Wahlgrenis

Rosé: Položte si svou dlaň do své dlaně a pocítíte teplo, není schované...

Ach má milá Wahlgrenis,
hučí mně v hlavě a je mi opravdu velmi špatně.
Něco se mnou procházelo, vím, bylo to nějaké duchovní "tělo" a musela jsem psát, abych ze sebe mohla tu energii dostat, jako naléhavé...
Znám tento stav, ..spustilo se to včera...
Něco velkého se otevřelo, já seděla a tekly mi slzy a vše viděla a tolik tolik vděčnosti prožívala...
Zvládla jsem a dnes... znovu... tak se podělím se sdělením, které není ale mé...
To duše má burcuje...
Vím, že víš...
Tak děkuji, že sdílet mohu a že se neroztříštím...
Cítím tu vyčerpanost a přitom úlevu...
Děkuji, že mohu, nic neopravuji... dýchám...

Položte si svou dlaň do své dlaně a pocítíte teplo, není schované...

Zkouším psát, prosím, žádám
Cítím, že duše má chce sdělovat,
Prostředky hledám, jak do světa sdělit mám,
Co na srdci schovávám.

Vlna krásy mne zaplavila,
Podělit se s Vámi, nejsem líná,
Ale ta vlna obrovská,
Ta přišla až ode dna,
kde jsem se v blátě topila,
Se svými dětmi to ustála.

Snad se rozstříštím na spoustu dílů,
Odletím do všech Světadílů,
Jak cítím to napojení Všehomíra,
To, co se tady povídá.
Že všichni jsme jedno bytí...
Teď obrovsky na sobě cítím,
A chci jen psát a psát,
Abych mohla sdělovat.
To co přichází, z prožitých nesnází,
To otevření vidění, že vše, co bylo
Musí jít do zapomnění.
Jsme nádherné bytosti...
co v srdci lásku hostí.
A zastavit se a dýchat...
lásku svou v srdci vítat.

Uvědomit si všechny moudrosti a žaly,
které nás přivedly až TADY.
A tady stojíme v tomto světě novém,
Objímat se máme a vzdávat hold holdem.
Zahodit všechny zbraně,
nepídit se, kdo může za ně.
Rozprostřít v sobě mír a klid,
Tahanice opustit.
Zavřít oči a otevřít..
A vnímat, že jsme v jiném bytí...
ta zlost už nemá pro nás zbytí...

Pochopit naše předky v novém,
Pochopit, že jejich bol nám byl zdrojem.
Zdrojem, že my teď a nyní,
můžeme se radovat v tuto chvíli,
Když ego nám dovolí, myslet jen za sebe.
A ne za okolí..
POZOR to bolí...
najednou vidět prohry a zbytečné tahanice,
Odpusťte sobě, že už nebudou více.

V pokoře ke svému stavu,
Mějte k sobě lásku ne starou hradbu..
Hlaďte se a chvalte za své žití,
Že dosáhli jste tohoto bytí.
Že jste byli vysláni právě vy, abyste život žili,
a dovoleno Vám je i pochopit,
Že mír v srdci je náš klid.

Vypnout všechny nesmyslné zářiče strachu,
Neposlouchat, že nemáme lék na lásku.
Láska všude všude JE,
Nehledejme ji tak zoufale.
Položte si svou dlaň do své dlaně a pocítíte teplo,
Není schované...
Položte si dlaň na své srdce, to bije...
žijete.., vždyť to cítíte...
Nejste ONUCE...
nejste TEN nebo TA co neví jak žít.
Vypněte media... poslouchejte KLID...

A budete slyšet, co chce VY.
pak můžete jít znovu do žití...
(5.2.2013)
Rosé 05.02.2013

Draha Rose,
amen.
Makulienka 05.02.2013

Ach Rosé,
ufff! vyplaveno...
"vše, co bylo
musí jít do zapomnění"
Děkuji.
"Vypněte media... poslouchejte KLID"
Klid má vibrace a je nakažlivý...
"Položte si svou dlaň do své dlaně a pocítíte teplo,
Není schované..."
Jako zrození SEBE SAMA...
Děkuji Wahl a Rosé,
Sylva 05.02.2013

Milá Rosé,
úžasné, nádherné...
Děkuji.
Maika 06.02.2013

Krásné bytosti Wahl a Rosé,
děkuju, že jste.
S láskou a pokorou
Barbora - anděl 06.02.2013

Děkuji Rosé a Wahl za předávání těchto velkých pravd v krásné básnické formě.
Nikdy nebyla a nebude jiná duchovní vývojová cesta - měnit sebe, svůj názor, svůj postoj k životu a všemu živému.
S láskou
Stánička 06.02.2013

Milá Wahlgrenis,
Rosé píše :"Položte si svou dlaň do své dlaně a pocítíte teplo, Není schované..."
Pokládám levou dlaň do pravé, nejprve jemně opatrně, cítím teplo, pomalu dlaně od sebe oddaluji.
Teplo je znatelné na vzdálenost deseti centimetrů.
Pak pevně stisknu.
Zvláštní pocit - jako bych držela někoho jiného...
Rosé, chápu, já držím NĚKOHO, já jsem přece pro sebe NĚKDO...
Děkuji
Ludmila* 06.02.2013