Něco jako kolektivní nevědomí...
Milá Wahlgrenis,
poslední dny cítím takové propojení jednotlivých příspěvků se svými prožitky.
Něco jako kolektivní nevědomí.
Příspěvek
Handi mě donutil ti napsat.
Dcera se ptala na význam svých dvou snů.
27.10. chodila po dvoře po kotníky ve vodě.
Byla to povodeň, ale voda byla čistá průzračná.
28.10. šla se skupinou lidí a malým chlapečkem, který se pohyboval na odrážedle, takové té malé motorce - neuměl ještě chodit.
Znenadání se rozjel docela rychle, nestačila jej doběhnout.
Spadl do potoka, voda se za ním prý zcela zavřela.
Vylekaná pro něj skočila, vytáhla z vody.
Hodně ji zarazilo, že chlapeček byl celý růžový i s tou motorkou.
Taková nová ženská energie.
Říkala, jak ji udivilo, když jej k sobě tiskla, že vlastně nebyl mokrý.
A my jsme si ničeho nevšimli!
Nejjednodušším vysvětlením by byla touha po holčičce, kdyby něco podobného o mokré holčičce nezmiňovala
Semanthiel a hlavně Ája:
"Byla smytá tíha žen. Staré již neplatí." Dnes v jedné Tvé odpovědi mě upoutala
odpověď : "symbol ohně... v každém případě se musí sáhnout po vodě a hasit..."
Včerejší zprávy z Hvozdné:
Hasiči bojují s rozsáhlým požárem ve Hvozdné Hasiči měli k dispozici 12 jednotek profesionálů a proudy vody se snažili zabránit rozšíření požárů.
Co k tomu dodat?
V té
Hvozdné to začalo...
Jsme všichni propojeni víc, než myslíme.
Lída* 07.11.2011
© Wahlgrenis
07.11.2011
