Jsem krásně zamilovaná... mluví mi z duše...
Milá Wahlgrenis,
už nějakou dobu Ti chci napsat...
No dobu, je to týden, ale čas tady nehraje roli...
Loni v Ostravě na semináři jsi mi řekla, že osudový muž pro mě vpodstatě krouží okolo, že není z mého města, ale bude zblízka...
A teď před mými narozeninami to nečekaně přišlo...
Muž, se kterým jsme se do sebe bláznivě zamilovali už přes telefon...
Čtrnáct dní jsme si telefonovali hodiny a hodiny denně.
Je jako druhá půlka mne samé, volali jsme si ve stejnou dobu, mysleli na stejné věci, já říkala myšlenku a on ji dopověděl...
Neskutečné, létala jsem...
Už po telefonu nám bylo jasné, že patříme k sobě, tak silné to bylo.
Když mluvil, brečela jsem jako želva...
Mluvil mi z duše...
Pak jsme se setkali a létáme dále, všechno je tak nějak jednoduché, přirozené, krásné...
Moji kluci ho přijali, jako by ho znali odjakživa, a já jakbysmet.
Já, které dlouho trvá, než si na někoho zvyknu...
Wahl, známe se osobně pouhý týden a plánujeme spolu budoucnost...
Nádhera, jako bychom se znali věky.
Mám pocit, že se zhmotnilo mé přání, že jsme součástí zázraku.
Děkuji za sebe i za děti, že po smrti manžela můžeme něco tak krásného opět zažívat.
Ani to nejde slovy vyjádřit...
Psala jsem o tom své kamarádce, se kterou nás spojily právě tvé stránky..
27. října jsem jí na skype napsala, že mě napadla jedna věc...
To naše zrcadlení...
Já jsem toužila po úžasném chlapovi, lásce...
A konečně ji našla.
Ona
touží po miminku a najde ho též ....
A dnes o půlnoci jdu na tvé stránky a kdo tam nepíše???????????
Náááááááááááádhera, létáme obě...
Krásné podzimní dny přeji
Lenka 14.11.2011
Milá Wahl, milá Lenko,
těší mě ta krásná zpráva, pamatuji si Lenku ze semináře a tak trochu znám její příběh.
Nádhera, takový je život.
Není co dodat...
Sylva 14.11.2011
Něžně chladná Časný podzim
zbytnělým mlékem
probuzen
vydatný chlad
pohostil krajinu
z mlhy kapek
pléd upředen
a hvězdy šly spát
někam do stínů
.
huňatá sova
do svých pírek
schoulená
v stříbrné
křehké krajině
rozechvělá matka
čeká na zimu
s rezavým šálem
v čarovné roklině
prochladlý šípek
rozsvítil červenou
do barev vykreslil
ze stráně chrám
malý drozd
přilétl s novinou
.
zima si s vločkami
otvírá krám
...
Katynka 18.11.2011
Dobrý den, Wahlgrenis...
už je to celkem dlouho, co jsem ti psala.
Tenkrát jsem byla opravdu šťastná.
Bohužel, tato iluze lásky trvala jen půl roku, do doby, než jsem se k dotyčnému muži nastěhovala.
Bydlel v jiném okrese, ve vesnici na konci světa, a já jsem spálila mosty, protože jsem uvěřila, že s ním zase budu šťastná.
Půl roku neudělal jedinou chybu, galantní, příjemný, obětavý, milý k dětem, i proto jsem se nebála k němu nastěhovat.
Už asi měsíc po přestěhování se to ale začalo pomalu měnit.
Měla jsem pocit, že se mi to jen zdá...
Nechápala jsem, proč nejsem schopná psát diplomku, proč se nedokážu na nic soustředit.
Nikdy mě nikdo takhle psychicky nedeptal.
Je to ale tak nenápadné, že si toho ani nevšimneš.
Samozřejmě, že když se ten úžasný chlap tak změnil, musela to být moje chyba.
To mi vtloukal do hlavy, dělala jsem všechno špatně, škoda to psát.
Musela jsem přerušit studium, protože jsem se opravdu nemohla soustředit, ačkoliv moje studijní výsledky byly do té doby výborné.
Kdo to nezažil, nepochopí.
A přitom bych nikdy neřekla, že jsem ten typ, co si to nechá líbit.
Nikomu jsem zpočátku ani nechtěla říct, jak se ten zprvu úžasný muž změnil.
Ten, co mi tvrdil, že je klidný jako beránek, se změnil v cholerika, který záměrně vyvolával úplně nesmyslné spory kvůli maličkostem.
A já už jsem jen mlčela, protože mám ráda klid.
Ani se mi nechce psát o všech situacích, kterými jsem prošla.
Do toho měli mé děti neustále nějaké úrazy a zdravotní problémy, které se nakonec úplně vyřešily.
Velké problémy se synovým srdcem byly jen planý poplach ze strany lékařů, díkybohu...
Zažila jsem toho v životě hodně, ale tohle bylo jedno z nejtěžších období.
Nejdříve jsem pochybovala sama o sobě.
V tom zmatku v hlavě jsem úplně zapomněla, že si můžu pomoct pomocí reiki.
Začala jsem ten vztah čistit a myslela jsem, že se to spraví.
Ale stala se úplně jiná věc.
Spadly mi růžové brýle a já jsem se cítila svobodná.
Uvědomila jsem si, že jsem se zamilovala do iluze, kterou mi tak umně vnutil.
Najednou jsem se nebála odejít.
Přestala jsem řešit, co tomu kdo řekne.
Tak dlouho mi tvrdil, jak jsem neschopná, jak dělám všechno naopak, až něco ve mně zařvalo: NE!!!!
Asi jsem tuto lekci potřebovala kvůli sebepřijetí.
Věděla jsem, že odejít nebude jednoduché, protože jsem prodala nábytek a spotřebiče a musela všechno znovu koupit.
Při odchodu mi tvrdil, že diplomku nikdy nenapíšu a že vysokou nedám (sám ji nemá).
Po odstěhování jsem napsala diplomku za pár týdnů.
Předtím to vůbec nešlo.
Vím, že jsem si tím projít musela.
Jsem zpátky v místě, kde to mám ráda, ani si na něj nevzpomenu.
Jen jsem hrozně vyčerpaná.
Už si připadám jako Fénix, co neustále vstává z popela...
Teď mě čekají státnice, ale jsem za ten rok hrůzy tak hrozně unavená, že ani nevím, jestli zvládnu se to naučit, je toho hrozně moc.
Nenapsala bys mi, jak to vidíš ty?
Předem děkuji.
Lenka 09.08.2013
Milá Wahl,
Stejně je to zvláštní...
Když už jsem byla utrápená ažaž, tak jsem si postěžovala mojí milé kamarádce na dálku, se kterou se známe z tvých stránek (
Hlavou mi blesklo: zrcadlení ).
A jen jsem jí zmínila pár věcí, napsala mi: proboha, vždyť ty žiješ s psychopatem!
To slovo mi zacinkalo v uších.
Vzpomněla jsem si na stránky Hopley, které jsem kdysi četla.
Pak jsem přečetla
tento článek .
Pro mě bylo podstatné, že v závěru stálo, že se tihle muži NIKDY nezmění.
Naopak je to časem horší...
V té době už jsem věděla, že to neklape.
Jen jsem to přisuzovala tomu, že si prostě nerozumíme, že nevidí věci, jak je vidím já.
Spíš jsem se snažila věci vnímat jeho způsobem.
To, že tam stálo NIKDY , to že jsem si u Hopley jasně přečetla, co jsou tito lidé zač, mi moc pomohlo.
Už jsem neplýtvala svojí energií na změnu nezměnitelného.
Já jsem tu odvahu našla, ale málem mě to zničilo.
Už jsem to ani nebyla já.
Spousta žen si vlastně ani neuvědomuje, čeho je součástí, dokud to nevidí černé na bílém.
Je to zvláštní.
Všechno, co se mi stane (až na smrt manžela, ta nezmizela), z těch těžkých věcí, se najednou rozplyne jako mávnutím čarovným proutkem.
Když mi málem zemřel mladší syn na zánět pobřišnice, ale zázračně rychle se uzdravil...
Když měl starší syn problémy se srdcem, přístroje je ukazovaly a najednou nic...
Jako bych jen měla vědět, jaké to je.
A toto taky.
Život mi to zkomplikovalo, hlavně finančně, ale jsem zase o něco moudřejší.
A ten muž mi kupodivu pomohl.
Když mě někdo chválil, nevěřila jsem tomu.
Neměla jsem o sobě moc velké mínění.
A on mi říkal pravý opak.
Jen na začátku jsem byla samozřejmě úžasná...
Kupodivu to zabralo a něco ve mně zařvalo NE!
Ale teď to na mě všechno padlo.
Jsem vyčerpaná a nevím, jak zvládnu se naučit ke státnicím.
Vždy mi učení šlo úžasně, ale teď se nedokážu soustředit a vůbec se mi nechce.
Před chvílí se mi vypnul počítač, a když jsem ho znovu pustila, uviděla jsem na přední stránce Seznamu obrázek slunečnic.
Pamatuji si, jak
jsem je před léty vídala všude , taky jsem ti o tom psala.
Krásný zbytek večera, Wahl.
Lenka 09.08.2013
Dobrý večer, Wahl...
Právě jsem napsala odpouštěcí dopis.
Přesto, že jsem to neměla původně v úmyslu, napsala jsem ho.
Měla jsem silný pocit, že jsi ho tam vložila i kvůli mně.
Děkuji.
Až při psaní mi došla jedna věc:
Vždyť to, co mi při odchodu řekl, je jako prokletí.
Řekl to ve vzteku a s docela velkým důrazem.
Já se divím, proč se nedokážu přinutit...
A vida.
Čistila jsem a odpouštěla i pomocí reiki.
Částečně se to zlepšilo, ale tohle mě napadlo až při psaní toho dopisu.
Vlastně se mi vybavila tato situace.
Čekala jsem, že se mi budou vybavovat různé situace, ale to vůbec.
Vyplavalo na povrch spíše jen toto.
Zvláštní, že mě ještě nenapadlo čistit právě tohle.
Ale všechno má svůj čas.
Ještě jednou děkuji.
Lenka 14.08.2013
Dobrý den, Wahlgrenis...
s tím odpouštěcím dopisem je to zázrak.
Jen co mě při jeho psaní napadlo, kde je problém, všechno se dává do pohybu.
A to jsem dopis ještě ani nespálila!
Zatím jsem ho položila jen na zelený obrázek vesmíru, který jsem kdysi měla nutkání nakreslit a který se najednou v tomto těžkém období objevil.
Ráno jsem vstala klidná a zničeho nic mě napadlo zavolat na studijní oddělení, jestli bych se mohla odhlásit z přihlášeného termínu SZZ.
Do té doby mě ani nenapadlo, že to vůbec jde!
Samozřejmě, že to jde.
Je to jen má věc, kdy to podniknu.
Taky jsem si uvědomila, že já na to nespěchám.
Cítila jsem tak nějak, že nemám, ale tlačili mě všichni ostatní.
A nejvíce ti, kteří nikdy nezažili ani státnice, ani nic podobného, čím jsem si za život prošla já.
Chtěla jsem to dokázat všem kolem mě, kteří mi radili, ač v mé situaci nikdy sami nebyli.
I jemu jsem to chtěla dokázat.
A teď je mi krásně.
Vždyť já nemám co komu dokazovat!
Už mi i tělo začalo říkat, ať brzdím.
Přece se nezničím...
A nejkrásnější na tom je, že vlastně velkou většinu z toho, co mám umět, už umím, takže to podniknu v klidu a bez stresu.
Konec léta si krásně užiju.
Včera jsem jela domů a zastavila mě cikánka, která se mě ptala na ulici.
Tu ulici jsem neznala, ale paní se mi podívala do očí a řekla:
"Všechno to zlo, co vás potkalo, mizí. Váš život se obrací k lepšímu, věřte mi. Všechno to, co dělalo z vašeho života noční můru, je pryč. Začíná vám nová etapa života."
Musela jsem se jen smát.
Podotýkám, že jsem jí nic nedala, aby mi to řekla.
Dnes jsem se rozhodla přečíst si horoskopy.
Většinou sedí, když si je nečtu jen tak, ale opravdu potřebuji poradit nebo povzbudit.
A bylo tam toto:
Rozbíhá se vám váš příběh najednou jako z pohádky. Před vámi se objevil krásný princ, možná dokonce přijíždí na bílém koni a zve vás do svého zámku. Je to osoba, jako by se vyloupla z vašeho snu, nic lepšího není. Otevírají se před vámi brány vaší budoucnosti se vším, co jste si dosud přáli. Nový domov, nová rodina, všechny pochybnosti se rozplývají. Ani se vám tomu nechce uvěřit. Daří se vám v rovině vztahové i pracovní, žádné problémy teď nevyhlížejte.
A v keltském horoskopu stojí, že všechno je najednou radostnější a že jsem v tom správném proudu, až na mírné zhoupnutí.
To zhoupnutí přišlo to ráno před tím, než jsem volala na studijní oddělení.
Opravdu cítím úlevu. D
ěkuji, že jsi tam ten odpouštěcí dopis vložila.
Vím, že je na tvých stránkách celé roky, ale kdybys ho nevložila do komentářů, nenapsala bych ho, určitě ne.
Jako bych cítila, že je tam i pro mne.
Dnes ho spálím.
Krásný den.
Lenka 16.08.2013
