Nic z toho jsem necítila
Wahl...
včera byla jsem v kostele na výstavě obrazů dvou výtvarníků.
Otcové a matky.
Viděla jsem ženy...
Ptala jsem se sebe, proč mají tak velká břicha - první dojem.
Pak jsem zjistila, že mají v bříšku miminka.
Já stavěla se před ty ženy a cítit chtěla krásu toho období, tu něhu a lásku, co v sobě mají, ten soulad a souznění...
Chtěla jsem pocítit ten pocit s těmi ženami, že i já jsem žena a porodila tři děti, podpořit je svým cítěním s nimi, ženskou linii uvidět, tlukot svého srdce s jejich naladit, zatančit ten tanec překrásných Bohyní... unavených, oteklých a dýchajících, leč radostných a šťastných...
Však nic z toho jsem necítila.
Jen hlava oddělená, srdce oddělené a břicho oddělené...
Ptám se, jak je to možné?
Proč odděleně cítím je?
Vím, jak obrazy vznikají, jak barva teče po obraze, jak živá je, jak tepe...
A teď nic...
Napadá mě jedna věta...
Nejspíš výtvarník maloval obličeje zvlášť a srdce a bříška taky...
Nepatří k sobě, obličeje ani srdce nejsou těhotné...
Je to možné?
Lili 26.05.2013
© Wahlgrenis
26.05.2013
