Zázraky se opravdu dějí, stačí věřit
Milá Wahl,
zázraky se opravdu dějí, stačí věřit.
V neděli 1. prosince brzo ráno jsem se vypravila na Malostranské náměstí, abych si vyfotografovala všechny pamětihodnosti, se kterými nás seznámila průvodkyně Pražské informační služby na vycházce den předtím.
Náměstí bylo liduprázdné a mně se podařilo pořídit spoustu skvělých snímků.
Domů jsem jela tramvají.
Byla zima.
V předsíni jsem odložila svršky a šla do kuchyně vařit.
Celé dopoledne proběhlo zcela poklidně.
Pozdvižení nastalo po obědě.
Chystala jsem se ven a při oblékání zjistila, že chybí čepice.
Ztratila se?
Kde?
Na ulici?
Doma?
Velká záhada!
Několikrát jsem prohledala celý byt.
Neúspěšně...
Rozplakala jsem se.
Není divu...
Má milovaná čepice mě provázela životem více než třicet let.
Musela jsem si koupit novou čepici.
Přesto jsem nechápala, jak mohla ta moje stará čepice jen tak odejít z mého života.
Bylo mi po ní smutno.
Celá nešťastná jsem několikrát denně prosila Boha a anděly o pomoc a skálopevně věřila, že mou čepici naleznou a přinesou mi ji zpět.
Když jsem v pátek odpoledne otevřela skříňku, do které ukládám oděvní doplňky, nevěřila jsem svým očím.
Vedle nově koupené čepice ležela na polici i ta "ztracená".
Vím naprosto jistě, že tam předtím nebyla, protože jsem při jejím hledání vysypala celý obsah skříňky na zem.
Znova jsem se rozplakala.
Tentokrát velkou radostí.
Za tento i další zázraky v mém životě vděčím Univerzu.
Nepřestávám děkovat...
A Tobě, drahá Wahl, vděčím za to, že mohu tyto zázraky prožívat.
Děkuji.
S láskou
Sidonie 07.12.2013
Milá Sidonie,
děkuji za tento úžasný mail.
Nemám důvod pochybovat o Tvých slovech.
Potkaly jsme se v pondělí 2. prosince a Tvé zklamání nad ztrátou milované čepice nešlo přehlédnout.
Vím, že čepice u Tebe doma opravdu nebyla.
Ano, zázraky se dějí...
Když jim dáš prostor...
Když dovolíš Universu, aby se staly...
Když prosíš z celého srdce...
Když připustíš, že to, co žiješ, máš žít...
Když neprotestuješ...
Když nebojuješ...
Zázraky jsou jednoznačně součástí tohoto světa.
Děkuji.
© Wahlgrenis
08.12.2013
Milá Wahl,
děkuji za Tvá krásná slova, pravdivá, hřejivá, hladivá, povzbuzující...
Děkuji, že jsi.
S láskou a vděčností
Sidonie 10.12.2013
Milá Sidonie, milá Wahlgrenis,
s velkým obdivem jsem četla o zázraku, který se stal.
Protože jsem ale potřebovala také vyšší pomoc, pokusila jsem se o podobný postup.
Ale začnu od začátku.
Minulý týden mě začal bolet zub - vlevo dole, ta bolest byla neskutečná, skoro k nepřežití, ale to ví každý, koho kdy bolely zuby.
Nechtěla jsem si brát léky, spíše jsem se pokoušela zkoumat, co mi tím chce moje duše sdělit.
Už jsem dokonce uvažovala, že se vydám na pohotovost.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na slova Sidonie a začala prosit Boha a všechny anděly, na které jsem si vzpomněla, o pomoc, aby mě zbavili bolesti.
Ještě to nějakou chvíli trvalo, ale pak bolest opravdu odešla...
Připadalo mi to neuvěřitelné.
Ovšem než jsem se podívala do zrcadla.
Spodní čelist byla opuchlá...
Muselo to být nejspíš něco většího, možná zánět dásně.
Teprve potom mi došlo, že jsem sice byla zbavena bolesti, ale ne problému.
Proto jsem se zaměřila na prosby ještě jednou, ale tentokrát jsem prosila o léčivý paprsek...
Dnes už mám tvář opět souměrnou, nic nebolí.
Tímto bych chtěla ještě jednou poděkovat Sidonii za zážitek, který popsala a kterým mě dovedla i k mé komunikaci s Bohem.
Děkuji.
Renata 11.12.2013
