Wahlgrenis

Láska, kdy vás někdo miluje ze srdce jen proto, že jste to vy, a vy milujete ze srdce jeho jen proto, že je to on

Milí přátelé z Krkonoš,

touto cestou bych se s Vámi ráda podělila o jeden naplněný sen.
Napadá mě tolik myšlenek, pocitů a slov, že není možné vyjádřit veškerou vděčnost, pokoru a lásku, jakou k vám cítím.
Jak mi řekla Wahlgrenis v Krkonoších (v roce 2009) , že už na Vánoce to vypadá, že s někým budu.
A já jen: "A bude to On, ten pravý?"
Byla jsem připravená a odhodlaná najít svoji druhou polovinu.
Věděla jsem, že někde existuje...
Zadívaly jsme se na sebe.
Wahl: "Ty jsi pokaždé ve vztahu milovala naplno."
Odvrátila jsem pohled.
Já: "Hm, jinak to ani neumím."
Pousmála jsem se.
Podívala jsem se na Wahl zpátky.
Věděly jsme, že je to v pořádku, že to tak má být.
Wahl: "Myslím, že tentokrát ano..."
*
Ano, předpověděla jsi mi manžela.
Manželství je pro mě především láskou protkané pouto, spojení, harmonie, souznění duší a teplo rodinného krbu.
Ale předtím jsem musela dojít k bolestivému a zároveň osvobozujícímu poznání a uvědomit si, že jsem vždycky milovala víc než sebe.
Pochopila jsem, že jenom z romantických pohledů a láskyplných vyznání se nenajím, byť jsou sebe povznášející.
Pochopila jsem, že jenom sexuální přitažlivost a touha nestačí a že když se stanu něčí rohožkou, jenom si o mě otře a opucuje nohy a přestane si mě vážit.
Pochopila jsem, že nechtít je horší než nemoct a že nikoho nepředělám a nezměním.
Některé prožitky nejdou předat, musí se prožít a vyvodit si z nich vlastní nepřenositelnou zkušenost.
Ale tím se posouváme a vyspíváme.
Poučení, odpuštění, poděkování a uzavření.
*
Wahl, Tvá slova na mě působila jako balzám.
Našla jsem v sobě vnitřní klid, že na mě někde čeká, větší jistotu sama v sebe, přesvědčení, že to není jenom můj šílený sen a uklidnila jsem se.
Denním průvodcem se mi stala zpívaná mantra pro nalezení svého životního partnera, ujasnění jeho vlastností pro objednávku tam "nahoru", duchovní či odlehčená četba i představa, že už jsem s Ním...
*
Ani nevím jestli to byla láska na první pohled, země se asi neotřásla, ale oboustranné sympatie tam byly.
Přítelkyně: "Tak co, jaký má voči?"
Usmála se.
Já: "Vlastně ani nevím - upřímný."
Jí to bylo už dávno jasný, mně to docházelo pomalu, ale po svých předchozích zkušenostech a v naších letech jsem tentokrát chtěla být rozumná a hlavně nic nezakřiknout.
*
Když jsem se ptala jako malá babičky, jak poznám, že mě někdo má rád, odpověděla mi, že na očích, že to bude mít napsané v očích, že podle toho, jak se na mě bude dívat, tak že tu lásku uvidím v jeho očích, protože oči nikdo neošálí.
Dědeček mi zase řekl, že jsem krásná, v což jsem si taky moc nevěřila.
Uvědomila jsem si, že jde především o vnitřní krásu člověka, nikoliv o pomíjivý vzhled.
Ti dva se na mě sice budou dívat z nebe, ale je budu mít v myšlenkách taky u sebe.
*
Máme rádi jeden druhého a naplňuje nás štěstí, že můžeme být spolu.
Na snubních prstýncích z bílého zlata máme vyrytou vlnovku, která symbolizuje jak nahoře, tak dole, v dobrém i zlém.
Lásku nemusíte poznat, lásku musíte cítit.
On ví, ona ví.
I beze slov.
I když není na škodu si to někdy i povědět.
*
Děkuji Vám, že jste mi byli oporou, podporou a útěchou, a že jste mi pomohli stát se lepším člověkem.
Věřím, že se s Vámi opět shledám...
A nikdy nezapomenu.
*
Láska je, existuje.
Ta láska, kdy vás někdo miluje ze srdce jen proto, že jste to Vy, a Vy milujete ze srdce jeho jen proto, že je to on.
Není to láska zaslepená, elektrizující, šílená - je to láska prostá, upřímná, oddaná, naplňující, procítěná a životní.
*
keltský horoskop pro mě:
Vypadá to, jako by nyní všechny vaše projekty nebo činnosti směřovali k cíli, k dokončovací fázi. Zbývá poslední krok a dílo se ukáže v celé své kráse. Ve správnou chvíli jste zaseli, nyní je čas sklizně. Ničemu se nedivte, tohle je běžný proces, nic výjimečného. Jste na správném místě ve správnou chvíli. Vaše projekty se rodí ve spolupráci s blízkým člověkem, který je na stejné vlně jako vy. Je to váš spojenec, důvěrník. Můžete si dovolit víc, nic není definitivní, tady neplatí žádná omezení.
*
keltský horoskop pro něj:
Všechno kolem vás se jakoby zrychluje. Uvědomujete si, co vás dosud spoutávalo. Sundáváte masku, pod kterou jste se ukrývali, a dokonce i růžové brýle, skrz které jste se dívali kolem sebe. Najednou je vám jasno, v čem žijete, koho máte vedle sebe. Tady je člověk, který je pro vás v mnoha směrech poklad. Neočekávejte žádné podrazy, zradu, zklamání. Je tady nádherná vlna lásky, po které se spolu nyní můžete vydat. O ničem nepochybujte, tento člověk bude při vás v dobrém i zlém.
***
Děkuji, s láskou
Vaše Evička 24.08.2012

Milá Evičko,
děkuji za přenádhernou zprávu.
Přišla v pravou chvíli.
Jen za několik minut (v 11:30) se Vaše cesty spojí do té jediné, která se už nerozdělí.
Výklad, který se tehdy v Krkonoších, odehrával, odkryl to, co teď žijete...
Láska opravdu existuje, je tady, ale může přijít až ve chvíli, kdy je na ni člověk připraven, kdy si ji zaslouží.
Vy dva jste do tohoto bodu došli... díváte se navzájem sobě do očí a vůbec o ničem nepochybujete.
Někomu trvá celé dlouhé roky, než pochopí, že druhý člověk nám nikdy nepatří.
Láska je cit naprosto dobrovolný.
Je to cit, který si nemůžeme vynutit, láska buď je, anebo není.
Nic mezi tím neexistuje.
Oba dva jste nějakou dobu chodili sami po tomto světě, než jste zjistili, že máte i svou druhou polovinu.
Tu jste si zasloužili, už o ničem nepochybujte.
Za několik minut se z Vás stane přenádherný pár, budete krásnou nevěstou a ženichem, máte prožít chvíle štěstí, na které se nezapomíná.
Nejde ale jen o tuto chvíli, o dojem, který máte zanechat ve svatebčanech.
Jde především o Vás dva, o to, že o ničem nepochybujete.
Vnímáte oba naprosto stejně blízkost a otevřenou náruč toho druhého, oporu, slyšíte, že slova, která si formulujete do věty, přesně teď ten druhý vyslovuje...
Nic tady nevadí, nic nechybí, nic nepřebývá.
Dáváte se nyní jeden druhému, nic víc, co byste dali, už není.
Před Vámi pak už je jenom život, ruku v ruce, spolu...
Spolu všechno zvládnete.
Hodně štěstí, Evičko a Marceli,
© Wahlgrenis

24.08.2012

Ach draha Wahl,
slova Tva jsou nadherna, tak jako Eviccine sdeleni.
Ano, laska JE, NENI MAMENIM.
Je cit nezamenitelny.
Draha Evicko, jsem stastna, ze jste dospeli k duchovnimu souzneni.
Moc, moc Vam tu krasu preji a dekuji, ze jsem se mohla zaradovat a prat ted a tady.
S laskou
Rose 24.08.2012

Draha pani Evicka,
dakujem Vam za Vase krasne slova zdielania.
Prajem Vam obom vsetku krasu sveta na Vasej ceste a posielam pesnicku .
Zacula som ju v usiach pre Vas...
Ked som piesen potom nasla aj v doprovode fotiek z Krkonos, uplne ma to rozplakalo...
Moje srdce Citi, Rozumie, Vie, co ste teraz nasli, a hodne, hodne Vam to preju...
"No tak vstávej na pár chvil zbývá touha jedné z víl
Že cinkot zní všech tamburin tak se stává stříbrem cín"
S laskou a objetim
Makulienka 24.08.2012

Draha moja Wahlinka,
dakujem pani Evicke za jej sdeleni plne pochopenia a lasky...
Uz vcera pri citani ma krasne hrialo pri srdiecku a dnes, ked som citala Tvoje pismenka pre pani Evicku... ufff... tolko krasy, co ku mne prislo...
Cela som sa uplne rozhorela...
Dakujem Vam vsetkym...
I drahej Makulienke za nadhernu pesnicku... i tie fotocky z Krkonos su k nej proste uzasne, aach...
Draha pani Evicka, z celeho srdiecka Vam obom prajem radostne spolocne plutie zivotom, nech sa Vam krasne zije a tvori s Laskou...
Objimam,
Severka 24.08.2012

Drahá přítelkyně.
právě jsem si otevřela Váš web a čtu to, co vzkazujete.
Tečou mi slzy...
Kdybych byla u Vás, dala byste na stůl kapesníčky... jako obvykle...
Téma "Láska, kdy Vás někdo miluje jen proto, že jste tady, a milujete ze srdce jen proto, že je to on..." je mi to tak blízké...
Znám ten nádherný pocit...
A ty obličeje sochy?
Poznala jste se v té ženě?
To jste přeci celá Vy...
Už mi zase tečou slzy, nádhera, tolik lásky a něhy.
Anastasia 28.08.2012

Milá Wahlgrenis,
za pár chvil to bude přesně rok, kdy jsme si s partnerem řekli své ANO.
Na svatební cestu do jižních Čech a Beskyd na sklonku léta jsme odjížděli dva a z líbánek jsme se vraceli už tři.
Ale až do prosince to bylo naše sladké tajemství.
Moje těhotenství proběhlo docela v pořádku až na obvyklou únavu, občasné nevolnosti, větší funění a horší spaní ke konci, i přesto že mně gynekolog nedělal v poradně žádné prohlídky, kromě těch tří ultrazvuků a standardních odběrů.
Miminko přišlo na svět přesně na den ultrazvukového termínu porodu, krásně donošené ve 40. týdnu gravidity.
Aneb jak pravila má přítelkyně: "...ono je mu u tebe v bříšku tak krásně a je tam tak moc spokojené, že ani nemá důvod jít ven, tak jej pobídni..."
Tak jsem té dušičce ten den dopoledne řekla, že už na ni čekáme a moc se na ni s tatínkem těšíme a bylo...
Děťátko zůstalo našim překvapením až do poslední chvíle, protože jsme si nenechali říct, jestli to bude holčička nebo chlapeček.
Dne 4. 6. 2013 v 19:45 hodin se nám narodila dcera Veronika (3850 g, 50 cm).
Manžel byl se mnou u zázraku zrození a nikdy nezapomenu s jakou něhou a dojetím jsme se na sebe a na malou vzájemně dívali.
Nic krásnějšího jsem v životě nezažila.
Je to to nejvíc, co jsme mohli stvořit, vrchol spojení, vyústění naší vzájemné lásky, je naší zhmotněnou láskou.
Jako by náš už tak krásný svazek ještě více naplnila, posílila, stmelila a prohloubila.
Je naše sluníčko a už si to bez ní vlastně vůbec nedovedeme představit.
Jsme rodina.
Je to tak nabíjející, byť současně i vyčerpávající pocit, ta péče a starostlivost, se kterou se jí věnujeme, ale to zadostiučinění a okamžitá odezva je neskutečná.
Vše je pro ni nové, kouzelné, nepoznané, jen čistá láska, radost, vnímání přítomného okamžiku a potřeba něžné rodičovské náruče...
Jako bych si teprve teď uvědomovala, co je v životě opravdu smysluplné, podstatné a zásadní.
Krásně saje mateřské mlíčko a ten blažený výraz, s jakým mi spokojeně odpadá od prsu, je kouzelný...
Je citlivá, vnímavá s touhou po poznání a objevování.
Často doma pozoruje sošku anděla, teda vidí na jeho roztažená křídla do tvaru srdce...
Promlouvá na nás pohledem, jako kdybychom se už setkali, jako kdyby věděla.
A ona ví.
Je tak malá, a přitom velká.
Už nám rozumí, chápe, sladce se usmívá a má nás tak trošku omotané okolo prstu.
Je bezbranná, křehká, ale zároveň plná síly, odhodlání, elánu, nadšení i energie.
Do malé panenky má daleko, je to plnohodnotný človíček...
Nemůžu uvěřit, že je moje - naše.
Vlastně není - já vím...
Ale svým způsobem je.
A bude.
Ne porod sám o sobě není vrchol, jak jsem si v době těhotenství myslela, to je pouhý začátek...
I přes to, jak jsem byla tu noc po porodu vyčerpaná a rozbolavěná, jsem se cítila strašně přitažlivě, žensky, i když objektivně jsem byla upocená, oteklá, s masnými vlasy, kruhy pod očima, v erární flekaté košili, jak ze mě odcházeli očistky...
Ale jako by se ve mně rozhořelo nové poslání být ženou - matkou.
Mateřství mě změnilo.
Ne mění a formuje.
Snažím se být dobrou mámou, i když jak se to pozná...
Máme šťastné a spokojené dítě, teda doufám, a co je víc.
Šťastní a spokojení rodiče.
I když domácnost jde zatím do pozadí.
Je důležitá nejenom láska a péče, ale i návyky a podněty k jejímu rozvoji.
Pokouším se to všechno skloubit, ale učí se člověk celý život...
Fakt jsem tomu nevěřila, ale je to tak.
Vyrovnat ty misky vah, abych našla hranice mezi jemnou a tvrdou, volnou a důslednou výchovou...
Mateřství ani partnerství se ale na školách nevyučuje...
Snad jde o šestý smysl, intuici, cit...
Každopádně jsem jiná, vstřícnější, jemnější, vroucnější, srdečnější, mírumilovnější, oddanější, přitažlivější, flexibilnější, méně sobecká a egocentrická, méně puntičkářská a tvrdohlavá, méně zásadová a více opravdová, skutečnější...
A to té mé berušce nejsou ani tři měsíce...
Dneska mi manžel řekl, že je tak šťastnej, že nás má, a to je pro mě to největší vyznání lásky.
Obyčejné a prosté, stručné a jasné, upřímné a ze srdíčka.
Jsem ráda, že mám po boku milujícího, oddaného, hodného, spolehlivého a věrného partnera, a že se o něj můžu kdykoliv opřít.
Stálo za to si počkat na toho pravého.
Je to smělé, troufalé, ale i když bych tomu po porodu a šestinedělí nevěřila, tak mám pocit, že byť jsme jako rodina všichni pospolu, tak ještě nejsme kompletní...
Právě jsem vytáhla kus zmrazeného svatebního dortu, aby byl na naši společnou snídani.
Sladká tečka na závěr, ale určitě ne poslední.
Wahlgrenis, možná je to ta dušička holčičky, kterou jsi u mně viděla už tenkrát v Krkonoších při odjezdu...
Dočkala se, ale prvně jsem musela dospět do bodu, abych se sžila sama se sebou, stala se nezávislou, objevila v sobě ženskost a opět otevřela svoje srdíčko, aby do něj mohla vstoupit jakási vyzrálejší láska... i můj partner, manžel a její táta.
Nezapomenu, s díky a láskou
Evička 03.09.2013