Wahlgrenis

Asi jsme naposledy kupovali řezaný stromeček...

Wahl,
včera jsme byli kupovat vánoční stromeček.

To byla síla...
Mně se tam udělalo po chvíli docela zle.
Připadala jsem si tam jako na hřbitově.
Poslední záchvěvy krátkého života a svázanost větví v síťovaných pytlích.
Spousta otazníků...
Proč?
Vždyť jsme si tak pěkně rostly...
Žily jsme pro Vás...
Co se nám to stalo?
Tohle je konec...
Navíc se tam dcerce zželelo jednoho stromečku, který vypadal fakt strašně, myslím vzhledově.
A že si ho nikdo nekoupí, protože všude kolem jsou výstavní stromečky.
Začala tam brečet.
Asi jsme naposledy kupovali řezaný stromeček...
Ája 15.12.2011

Milá Ájo,
pokud Tě to zajímá, já obcházím prodejní místa se stromečky velikým obloukem už pár posledních let...
(Stejně jako kádě s kapry...)
Mám to jinak.
Stromům, těm rozumím.
Jsou to živé bytosti, v lese se jim líbí.
© Wahlgrenis

15.12.2011

Wahl,
když jsem psala o stromečku, tak se mi stahoval krk.
Vím, že moje cesta tudy už nepovede...
Je čas zahájit novou tradici.
Nemyslím tím stromečky z ropy, umělé, ale ty rostlé, prodávané v květináčích.
Po Vánocích ho na jaře zasadíme na to naše pole ...
Mým snem je z něho vytvořit jednou les... alespoň z kousíčku.
Ája 15.12.2011

Mila Wahl a Ajo,
ani nevite, jakou jste mi udelaly radost, ze se zminujete o vanocnich stromcich.
Mam to podobne.
Snazime se kazdy rok to nechat az na posledni chvili, jako co zbyde...
Stejne mame vzdy pri koupi spatny pocit a neni nam tam v te ohradce se stromky dobre.
Nekolikrat jsme to resili s manzelem koupi stromku v kvetinaci a pak presazenim do zahrady.
I kdyz jsme dodrzovali pravidla, stejne nam ty stromky do 2 az 3 let odesly.
Letos mi manzel navrhl, ze koupime stromek umely.
Tak se s tim vnitrne trosku peru.
Wahl, strasne by mne zajimal Vas nazor na umele stromky.
Dekuji za pripadnou odpoved
Krasny cas preje
Milena 15.12.2011

Milá Mileno,
můj názor na umělé stromečky?
Už jsem Vám před pár okamžiky napsala hodně slov, ale zmizelo mi to.
Dobře.
Každý si má v sobě udělat jasno, jak to chce a jak to vnímá.
Umělý stromeček, to je jasné, si na stromeček hraje, je to naše iluze.
Všechno, co je umělé, si jen na to opravdové hraje...
(Nevím, proč mě teď napadají prsa, ale asi i to sem patří.)
Ale jsou tady jiná hlediska - finanční, ekologická, skladovací, která dávají za pravdu právě tomuto rozhodnutí.
Nechci nikomu nic vnucovat.
Když jsem před několika lety začala žít novou fázi života, v jiném prostoru, na jiné planetě, neřešila jsem tehdy vánoční stromeček.
To bylo opravdu poslední, co mě zajímalo.
Stromeček nebyl.
A také to šlo, přežila jsem.
Pak se měnily další věci v mém životě, ukončila se činnost sdružení, v kterém jsem přes deset let pracovala s dětmi ve volném čase.
Tam byl malý umělý vánoční stromeček, který vždy dokázal vytvořit neopakovatelnou vánoční atmosféru, děti si ho samy zdobily svými ozdůbkami.
Ten skončil u mě, nemohla jsem ho vyhodit.
Každý rok čeká na svou roli, těší se na mě jako já na něho.
Takhle to mám, Mileno... ale nevím, jestli to někoho zajímá...
Vím, že jsem pořád tak trochu na té své jiné planetě.
© Wahlgrenis

15.12.2011

Wahl,
Dekuji.
Mam to s umelymi vecmi stejne.
Nebudu se do niceho nutit.
Jsem rada za to, co jste mi napsala.
Milena 15.12.2011

Mila Wahl,
mam taku radost, ze sa musim ozvat.
Dakujem za debatu o vianocnych stromcekoch...
Dostala som totiz odpoved.
Prave sme pri veceri diskutovali, co urobime...
Tieto Vianoce totiz stravime tu doma v Dansku...
A tak prisla rec i na vianocny stromcek.
Manzelovi som vysvetlovala, ze toto kazdorocne predvianocne masove rezanie stromcekov mi naozaj robi zle...
Ludia si ich potom donesu domov a po par dnoch ich vyhadzuju...
Uf, z toho boli srdce...
Dakujem milej Aji...
To je pre nas riesenie - stromcek v kvetinaci, ktory potom zasadime na nasej zahradke...
To mam radost!!!
Dakujem...
Severka 16.12.2011

Milá Wahl,
nejprve ke stromečkům..
Letos stále nemáme, loni jsme měli živý..
Předtím umělé..
A i teď se ukazuje, že vše je proces.., vnitřní zrání, cítění..
Loni jako by se mi stromky dávaly znát..
Pojď k nám, přičichni si, tady jsme, příroda... vůně.. svět barev..
Koupila jsem si, přesto jsem v sobě měla při jeho odstrojování pocity obrovského smutku a neustále mi vibrovalo - tohle přece není konec...
Během roku jsem začala přírodu vnímat čím dál více intenzivně, moje srdce se otevíralo této kráse, lásce, sblížení..
Teď už se, když jdu po venku na každý stromek, stéblo trávy... vzájemně usmíváme... dokonce vnímám jejich ústa, někdy oči, někdy je vidím mávat a tak mávám taky, postupně to přešlo k většímu sblížení se zvířaty a od té doby se mi v bytě pravidelně objevují pavouci..)) zrovna mně...
Jednou jsem se česala a jeden menší pavouček mi běžel vstříc, přesněji řečeno najednou vidím, jak se něco rychlostí blesku mihlo ze stropu dolů, upřímně, jak jsem to nečekala, lekla jsem se, o tomhle jsem nevěděla.
Věděla jsem, že mám doma dva... no prostě jsem se ohnala.
Následně jsem odříkala modlitbu a omluvu..., prosím pak vždycky anděly "zvířecího nebe" včetně zvířat, která zahlédnu "mrtvá".. o láskyplné přijetí jejich duše zpátky domů..
Pak přišly zpátky vůně bylinek..
Ano, tohle všechno bylo v mém životě dříve, ale teď je to jinak...
Stále více vídám psy.
Nedávno se jeden vlčák zastavil, najednou prostě stál.. přesně uprostřed mého těla..
Nevím přesně, kolik metrů jsme byli od sebe.. a zadíval se na mě..
Tak zvláštně..
Trvalo to několik vteřin, ale dle mého to bylo mnohem déle.. "zastavil se čas..", nakonec se rozhlédl a přidal se ke svému páníčkovi..
Někdy se stane, že jdou psi pěkně u svých rodin a najednou se jim vytrhnou a běží až ke mně a až když je pozdravím a řekneme si ahoj a pošlu je zpátky, jdou...
Před měsícem jsem byla na pracovním semináři a po jeho konci jsem se sebrala a šla ven, byla zima, byla tma, bylo to v divadle..
Měla jsem odvoz, ale než jsme odjeli, nějakou dobu jsem čekala, nevadilo mi to.
Teď si zpětně uvědomuji, že jsem vyšla z toho divadla a šla k prvnímu stromu, co byl poblíž, opřela jsem se o jeho kmen a zavřela oči..
Já mu to vyprávěla, vyprávěla jsem mu své pocity z toho dne a on mi naslouchal...
Nakonec jsem vzala i své ruce a ten stromek objala..
Vím, že okolo mě chodili lidé, dívali se, co tam tak sama dělám.., bylo mi nádherně..
Proč to vlastně píšu, souvisí to s dalším článkem o Radosti, co psala Alex ..
Mějte se krásně a děkuji, že jsem mohla s radostí psát i číst..
Mek 16.12.2011

Wahl,
ještě abych se vrátila k těm stromečkům, děkuji za odpověď co s tím..
Každé slovo, každá zkušenost, přesně odpovědi na mé otázky... "o živém, neživém a co dál"....
Mimochodem letos jsem zahlédla prodej stromku z dálky jen jednou a ještě ne v našem městě..
Přesný opak loňských dnů...
Uvidíme, co bude...
Mek 16.12.2011

Ahoj Wahl,
teda...
co se mnou udělal jen nadpis o prodeji stromečků...
Jsem se naježila, jako ježek..
Začetla jsem se do celého článku a mám mrazení po celém těle...
Už několik let máme s dětmi stromeček umělý....
A máme ho moc rádi :-)...
Že nám to doma nevoní lesem ??
Voní to cukrovím, které jsme dělali s dětmi..
Na stromečky v lese se nejradějí díváme, když jsou pěkně zasněžené... to jim sluší víc, než baňky...
Mějte se krásně
elkan 16.12.2011

Drahá Wahl,
ani sa tejto téme nedivím...
Tak pred 7-10 dňami...
Roky dozadu som mávala stromček umelý.
Pred tromi rokmi som mala potrebu kúpiť stromček živý.
Kúpila som.
Aj so stojanom - pekným dreveným.
Minulý rok som váhala a tak som nerobila stromček žiadny.
Áno, výzdoba bola, len ten stromček som sa nevedela rozhodnúť.
Umelý - je pekný, ale umelý.
Živý - bolo mi ho ľúto, keď som ho vyhadzovala.
V kvetináči - bol drahý a veľmi ťažký.
Tak nebol žiaden.
Tento rok...
Už mesiac uvažujem (uvažovala som) ako so stromčekom tento rok.
Stále mi to vírilo v hlave.
...tak pre 7-10 dňami ako som šoférovala a vchádzala z vedľajšej cesty na hlavnú, tak po hlavnej práve prechádzala Avia, ktorá mala na korbe krásné veľké stromy... ale zviazané a skoro mrtvé...
Ten život tam ešte pred nedávnom bol a trochu akoby sa snažil tam ešte byť, resp. ako keby nerozumel tomu, prečo tam už nie je.
Tie - ešte pred chvíľou - krásne vrcholky sa smutne kymácali z korby nad cestou.
Vtedy mi to docvaklo.
Však sú mŕtve.
Veď tie stromy pre našu chvíľkovú radosť zomierajú.
Keď som bola už na hlavnej, stretla som sa s nimi druhýkrát, keď som ich obchádzala.
Bolo mi ešte smutnejšie.
Ja som šla cestou rovno, oni cestou vľavo.
Ale aj tretikrát sme sa stretli.
Asi po 10-tich minútach.
Ja som stála v križovatke na červenú a v prúde, kde bola zelená, teda kolmo ku mne, prechádzali predo mnou naposledy.
A tie vrcholky sa kymácali...
Odpovede prichádzajú v tých najrozličnejších podobách...
Krásny deň.
Danka 16.12.2011

Ahoj Wahlgrenis,
zdravím Tě.
Četla jsem na Tvých stránkách "diskuzi" o vánočních stromkách..
Loni jsme si udělali krásné Vánoce z padlých větví, které jsme nasbírali v lese.
Po Vánocích jsem je opět vrátila do lesa, s vděkem a díky, že nám to tak pěkně zdobily.
Někdo by se možná divil, co všechno se v lese dá najít, lesníci se s tím moc nepářou, a tak tam po jejich zásazích občas leží i kus krásného stromečku.
Ono je toho ale bohužel víc, co mi na Vánocích vadí než stromky a kapři.
Letos poprvé mám dost těžký vnitřní boj s pocitem, že nechci nikomu dávat žádný dárek..
Tedy přesněji žádnou VĚC.
Jít do obchodu a přehrabovat se těmi výrobky, vybírat ten nejlepší a nejhezčí (trávit tolik času s těmi věcmi a zmanipulovanými lidmi), pak to někomu dát.
Troufla bych si říct, že alespoň polovina všech dárků, co se předá, jsou zbytečnosti.
Proč se stále obklopovat těmi věcmi?
Už jen to vybírání mně vadí.
Kdo to ale pochopí?
Že jsem si vymyslela nejlepší dárky pro všechny - NIC!
Hahaha :)
Představ si, jak by to bylo osvobozující!
Pojďme si dát nic (z věcí)! :)
Není to skvělé?
Lidi by si museli vymýšlet úplně jiné dárky, jako třeba upíct něco výborného a společně to sníst, nebo jít na procházku do lesa...
Taky jsem zaregistrovala Tvá slova o tom, jak jsi se osvobodila od televize.
Nám televize v bytě stojí a já ji velmi zřídka zapnu, když tam není nic pro mě, okamžitě vypínám.
Včera nebo předevčírem jsem viděla kousek dokumentu o jedné milé kosatce.
Někde u břehů jednoho z kanadských zálivů se držela a neustále navazovala kontakt s lidmi na lodích a loďkách.
Bylo to kouzelné.
Oni tam měli takovou poznámku, jakože zbořila tu dlouhou a obrovskou propast mezi evolučně tolik vyvinutými lidmi a obyčejným zvířetem evolučně tolik pozadu.
Že udělala ten obrovský krok směrem k nám. Já si v duchu říkala, je to spíš přesně naopak, ona toho ví mnohem víc.
Byla tak hodná a obětovala se, aby k nám přis toupila ze své osvícenější pozice a něco důležitého nám sdělila.
Musím na ní od té doby stále myslet, nějak ve mně zůstala.
Dějí se teď zvláštní věci.
Souvislostí přibývá.
Lidé, které potkávám, a události, co zažívám, se velmi často pnou k následujícímu roku.
Pamatuješ, jak jsem Ti posílala v roce 2007 obrázek k novému roku (Úsvit za vysokou horou)?
Dnes mě nějak napadlo, že souvisí s tímto ...
"A nyní se Had Světla opět vynořil z jádra planety a s četnými potížemi se přesunul … tentokráte do And!"....
...."lidé, kteří o tom vědí, tomuto procesu přechodu rozumí a nemají strach. Tento stav beze strachu je tajný klíč k transformaci, která už po miliony let vždy doprovází tuto posvátnou kosmickou událost."
Co myslíš, že je ta "vysoká hora" na mém obrázku?
Možná Andy?
Nicméně... stále jsem se nedostala k důvodu proč Ti píšu :)
Stejně jak jsi psala Ty, i já mám velký problém s pečivem .
Taky nechci jíst to z obchoďáků, ani menších obchodů.
Trávím spousty času čtením informací o složení a nebo když složení na chlebu není, nemám se v podstatě vůbec čeho chytit, protože ke mně taky žádný chleba z regálu nemluví.
Často si i připadám hloupě, jak tam tak postávám a přemýšlím, kdy mě někdo přijde vyhodit s podezřením, že nenakupuju, ale chystám se něco ukrást, když půl hodiny vybírám chleba.
Pamatuju si, že kdysi mamka zkoušela párkrát různé druhy domácího chleba upéct sama v troubě, ale vždycky to dopadlo nějak špatně.
Takže to vzdala. Asi proto jsem si nějak podvědomě pro sebe tuhle možnost neotevřela, že si vlastně můžu chleba zkusit péct sama.
Ty jsi na svých stránkách ukázala, že to jde.
Mohla bys mi poslat recept na tento bramborový chléb?
Možná je to i moje cesta, moc ráda bych se s ním také živila.
Jak píšeš o Božím daru, tomu rozumím.
Aniž bych to chtěla jakkoliv zlehčovat, já to tak mám v podstatě u každé buchty co upeču!
Všechny jsou posvátné a vždycky děkuji všem potravinám, co se na díle účastnily a i dalším silám, co pomohly zdárnému výsledku.
Je to vážné zázračný proces.
Vlastně všechno jídlo, co uvařím, beru jako dárek, chápu, že to není moje umění, ale široká souhra.
S pečením je to ale trochu jiné viď?
Těsto v troubě už nedochutíš, nenaředíš, nenastavíš, dáš ho tam a čekáš jak to dopadne...
Miluju pečení.
Ta buchta je potom jako nějaká bytost.
Má svou duši.
To, že jsem mohla být u vzniku a vím, co jsem do ní dávala, je taková třešinka na dortu.
S tím chlebem bych to moc ráda zkusila.
Bylo by to vážně úžasné moct jíst denně takový dar.
V souvislosti s tím, posílám vřelé pozdravy Áje a Pájovi z Hradce .
To Vaše bramborové políčko je naprosto úchvatné!
Měj se krásně
Limurhin 19.12.2011

Milá Limurhin,
o mojom prístupe ku živým vianočným stromčekom som už písala.
Píšeš, že máš potrebu darovať k Vianociam nič.
Tiež sa bránim nepodliehať davovej psychóze z Vianoc a pristupujem k tomu takto: najskôr to boli darčeky kupované na vianočných trhoch, ale vyberala som, ak sa dalo od predajcov takých, ktorí si ich sami vyrábali.
Ale úroveň tohoto typu predaja už skoro zmizla, nahradili ich výrobky skôr komerčnejšie naladené - teda také, ktoré sa majú páčiť - bez vypovedacej schopnosti, bez nápadu.
Dá sa povedať, že za tie roky, čo sme chytali inšpirácie pri kupovaní vianočných darčekov na vianočných trhoch, by som dnes ja mohla dávať predávajúcim inšpirácie.
Začali sme ich teda vyrábať.
Najskôr s deťmi.
Ťažko sa do celej rodiny dostane do podvedomia informácia, že si budeme darčeky nie kupovať, ale vyrábať...
Išla som na to teda cez deti.
Pri štedrovečernej večeri sedíme celá blízka rodina spoločne.
6 dospelých + 2 dospelí s ktorými sme v čase, keď pred nedávnom boli deťmi navštevovali vianočné trhy a vymýšľali darčeky + 3 deti.
Minulý rok napr. sme vyrábali s deťmi album s fotkami, ktoré si mali vybrať z rodinných archívov a popisovali sme ich a dokresľovali k nim obrázky.
A bolo to krásne a dojímavé, keď si to ich rodičia našli pod stromčekom a my sme sa pri tvorbe zasmiali a zabavili.
Minulý rok som po prvý krát vyhlásila, že aj dospelí si budeme darčeky vyrábať.
Že sa neprijímajú darčeky kupované.
Vyšlo to tak na 50 %.
Teda vlastná výroba aj nákup.
Ale "lastovička vyletela".
Ja som výrobu dodržala na 100 %.
Na výrobu darčekov mám ale inšpirácie hlavne od Wahl.
Ona je v tomto smere veľmi zdatná, nápaditá a strhne so sebou aj mňa, ktorá si o sebe ešte pred časom myslela, že je na takéto aktivity čaptavá.
Tento rok sme mali koncom novembra u mňa posedenie a vymyslela som pre nich, že si budeme písať Ježiškovi priania (alebo kresliť) a potom pôjdeme na balkón a zapálime si svoje priania a písmenká vyletia k Ježiškovi - tak ako ma to učila moja mama, keď som bola malá.
Na moje prekvapenie sa pripojili všetci.
Aj moja mama.
Nakreslila si mačičku a pripojila, že nie živú.
Tak ma ešte čaká vyrobiť jednotku pre môjho 3 ročného krstného syna - urobím mu ju z vláčikov, lebo tých má rád, notebook pre krstnú dcéru - to pri troche šťastia nakreslím a psíka pre krstného syna - to asi napíšem básničku...
Včera napríklad mali v škôlke pri posedení detí s rodičmi, alebo priateľmi škôlky nachystané halúzky na výrobu vlastného svietniku.
Kto chcel, zapojil sa.
Robila som to po prvý krát.
A je fakt krásny.
Hlavne ma to bavilo.
A vianočné prestieranie bude zase o čosi osobitejšie.
Mimochodom, tretí rok nebude na našom vianočnom stole chýbať "Lackov a Zuzkin" chlieb , ktorých týmto srdečne pozdravujem.
A plánujem k nemu pridať "Jankinu" vianočku.
Hlavne som Ti chcela napísať, že Tvoja potreba nenakupovať mi je sympatická.
Stačí sa pohrať s vlastnou fantáziou a budú také darčeky, ktoré nezostávajú v krabiciach nevyužité po ďaľšie roky, resp., ktoré sa nevyhadzujú.
Tento rok som výrobu nevyhlásila a moja sestra sa ma pýta: "A tento rok nebudeme vyrábať? Bolo to super!"...
Krásny vianočný čas.
Danka 21.12.2011

Wahl,
jak jsem Ti vloni psala o vánočním stromečku, že už ho nebudu kupovat, tak si představ, že si k nám našel jeden smrček cestu sám...
Pájův spolupracovník koupil na podzim domeček v Jaroměři.
Je celý obrostlý stromy a potřebuje některé kvůli rekonstrukci a taky kvůli výběhu pro svoje hospodářská zvířátka, vykácet.
Jeden smrček, který je stejně veliký jako Pája, mu nabídl.
Hned, jak mi to Pája říkal, jsem si vzpomněla na to moje loňské prohlášení...
Takže nám to letos dopadlo takhle...
Nějak se to zařídilo jinudy.
Ája 15.12.2012

Wahl,
tý jo, já ti to o stromečku posílala přesně před rokem...
To jsem fakt nevěděla.
A taky mě zatrnulo, že poslední článek byl od Danky, přesně 21.12.2011... a zrovna na dnešek se mi o ní zdálo...

Ája 15.12.2012

Draha Wahlgrenis,
citam si rozpravu o Vianociach a stromcekoch a kedze vyrabam darceky a dari sa mi pritom udrzat aj nase dospele deti, ked som citala medzi prianiami Danky macicku a psicka, tak pripajam linku, kde je vyborne popisane, ako si taketo zvieratko vyrobit .

Macicku som vyrabala pre svoju kamaratku - milovnicku maciek.
Netreba sa bat, trvalo mi to jedno doobedie a macicku som vyplnila roztahanym svetrom "na vyhodenie".
Jedine co som kupovala, boli ponozky.
Skoda len, ze nemam foto z tvare kamaratky, ked si darcek rozbalila, bol to nefalsovany uzas.
Prajem vela napadov pri tvorbe darcekov a krasne sviatky.
Najvacsim darom je spokojnost a laska, tak Vam zo vsetkeho prajem velkym priehrstim.
Zuzka (od Laca) 17.12.2012