Okamžitě mi naskočilo Bůh a Láska a já letěla...
Milá Wahl,
tak nějak cítím, že ti mám psát.
Včera jsem byla na tvých stránkách, neměla jsem v podstatě důvod... jako vždy, před tím jsem meditovala a cítila naprosté napojení jako tenkrát v Břeclavi.
Vím, že jakmile jsem meditaci započala, začala jsem se usmívat, ale tak nějak uvnitř..
Okamžitě mi naskočil Bůh a Láska a já letěla...
Koukla jsem k tobě na stránky a tam první, co jsem viděla, slova
bílé svatební šaty.. Pak jsem četla o polože vesmírné energie a najednou mi došlo, že kdykoliv ležím a medituji, že jsem pokaždé pokrčila buď jednu nohu a nebo druhou nohou, tak jak ty píšeš ve
formě pyramidy .
Je pravda, že jsem po tom okamžitě usínala a po probuzení jsem byla naprosto osvěžená, věděla jsem v tu chvíli, že usnu a že mi je pomáháno - léčeno..
Naslouchám...,no a pak vidím ta
tvá čísla , čísla, která když vidím, vzpomenu si na tebe...,ale neřešila jsem, proč to tak je a najednou o tom čtu..
Chodím teď po venku a chodím "velmi pomalu"..
Před čtyřmi dny jsem seděla uvnitř čekárny a vyhlédla ven ke kolejím, byla jsem na vlakovém nádraží a normálně je tam jakýsi komín a nějaké fabriky, teď se tam zvěčnil Zelený muž a vedle něj pomocník, co vypadal jak skřítek z pohádek o Santa Clausovi..
Podívala jsem se ještě jednou a on tam pořád byl a byl opravdu velíký a skutečný..
A ještě asi 3 týdny před tím jsem na jedné benzínce při jednom pracovním zaučování..
Zvedla hlavu a normálně na tom místě byla malá tykev..
Ale já než jsem si uvědomila,co to je jsem po celou dobu,když jsem zvlédla v ní viděla Maitreyu.. bůžka radosti..
Opravdu tam byl.. s těma jeho zářícíma očima a krásným kulatým bříškem, přesně on, nejlepší je, že než jsem ho uviděla, chvilku před tím jsem tak nějak automaticky se všemi co tam byli zavedla nalaďující hovor a atmosféra byla uvolněná, radostná, vtipná a prostě raedostná,i když byla pracovní.Všichni se výborně bavili a v tom šup a on tam byl..
Ještě nikdy se mi takhle nezjevil, když jsem si uvědomila, kdo se na mě směje.. projela mnou obrovská vlna radosti a začala jsem se smát..
Ostatní nechápali a já jsem se nesnažila jim vysvětlit, kdo on je... a takhle se mi objevil třikrát a bylo to na benzínce, kam jsme přijeli v sedm večer a odjížděli po deváté...
Všechno dopadlo skvěle..
A měla jsem obrovský prožitek, když už o tom byla zmínka v dnešních příspěvcích.. s přírodními "pomocníky"...
Nejdřív jsem vyhlédla z okna a tam se strom změnil pokaždé v odpověď na mou otázku a zamával mi.. pak se mi to samé stalo s keřem,pak jsem jednou vnímala víly a ostatní a když jsem šla s košem, tak jsem ucítila příšerný zápach a říkám si, co to je..
A kouknu vlevo a tam na trávě bylo snad tisíce nedopalků od cigaret..
Šla jsem si tenkrát pro sáček a prostě to sesbírala.
V jednu chvíli jsem měla pocit, že jdu stále tam a zpátky.. protože se objevovaly další a další..,ale pak už jsem další smrad necítila..
Fakt jsem v tu chvíli nemohla dýchat..
A sbírali jsme i s chlapečkama, šli jsme si pro rukavice a šli jsme k jednomu stromečku, kde byl takový mini parčík tomu říkám, když je taková malá lesní stezka, zkratka kde chodí lidé..
Už nějakou dobu mě to k tomu místu táhlo.
Ono tam nejde pořádně vidět, takže tam chodí mladí kouřit a popíjet, aby je rodiče neviděli..
Co jsme tam našli.. jeden ze stromu, kam by kluci nedosáhli, jsem sbírala já, ale netušila jsem, co se všechno dá najít.. mezi kmenem a kořeny byla plínka s hovínky a zvratky...
Byla to otřesná zkušenost, ale když jsme to očistili, tak mi Tomášek říká, maminko tak jsem ten stromeček pohladil, on mi řekl, že mi moc děkuje...
Přemýšlela jsem nad tím celou cestu domů a to už Tomík šel a říká mi, mami, dej mi další sáček, ty odpadky jsou všude, musíme sbírat dál...
Já v tu chvíli nemohla..
Až domů jsem šla otřesená...
Co všechno ta naše Matka Země musí snést....?
Asi jsem na to myslela intenzivně, protože jsem šla druhý den do mateřského centra, docházím tam jako dobrovolník a viděla jsem lidi, co pracují pro město jak mají v ruce igelitky a sbírají odpadky...
Ano vše je propojeno se vším..
Vše dýchá, vše žije.. pokud je jednomu zle, je zle dalšímu, přenese se infekce... a nejen mezi lidmi!!!!
Ale mi máme tu moc tvořit... my máme tu moc měnit a změnit...
Denně se modlím k Bohu a denně mi namysl vyvstává jednota Vědomí a Láska pro vše a všechny..
Vidím spojené ruce spousty lidí po celé Zemi..
A nejen tady...
Vidím spolupráci pro lepší Dech....
Síla myšlenky,přesvědčení je mocná...
Tobě i všem díky za přečtení těchto řádek, tentokrát to pro sobě nečtu, nemám...
Tak jsem to chtěla odeslat, ale běží mi v uších písnička od Josefa Vágnera
Mně sílu dáš ...
Tak ji ještě zmiňuji...
S láskou
Mek 09.12.2011
Milá Wahl,
koukám na sešit, kam si píšu... prostě poznamenávám a vím, že dnes ráno jsem se probudila a ten sen mi nešel z hlavy, vím, že včera jsem myslela na tebe..
Ta čísla, meditace a ty pyramidy..
Poslední dobou se mi zdá hodně snů..
Jen jsem si žádný nepoznamenala, říkala jsem si, prostě si řeším, léčím a tak.. je to v souladu s Bohem..
Ten dnešní jsem si zapsala...
Co jsem si zapsala:
Já a On
Byla jsem v domě...
V jednu chvíli služebná, kamarádka, chůva jeho dceři..
Nevím, jak jsem se tam dostala, ale věděla jsem o něm vše..
Jaký je, co má rád, co mu vadí, nedostatky, prostě znala jsem ho..
Bydlel v domě..
Vím, že jsem zpočátku viděla jen přízemí...
Měl dvě sestry, byly zlé, závistivé a nenáviděly mě, byly krásné a uměly se přetvařovat..
Nějaký čas jsem je viděla jako součást rodiny a postupně jsem vnímala jejich jed.. a klam, bolelo to zjištění, nenapadlo by mě, že rodina, kde žiji a jsem spokojená, mě nemá ráda..
Nečekala bych to...
Po tomto "procitnutí" najednou jako by všichni začali sundavat masku a já nějakým způsobem dospěla..
Už jsem to nenechala dopustit, využívání mé osoby, ve chvíli, kdy mnou proběhlo toto rozhodnutí, jsem se ocitla na nějaké oslavě..
Vím, že tam měl přijít on, v tu chvíli jsem tam byla s jeho dvěma nejlepšími přáteli a jeho dvěma sestrami..
Najednou jsem uviděla pravou tvář i jeho nejlepších přátel.. byli to ti, co se vyhřívali v jeho stínu a užívali výhod z toho plynoucích..
V tu chvíli jsem se posadila ke stolu, oni zmizeli a já vidím vše naprosto zřetelně, celou mou minulost, všechny životy.. a plně si uvědomuji všechny důsledky a okolnosti k tomu vedoucí.
Láska, která mnou projela, se nedá vyjádřit, najednou jsem věděla naprosto přesně, kdo jsem, kam jdu a kam mám jít, a že to je On, muž mého života a že jsem došla konce a začíná nový začátek.. že jsem celou dobu byla u něj a že jeho dcera je mou dcerou..., že dům, ve kterém jsem, je můj dům...
A v tu chvíli jsem věděla, že to je to, co "chci", že už netápu, nehledám...
A najednou vidím svou kamarádku, neznám ji, nepoznávám její tvář (někdy se mi ve snech objevuje rodina nebo lidi, které znám...), přesto vím, že je to nejmilejší a pravá kamarádka.
Vím, že je to ona a že vždy stála při mně, čekající, kdykoliv mi pomoci...
Nese mi "čokoládu" a ostatní "věci", které on má rád..
Vnímám, jak mi říká - tady to máš a zároveň mi říká: "Jsem ráda, že jsi zpátky, je čas vzít si beze strachu, co ti patří".
Poté se ohlédnu a spatřím, jak ke mně kráčí on... (ji už nevidím, ale vnímám ji, že tam je..)
V tu chvíli cítím obrovskou Lásku, jakou jsem nikdy necítila... a já prostě vím, že je to on, celou dobu to tak bylo, je to jako bych se na nějaký čas vytratila.. jako stav komatu, kdy nepoznáváš nikoho ze svých blízkých, ale oni tam stále jsou a trpělivě čekají a podporují tě, ví, kdo jsi, jen ty a on to nevíte...
Všichni ví, že k sobě patříte, a dokonce jsou tam i tací, kteří to ví, ale nechtějí to připustit, brojí proti tomu, nechtějí, abychom si já a on vzpomněli, mají strach...
Jsou opravdu dobří.. a mají sílu..
Sleduji ho celou cestu, co jde ke mně..
Sedá si vedle mě..
Usmívám se i on..
Jen teď je to jiné.
Jsem ta, kdo ví, přesto dělám co vždy..
Nalévám oblíbené pití, předkrm, hlavní jídlo... jen teď je tu změna..
Stejné a jiné.. chutná to jinak..
Vím, že jsem dostala od své kamarádky věci, které zná jen on a on a nikdo jiný..
Napije se.. začíná jíst..
S každým dalším soustem se na mě dívá více a více udiveněji, pohledem člověka, který nechápe, jak je možné, že bych mohla vědět, co zná jen jeho maminka a i ta už zapomněla... ani maminka nezná vše, jak můžu já...
Vidím udiv a otázku v jeho očích, stále se usmívám, nechávám ho.. vím, že pochopí, přesto v jedné chvíli, když mu dávám pokrm a čekala bych, že pochopí.. zaváhám.
Vidím, že stále nechápe, v tu chvíli vedle sebe vidím ty dvě sestry, a jeho nejlepší kamarádky, co v tu chvíli byly bývalými manželkami, a ty kamarádi jejich manželé...
Vidím jim v očích úsměv a vnímám.. přece sis nemyslela..
Neprošlo jim to, cítím uvnitř sílu a nenechám je.. a v tu chvíli vnímám z jejich strany, že jejich pouta odeznívají.. mezitím, ale už scházím z kopce..
Přeci jen jsem malinko znejistěla a nechci "tlačit"...
Došla jsem do toho domu a vnímám, že již nevidím jen přízemí ale poschodí, že vedou schody nahoru a chci se po nich vydat.. přesto mi projde hlavou, jdu zpátky, je to on a budu "bojovat", vycházím ven a když vzhlédnu ke kopci, vidím ho, jak mi běží vstříc, jeho rozzářený úsměv a roztažené paže, v jednu chvíli mě to zarazilo, ale vidím se, jak se rozebíhám i já, jen v tu chvíli, je už u mě, dlouze mě políbí a obejme..
Cítím, že když byl tam a já odešla, že ho popostrčila ta má kamarádka, nevím, jak ale stalo se, co se stalo, takže je to dobře...
Vešli jsme do toho domu a vidím, jak mi říká, tak pojď, jsi doma.. tohle je tvůj dům, stoupáme po schodech a já vidím barvy, kterými jsme ho stavěli, jak jsme vše společně vybírali, fotky na stěnách, čím více jdeme nahoru, tím více vím, že jsem doma, tím více je cítit láska..., vím kam míříme..
Až §plně nahoru do podkroví, do pokojíčku našich dětí.. má tam pokojíček chlapeček a holčička, naše děti..
V tu chvíli si uvědomuji, že on má dítě, já mám přece chlapečky, říkám si, ale ti nahoře jsou naše děti, děti naší lásky, jsme jedna velká rodina..
Všichni.. a je nás hodně..
Není moje, tvoje....
Je naše se vším všudy...
Pamatuji si, že v tom pokojíčku to svítilo všemi možnými barvami..
Připomínalo mi to blýskající se duhu...
Jo a než jsem se probudila.. viděla jsem, že jsme dole v obývacím pokoji a líbáme se..
Byla jsem otočená k oknu a vidím, jak oknem nahlíží můj bývalý partner..
Spíše než se ho ptám, jsem udivená, co tu stále dělá......
A on říká... Ale já jsem tu, protože jsem slíbil doopravit a dodělat, co mám rozdělané..
Pak ho vnímám, jak tam cosi opravuje zvenčí, zatímco já jsem uvnitř a trávím čas se svým mužem..
Ještě z dálky vnímám, že to dodělal a odešel ke své rodině...
Cvak, konec, zazvonil budík...
Krásný víkend
S láskou
Mek 10.12.2011
