Můj život se potácel sem a tam, teď uvažuji o výstavě
Milá Wahl,
prožila jsem opravdu těžké životní období, kdy se můj život potácel sem a tam.
Zachránila to až psychiatrie.
Dnes vím, co si můžu a nemůžu dovolit.
Vím, že se z toho zase beze zbytku dostanu.
Teď už to bude úplně jiná existence než dříve.
Vím, jaký je můj úkol v nadcházejících chvílích Matky země.
Začala jsem malovat.
Posílám pár obrázků.
Brzy mě pustí z léčebny a budu jednat o výstavě.
Chci, aby to lidi viděli.
S láskou
Charlie 27.11.2011
Milá Charlie,
jsem společně s Vámi ráda za to, kam jste se ve svém životě dostala, že máte své budoucí kroky pod kontrolou, že se jen tak nerozsypete...
To je moc dobře.
Vaše obrázky promlouvají, to je zřetelné.
Tedy spíše by se dalo říci, že promlouvá Vaše duše skrz obrázky.
Doporučila bych Vám - ale nemusíte to brát osobně, samozřejmě - že byste si mohla s jednotlivými náměty ještě trochu pohrát.
Připadá mi, že jste tak trochu odešla od nedokončeného díla.
Obrázky na mne působí malinko chaoticky, jako byste už už chtěla končit, jako byste chtěla mít fázi kreslení za sebou.
Postrádám tady takové to sžívání se s tématem, které se na obrázku postupně objevuje.
Přichází jakoby polehoučku... připomíná mi to ptáčka, Vy ho ještě zčerstva chcete stavět na nožičky.
Ty jsou ale slaboučké, neudrží se.
Zkuste prosím do obrázků položit celé své srdce, zkuste vykreslit každý milimetr papíru, aby ani kousíček nezůstal prázdný.
Pohrajte si s jednotlivými liniemi, které se postupně vylupují.
Vaše obrázky mají hloubku, je tam znát duše, je tam úžasný rozměr...
Byla by škoda nechat tato témata stát před vraty.
Nespěchejte na sebe během kreslení, nechte se každým obrázkem obejmout, jako by to byl nekonečný lidský příběh o lásce, kde nic nekončí, nic nezačíná, kde je úplně všechno a vlastně nic.
Pak zažijete s Vašimi obrázky nový proces, začnou najednou mluvit zcela jinak, začnou promlouvat naplno...
© Wahlgrenis
28.11.2011
Milá Wahl,
na podzim a začátkem zimy jsem prošla neuvěřitelnou změnou, snad až přerodem duše.
Vyšlo na povrch vše, co ve mně bylo.
Měla jsem co dělat, abych to zvládla a taky se tak stalo.
Má duše se na to zrála snad tisíce let.
Pochopila jsem mnohé, i to, jaký je teď na Matce Zemi můj životní úkol.
Po dlouhých letech boje se Schizofrenií dýchám a užívám si jen to, že jsem.
Asi před dvěma lety jsem si nevěděla se svým životem rady a psala jsem vám svůj pohnutý životní příběh.
Všechny šrámy se uzdravily a má duše a celý můj život začíná vykvétat do krásy.
Z mé dle konvenční medicíny "nevyléčitelné" nemoci se stala pouť za sebepoznáním a touha po uzdravení mě zavedla na úplně jinou cestu než bych kdy plánovala.
Děkuji za život a těžko všechno popsat slovy.
Posílám vám pár svých obrázků.
První jsem nakreslila, když jsem měla chuť tančit.
Druhý začátkem podzimu, když se mi vše začínalo otevírat.
Nazvala jsem ho "Když víla jí maso".
Třetí jsem nazvala "Meditace v lese".
Na tom posledním jsem se snažila vystihnout bytosti, které jsem vycítila u moře.
S láskou
Charlie, 26 let 30.01.2013
