BRÁNA, BRÁNA, BRÁNA, BRÁNA
Dobry den mila Wahl,
dnes rano me probudila 4 slova.
Byl to spis vykrik: BRÁNA, BRÁNA, BRÁNA, BRÁNA.
Pak jsem uvidela skalu na Blaniku, kde jsou udajne schovani vojaci a pred ni oficira v sede uniforme s knirkem, jak sedi na hnedem koni.
Na budiku bylo presne 8.08 hod.
Nevim, co by to mohlo znamenat.
Vubec jsem se v posledni dobe o toto tema nezajimala.
Na Blaniku jsem byla naposledy asi pred 6 lety.
Pak mi jeste napadlo, ze vcera vecer jsem zkousela osmickovou polohu.
Ale po chvili jsem ji musela ukoncit.
Citila jsem docela velke pnuti a tlak uprosted cela nad ocima.
Mela jsem pocit, ze mi odtud neco snad vyleti.
Bylo to dost zvlastni.
Pak jsem asi hned usnula.
Ted, kdyz jsem jela do prace, jsem si vsimla na dome, okolo ktereho jezdim asi 6 let dvou cislic 88.
Dnes tedy same osmicky.
Vlasne si vzpominam, ze me cislo 8 provazi dost casto od mych 12 let.
Wahl, to asi nebudou nahody.
Dekuji za pripadnou odpoved
Preji krasny den
Milena 01.12.2011
Wahl..
vidíš, já tady celkem od rána přijímám obrovské pocity z něčeho nepopsatelného.
Přemýšlím, jak skládat do slov..
Jestli je to všeobjímající láska, která postupně nás všechny zaplavuje, nebo neviditelné spojení od srdce k srdci..
Sdělení, která mezi lidmi kmitají....
Netroufla jsem si to popsat....a teď čtu BRÁNA BRÁNA BRÁNA BRÁNA ... a vnímám to obrovské otevření stejný pocit ...
To vyšší vědomí, že kdo cítí, zažívá něci jinak..otevírání srdcí, duší .. proudění skutečné lásky ... není boj..
Musíme si hlídat myšlenky o nadřazenosti, povýšení .. to tady do toho prostoru nepatří,
to ubližuje ..
Spousta koní, ty jsme na Blaníku viděli...
Tam je ta síla, ta ochrana...
bože nevím co to píšu.. raději bych Ti poslala srdce, .... to rozpínání ke každému ...
dýchám, pojímám po svém, netroufnu si sdělit, jak to kdo má.....
Děkuji
Rosé 01.12.2011
Arentas 01.12.2011
Milá Mileno...
stav, který popisujete, je mi velice blízký, dokonce by se dalo říct, že to vnímám úplně stejně.
Datem 1.12.2011 jsme se posunuli jinam, ano, jako bychom prošli bránou.
Jen se podívejme na datum:
1.12.2011 - pomineme-li nulu - máme seskupení číslic 112211.
Jednička v numerologii představuje jedince, jedinečnost, osobitost, prostě to, co se skrývá pod slovem "já".
Obrazem by se dala vykreslit jako sloup, solitér, který stojí v prostoru.
V datu jsou tyto jedničky-sloupy čtyři, po stranách, dva vpravo a dva vlevo.
Mezi nimi jsou dvě dvojky.
Dvojka v numerologii představuje komunikaci, dialog, informace mezi dvěma lidmi, vazbu, pouto, pár, zájem o druhého.
V datu jsou dvě dvojky mezi jedničkami.
Ve středu dění - uprostřed brány - se opravdu začíná něco dít, probíhá komunikace na jiné, vyšší úrovni.
Tohle byl pohled přes čísla v kalendáři, která jsou čitelná každému.
Podívejme se ale ještě na informace z pláství:
Otázka byla položena jasně - o jakou BRÁNU se jedná?
Není to zátěž, neřešitelný problém.
Přicházejí změny v lásce, ve vztazích.
Nejedná se ale o žádnou krizi, ale proces naprosto přirozený.
Lidé, kteří si byli vzdáleni, ale z nějakých důvodů patří k sobě, se právě teď začínají více přibližovat.
Vypadá to, jak by to ani nebyl jejich plán, ale jejich kroky vedou andělé.
Vznikají tak zcela nové procesy, dalo by se obrazně vyjádřit, že tímto dnem se začínají rodit "nové děti", nové projekty, něco, co tady ještě nebylo.
Jedinci, kteří dosud zažívali ve svém životě zmatky a nepřehledno, mohou najednou zažít jakýsi obrat, mohou dojít k pochopení, přicházejí k nim důležité informace, z nichž nejpodstatnější je to, že si uvědomují sami sebe.
Je to vlna, která se děje mimo domovy, mimo prostor, který je každému nejbližší.
Je to proces širší, globálnější.
Může se někomu zdát neuchopitelný, ale to je jen první dojem.
Naopak, je to vlna, která symbolizuje uzdravování, uvědomění si své vnitřní síly, člověk by neměl nad sebou plakat, ale naopak zjistí jiný svůj rozměr, dosud nepoznaný.
Mohou přijít pocity, že všechno je jinak.
Ale i tohle je v pořádku.
Je to sice jakoby průchod bránou dál, ale přitom je to současně návrat každého k sobě, návrat k nejhlubšímu smyslu života.
Můžeme si představit ještě jiný obraz: hodináře, který se snaží rozběhnout starý stroj s ozubenými koly.
Snaží se dlouho, ale pořád to nejde.
Ozubená kola do sebe nezapadají...
Až najednou po desítkách a stovkách pokusů kola do sebe zapadnou - je to zlomek vteřiny, a ozve se tikot... který tady nezněl dlouhá staletí.
Hodinář si oddechne, zažije neopakovatelný pocit, jako by se stal zázrak.
Tak tohle je informace ke dni 1.12.2011.
© Wahlgrenis
02.12.2011
Krasny den Wahl,
dnes k ranu mi byla recena dve slova: lesy Svinov..
Kdyz jsem se v polospanku zeptala, co to je, tak mi to reklo:
To je na urovni dusi. Wahl to vi. Nevim, mela jsem Vam to napsat?
Je to nejak dulezite?
V zivote jsem tam nebyla, ani o tom nic neslysela.
Mejte se krasne
Milena 03.12.2011
Milá Mileno,
pokusím se slova, která ke mně přicházejí, nějak srozumitelně "přeložit" do našeho jazyka.
Tam, kde není láska, nemůže člověk očekávat žádnou vstřícnost, žádnou spolupráci.
Je třeba zapomenout na sílu peněz, ty všechno krásné mezi lidmi zamykají. zavírají oči i srdce.
Vnímám je pouze jako prázdné papírky s nulami nebo lesklá kolečka.
Citový náboj v nich není.
V lidech je ale vyšší náboj, který je třeba probudit, je v každém.
Nenávist a závist, kdy se člověk sníží k porovnávání toho, co sám má, s tím, co mají ostatní, je krok zpět.
Tudy cesta nevede.
Jedině přes "probuzené srdce" je možné jít dál, skrz zářící oči a to pomyslné srdce na dlani.
Tyto důležité změny v srdci, které nepředstavují jenom "zamilovanost" nebo jenom vztah k druhému člověku, ale jsou
univerzální, všeobjímající, souvisejí se změnami v DNA.
Proto mají tak zásadní význam pro každého jednotlivě.
Je tady směr ke zdraví, kráse, souladu s všehomírem...
Tato cesta, která se otevírá před každým, je jednoznačná, čitelná a jasná.
Pouze zmatky, které žijeme, a strach, který nás zastavuje, vytvářejí na této cestě překážky.
Svinov - je část Ostravy, kde jsem byla v sobotu.
Tady jsem vystoupila z rychlíku, co jel z Prahy, a přemístila jsem se do osobního vlaku, kterým jsem dojela do Ostravy - Vítkovice.
Tato sobota 26.11.2011 byla zásadní v mnoha směrech.
Lesy - představují jistý nepřehledný terén, který zůstává za našimi zády.
Celkově tato dvě slova vnímám jako zlom, jako čáru v životě, kdy zmatky necháváme v minulosti a otevírá se brána.
Ta brána, která je zmíněna výše...
© Wahlgrenis
03.12.2011
Draha Wahl,
utkvel mi pocit zo soboty 26.11.2011
Bola som akoby "mimo".
Vykonavala som bezne aktivity, este som bola so znamou v jednom velkom obchode mimo mesta nieco zaobstarat, lebo ja nemam auto.
Cititla som sa ako za zaclonou, svoje vnemy - zrak, sluch, chut, emocie - akoby boli stlmene a ja som nepocula poriadne samu seba..
Len s namahou som s nou komunikovala, normalne ma akoby nechcel pocuvat jazyk.
K veceru "to" zosilnelo..
Potom ustalo..
Predvcerom som mala zivy sen.
Bola som v nom s muzom v meste.
Kupili sme nejaku vec, neviem uz, co to bolo.
Chceli sme ist domov, museli by sme ist ale cez cele preplnene mesto.
Navrhla som, ze poznam skratku podzemim.
Zamierili sme k tajnemu vchodu.
Chodby boli klukate, ale osvetlene.
Na kazdej zakrute vsak sedel jeden alebo viaceri cierni havrani v ludskej velkosti a chceli nas dobnut zobakom.
Vedela som, ze kazde dobnutie je zivotu nebezpecne, smrtelne...
Ponahlali sme sa neomylne vpred a ja som kazdemu havranovi doslava vrazala dlhe kusy dreva, nieco ako silne palice do zobakov.
Zdvihala som ich v behu zo zeme a tak som nas chranila.
Zrazu okolo mna prebehlo male dieta...
Dcera jednej znamej...
Havrany jej nic nerobili, zjavne poznala tuto skratku, ani si nas nevsimla.
Nakoniec sme dorazili k vychodu z podzemia...
Vychod bol rozsireny a este vo vnutri pred branou von sa hrali deti....
Je to ta Brana?
Preco potom tie zachvaty smutku, az mi srdce v hrudi trha...
Objima Ta
Makulienka 03.12.2011
Dnešní datum 10.12.2011 má stejné vibrace jako 1.12.2011.
11 - 22 - 11
Citliví jedinci opět mohou zaznamenat posun ve vnímání, rozostřené vidění.
Myšlenky budou jakoby jinde, slova se jen složitě hledají.
Navíc je tady ve hře ještě úplněk...
Moc hezké...
© Wahlgrenis
10.12.2011
Ahojda Wahl,
píšeš o dnešním úplňku, kdy se slova budou jen obtížně hledat...
Myslíš, že to bude ještě výraznější než ve čtvrtek?
Naučit se pokoře ... asi tahle věta z písničky nepřišla náhodou...
Dnešní úplněk je spojený i s úplným zatměním Měsíce.
Prý se tenhle úkaz nazývá krvavý měsíc.
Během něj Měsíc z oblohy nezmizí, ale dostane načervenalou až nahnědlou barvu.
Na dnešek se mi zdál taky docela zajímavý sen, byl docela akční, je to ale na dlouhé psaní... ale pocit z toho snu je, jako bych pochopila roli oběti a toho, že stačí krůček k tomu obětí už nebýt.
Nenechat si všechno líbit a ozvat se, když je třeba.
Ale ještě jeden pocit z toho snu mám a to, jakoby se k naší planetě ostatní planety přiblížily.
A to doslova na krok.
Jako by byly za humny a byly připraveny na další dění, kdy hranice přestávají být hranicemi a volný pohyb je možný čím dál snadněji.
Přeju moc pěkné prožívání dnešního dne.
My budeme dnes zdobit perníčky.
Vyrábím polevu.
Překapává mi bílek přes cedník... proto tady můžu psát...
A taky budu péct perníčkový stromeček na soutěž do školy.
Letos tam mají vyhlášeno právě téma: perníčky.
Ája 10.12.2011
