla jsem pocit, že by v jeho věku žil sám.
A potom ten pocit paniky, ta bolest, když jsem viděla ty fotky...
Říkala jsem si, jestli jsem normální, když vyvádím nad obrázkem.
Ta bolest možná byla žárlivost, možná ne, neumím to rozlišit.
Jisté je, že už to nikdy nechci zažít.
Až teď jsem pochopila tu informaci pro mě.
Ten člověk žije svůj život a určitě je šťastný, tohle jsem měla pochopit a nepanikařit.
Nechci to rozepisovat, už ani nevím, co jsem tam tenkrát psala a číst to znovu nebudu, abych na sebe nevázala ty těžké energie, prostě a jasně - ještě jednou se moc omlouvám a prosím o odpuštění toho, jak jsem si dovolila Vás obtěžovat.
A teď už raději budu končit.
Přeji Vám krásný den, ještě hezčí víkend a budu se těšit na Vaše psaní na Vašich stránkách.
Leni* 24.07.2015
© Wahlgrenis
24.07.2015
