Představovala jsem si vstup dětí z dětského domova do reality
Milá Wahl,
často ti píšu v myšlenkách.
Vždy mě něco potká a já si to v duchu hodnotím a říkám si - tohle napíšu Wahl, třeba mi k tomu také něco napíše a já pochopím souvislosti.
Nedávno jsem byla v nedalekém Dětském domově - ve svém životě poprvé.
Předávala jsem tam diplomy za účast ve výtvarné soutěži.
S velkým zájmem jsem si nechala ukázat pokoje, kde děti s tetami žijí.
Jsou to nádherné bytečky, nábytek, vybavení, nádobí, přehrávače, televizory, myčka, pračka, všechno luxusní, barevně sladěné.
Vyslovila jsem bezprostředně: Takové vybavení nemá ani moje dcera.
Ta má dvě děti, oba pracují, ale nábytek pořizovali postupně, něco i z druhé ruky.
Představovala jsem si vstup dětí z domova do reality.
Budou mít také takový luxus, na který jsou zvyklé?
Sice si musí po sobě uklízet, mýt nádobí a prát, ale až přijdou do vlastního - budou mít hned pračku se sušičkou, TV se satelitem?
A jak se zachovají, až budou chtít v životě totéž a hned.
Utvrdil mě v tom i pan ředitel, v podstatě řekl, že mají tolik sponzorů, že by mohli stále jezdit po výletech a nakupovat nové zařízení.
Mluvila jsem i s jedním, již dospělým obyvatelem domova, který studuje.
Hned na mě "vysypal", co chce dělat - maturitu, vyšší školu a pak práce v zahraničí.
Na první pohled úžasné, ale když jsme spolu mluvili delší dobu, zjistila jsem, že sice má jasno, ale spíše se musejí starat ti druzí, on jen tak pluje.
Tento zážitek ve mně nezanechal úplně dobrý dojem.
Tento rok vnímám měsíc květen jako hodně zátěžový.
Mezi mými přáteli je hodně zdravotních problémů, vážných.
Rozcházejí se páry, které budily dojem pevného partnerství.
Je zkoušena pevnost přátelských vztahů, vybarvují se charaktery....
Lidé, které jsem pokládala za dobré přátele, najednou vystupují ze společných projektů, hledají chyby, kde nejsou, a staví se do opoziční role.
Co dřív bylo samozřejmostí a v pořádku, najednou je jinak a špatně.
Chápu, že tohle je pro mě poučení, já se k tomu musím postavit.
Jsem součástí vyššího celku, často na to zapomínám a pak to bolí.
Mám si to uvědomit a pak mě to obohatí.
Abych nepsala jen skepticky...
Mám i pozitivní zprávu - tlumočila jsem dceři naší skypovou konzultaci a najednou se objevil domeček se zahradou ve 12 kilometrů vzdáleném městečku, v klidné ulici, po celkové rekonstrukci, hned k nastěhování.
Škola, školka v místě.
Již mají podepsanou smlouvu a v červenci se budou stěhovat.
Věřím - konec dobrý, všechno dobré.
Děkuji, že jsem tě mohla poznat.
Děkuji, že jsi.
Libella 20.05.2015
© Wahlgrenis
20.05.2015
