Vyjádří se, že je něco bolí, a za pár hodin to bolí mě
Ahoj Wahl,
vím, že toho máš hodně, nechci nijak zdržovat, ale stávají se mi následující věci.
Je to asi měsíc...
Měla jsem návštěvu, švagr si stěžoval na bolest pravé nohy.
Já jsem byla naprosto v pohodě, ale už v noci mě vzbudila bolest mé pravé nohy.
Kamarádka si vyvrtla kotník a já od té doby cítím bolest v mém kotníku.
Před týdnem jsem tu měla jinou kamarádku, se zánětem v oku - neskutečně jí to oko slzelo - a já na druhý den to samé.
Naposled jsem tu včera v práci seděla s kolegou, který nemohl pohnout krkem.
Už mě snad ani nepřekvapilo, že jsem se v noci vzbudila s naprosto zablokovanou pravou polovinou krku.
Kdyby to nebylo takhle rychle po sobě, asi bych si to ani neuvědomila.
Nijak se ty lidi nesnažím léčit, neumím to, ani neradím.
Prostě oni se vyjádří, že je něco bolí, a za pár hodin to bolí mě.
Zase to přejde po pár hodinách, ale je to zvláštní.
Jsem normální?
Pokud k tomu máš co říct a najdeš chvilku mi napsat, budu ráda..
Děkuju.
Měj krásný den.
Rudbekie 08.12.2011
Milá Rudbekie,
proces, který vnímáš, mi připomíná velkou empatii.
To, že zdravotní problémy druhých lidí skrz Tebe procházejí, se dá omezit, ale i úplně zastavit.
Potíže druhých do Tebe vstupují, určitým způsobem s Tebou zarezonují, a opět odcházejí.
Dalo by se říct, že tohle je proces tzv. proti vlně, nastává Tvé znejistění.
Měla bys přijmout nějaké vyšší zákony, třeba i to, že všechno se děje tak, jak má.
Potíže, které mají druzí lidí, jsou jejich potíže.
Nechce se po Tobě - jak ostatně sama píšeš, abys je nějak léčila, řešila to.
Bylo by dobré, aby sis v sobě udělala bariéru - můj prostor - Tvůj prostor, a do toho svého nic druhých lidí nepouštěla.
Jsi směrem k druhým příliš odhalena.
Ty jsi pro sebe tou nejdůležitější.
Zbytečně si tím, co s nimi i v té nevědomé rovině prožíváš, komplikuješ svůj život.
Jakmile si tuhle informaci v sobě srovnáš, že budeš Ty sama pro sebe prioritou, pak se Tě žádné zdravotní komplikace jiných lidí nedotknou.
Možná tady je ještě jeden rozměr tohoto problému, který teď vnímám.
Tvé vnitřní nastavení, že bys věděla, co jim je nebo co by se s tím dalo dělat...
Ale bez dotazu není možné radu druhému člověku dávat.
To, že "víš", ale ten druhý to má jinak, projde problém Tebou.
Měla by ses od toho řešení cizích problémů odpoutat.
© Wahlgrenis
08.12.2011
Milá Wahl,
je pravda, že jsem nedávno řešila složiotu životní situaci mých dvou známých.
Bylo to docela kritické.
Šlo o bydlení, teplo, světlo a děti...
Byla jsem sice požádána o pomoc, pomohla jsem, ale nemůžu se zbavit pocitu, že tohle požádání z obou stran bylo spíš z neochoty dělat něco sám.
Bylo jednodušší požádat mě...
Nemám problém podat pomocnou ruku, ale nevím potom, kdy problém přestat řešit a nechat v tom dotyčného samotného...
Protože někdy je opravdu potřeba se v tom vymáchat...
Vím to podle sebe..
Taky problémy všech těch, s kterýma jsem si prožila jejich zdravotní potíže, znám. Znám je osobně velmi dobře a vidím řešení jejich problémů nebo aspoň cestu.
Možná proto, že já vidím, co mají udělat, ale nemluvím s nimi o tom, protože jsem jen lehce naznačila, a odezva nebyla kladná.
Děkuji, asi už rozumím.
Rudbekie 08.12.2011
Draha Wahl, mila Rudbekie,
dekuji Ti za Tvuj dotaz.
Usmivam se, jaka podobnost ...
Úplne citim na sobe ten proces, jak jsem se ucila a stale ucim pokore k druhym, k jejich ziti.
Nekdy me to tak zmaha, ze tez pozadam Wahl., by me usmernila.
Ja za sebe citim, kdyz jsem se dostala k sobe a rozumim svemu telu, lecim se energii, kdyz se napojim na cloveka, umim basni sdelit jeho stav, neprebiram si uz jeho bolesti, ale velmi
mylne jsem si myslela, ze tedy, kdyz znam, tak mohu... Ale duchovni cesta lasky to neni.
Je pro me jeste dnes stale narocne vnimat treba v rodine, jak si stezuje, ale nic nezada, nechce poradit, tak se ucim naslouchat, ucim se mit svuj prostor a s pokorou vnimat, ze kazdy ma vyber a pravo sve cesty.
Citim uplne podobny stav s Tebou a dovolim si sdelit, ze mi pomohlo i uvedomeni mysli, ze k temto lidem se nechovam tedy s laskou a pokorou.
A i pochopeni slova
POKORA jsem se musela ucit.
A vim, jak v realu je nekdy slozite se s pokorou chovat.
Opravdu s Tebou citim.
Drzim Ti pesticky, a vim jakou horu si zvladla, tak nepochybuji ze zvladnes i dal sve ego menit...
Ja dekuji, ze jsem si takto uvedomila svuj podobny proces a mohla sdelit sve zkusenosti diky Tobe a Wahlgrenis.
Dekuji a posilam pozdraveni.
S laskou
Rose 08.12.2011
Wahlgrenis,
jestli dovolíš, chtěla bych reagovat na dopis od Rudbekie.
Velmi mě oslovilo, co psala.
Tohle se mi stalo dnes, zničehonic mi začalo být hrozně špatně, prudká bolest břicha, průjem, zle...
Dlouho mi tak nebylo, vlastně ještě nikdy tak strašně.
Ale jak to přišlo, tak to zase odešlo.
Když jsem pátrala po příčinách, vzpomněla jsem si na včerejší večer...
Trochu pátrám po svých předcích a pročítám matriky...
Narazila jsem na rok 1866 a šílenou epidemii cholery v naší obci, kdy během pár dnů zemřelo přes 200 lidí...
Bylo strašné i jen to pročítat...
Zemřel otec od rodiny, zemřely děti, mladá těhotná žena zůstala bez muže a dítě se narodilo až za pár měsíců, aniž by kdy poznalo tatínka...
Umíraly děti i starci i mladé ženy...
Před očima jsem živě viděla tu katastrofu, ty hromady mrtvých, slzy, zmatek, zoufalství.
Taky jsem si včera i dnes dělala starost
o své miminko ...
Byli jsme o víkendu nakupovat, nejela bych teď před Vánoci nikam, ale už jsem vážně neměla jediné pořádné kalhoty na každodenní cesty s kočárkem, a nešlo to jinak než vzít dítě s sebou.
A já si hrozně vyčítám, kolika bacilům jsem ho vystavila, a jenom se modlím, aby neonemocněl a pořád ho sleduju, zda je zdravý...
Velmi Rudbekii rozumím, možná až moc cítí starosti a bolesti jiných sama na sobě, taky to tak občas mívám.
Mám jednu známou, která se mi pravidelně vypovídává ze svých problémů, pak mi poděkuje, že se mohla "vykecat" a že je jí líp, ale mně to pak víří v hlavě ještě dlouho a nemůžu spát a pak se mi o tom i zdá a není mi dobře...
Jestli se náhodou nenechává Rudbekie použít od známých jako odpadkový koš, kam oni odhodí své problémy ...?
Hannah 13.12.2011
