Kam bych ukryl hoře své i omezení?
Mé ruce hladí prsty bříšů
kapičky Sasanek stírám do kalíšku
drobí se modrý opál droboučký
na střípky zraku nosím obroučky
pokládám svou starost na dno světa
tam na to místo, kde sasanka vzkvétá
Můj pramen zraku se až na dno vine
a hladí dál sasanky prsty bříšků líné
voda se čeří a z čerstvé noci plyne mi sen
Tak kam bych ukryl hoře své i omezení?
Kam složil bolest svou - jíž prý není
nikde mimo mé srdce v němž jsem uvězněn?
Tak já sám sestoupím na dno světa
k těm modrým sasankám, o nichž vím už léta
spočinu v proudu čerstvých vod jak v tónu
jež léčí mne, když ve svém hoři tonu
a svými prsty bříšků si nasbírám do kalíšku
z modravých sasanek pár rýmů domů.
(01:58)
Hoplea 18.01.2013
© Wahlgrenis
18.01.2013
