Stresuje vás předvánoční úklid? Zbytečně!
S přicházejícími vánočními svátky se ve většině domácností objeví zcela nový režim, začíná se uklízet, ale jinak než obvykle.
Strašák mnoha domovů - tzv. předvánoční úklid...
Všechno se začne třást strachy, mnozí se vrhají do tohoto procesu s bojovým postojem.
Cílem je PŘEPRAT špínu, případně ZVÍTĚZIT nad nepořádkem.
V domácnosti se objevují ty nejúžasnější čistící prostředky, které ZATOČÍ s nebezpečnými usazeninami a letitou špínou, kterou běžným okem ani nevidíme...
Tento proces není v pořádku.
Občas se tady objevuje téma těhotenství, kde by matka měla s budoucím miminkem vytvořit jednu buňku, jednu bublinu, má nad ním jakoby rozprostřít ochranná křídla.
Podobně bychom měli přistupovat i ke všemu ostatnímu, tedy i k jakýmkoliv úklidovým procesům v našich domovech.
Měly by to být činnosti objímací, hladivé, sympatizující s prostorem.
Hlavně žádný boj, žádné "přeprat špínu"...
Každý už tím, že někde bydlí, je součástí tohoto prostoru.
Nemůže se najednou stát bojovníkem, který si nabíjí zbraně ostrými náboji.
Nemůže se snažit svléknout tento prostor z kůže.
Všechny naše myšlenky by měly být prostoupeny láskou, a to i během vánočního úklidu.
Vnímám tyto činnosti jinak.
Vždy by se měla vytvářet krásná vazba mezi námi a prostorem, který nás obklopuje.
Máme žít v symbióze.
Všechno, na co během úklidu myslíme, se odráží do tohoto procesu.
Představme si, že my jsme tím bytem nebo domem, který má být nyní očištěn.
Co by se nám líbilo?
Chtěli bychom se nově nadechnout, nově se podívat kolem sebe.
Je dobré jakoby mluvit s každým předmětem, který nám vstoupí do cesty.
Ale hlavně s láskou...
Žádné agresivní pohyby, žádná vulgární slova, žádné vyhrožování.
Protože se najednou dostaneme na vlnu lásky, není tady nic, co by vadilo, člověk při těchto činnostech nepociťuje únavu.
Může si připadat dokonce jako znovuzrozený.
Všechno, co vysíláme, se nám vrací.
To je neomylný zákon zrcadlového odrazu.
Energie, kterou pohladíme svět kolem nás, se vrací a pohladí i nás.
I předvánoční úklid se dá zvládnout v klidu, s láskou.
Zkuste vnímat, jak prostor začne mluvit, když k němu budete jinak přistupovat.
Jak dokáže poděkovat za příjemné "pohlazení" nebo za nové nadechnutí, třeba v okamžiku, kdy setřete podlahu...
Milujte celý svět a celý svět bude milovat Vás.
© Wahlgrenis
06.11.2011
Milá Wahl,
právě v těchto dnech dělám generální úklid bytu, kdy uklízím do puntíku šuplíky, otírám prach, obrazy atd., prostě vše mi padne do ruky.
Zrovna včera jsem si všimla zrcadla, které bylo strašně zaprášené už asi delší dobu a když otevřu tvoje stránky, tak čtu tvůj článek o úklidu!
To je opravdu, jak když mi Tvoje slova posílá můj anděl.
Tvá věta v posledních řádcích, kde píšeš, že prostor dokáže poděkovat za příjemné pohlazení, zcela určitě vystihuje můj úklid.
Nedávno jsem třeba našla dárek od manžela - příjemnou bankovku - nebudu uvádět, na kterou jsem dávno zapomněla.
Manžel mi to dal k narozkám ještě před narozením našeho syna, já si to důkladně uklidila do obálky a do šuplíku a najednou hle před vánocemi příjemné překvapení!!!
Nebo nacházím různé věci jako vzpomínku, nebo drobné věci, které jsme koupili a zapomněli na ně.
V každém případě se pak po úklidu místnosti, které dělám na etapy, po dnech, se cítím jako když mám vyčištěnou hlavu, mysl.
Cítím se potom taková osvěžená, když si uklizený šuplík či po té celou místnost prohlížím...
Petra 12.11.2011
Wahlgrenis,
děkuju za článek o vánočním úklidu, nebo pro mě o úklidu obecně.
Moc mi otevřel oči.
Víš, já celoživotně, už od dětství byla ve škatulce "bordelář," všichni mi to s chutí říkali při každé příležitosti - "ty snad ani nejsi holka, že jsi takový bordelář," a tak nějak to se mnou jde celým mým životem, nikdy mě nic k uklízení nijak zvlášť nemotivovalo (proč taky, že jo, když jsem ten bordelář,) přitom uklidit umím, nejhorší je se k tomu dokopat.
A pak to docela jde od ruky.
Jenomže to dělám s nechutí, s takovým pocitem "co jsem mohla dělat milejšího, než uklízení," a co mám děti, tak katastrofa maximální.
Vím, že děti musí být v čistotě, bla, bla, bla..., ale pocit, že uklidím a za deset minut to není vidět, neboť se prořítí dvě tornáda, mě skutečně motivací nenabíjí.
I paní na úklid jsem zkoušela, ale nebyla jsem spokojená, nazvala a ocenila jako generální úklid něco, co jím rozhodně nebylo, neboli tudy cesta nevede.
Ale Tvůj článek mi otevřel oči.
Jako vždy, vše je v hlavě, jak jsme říkali v pubertě, "v tom beďaru mezi ušima..."
Zapracuju na svém postoji, připadá mi, jako bych se na problematiku úklidu dosud dívala pokřiveným zrcadlem.
Takže to zkusím, a začnu v naší ložnici, která je, chuděrka, zavalená nevyžehleným prádlem...
Děkuju za velmi inspirativní příspěvek, možná jsi vyřešila můj problém jednou provždy.
Orianna 15.11.2011
Milá Wahlgrenis,
nedá mi to a musím Ti napsat, jaké změny se u nás odehrály na poli úklidu.
Ta největší změna se dle předpokladů odehrála uvnitř mně.Najednou není až takový problém uklízet průběžně, najednou na to čas je...
Chlapečci se tedy dál snaží to tu uvést do chaosu, ale jsou to zkrátka děti.
Tomu staršímu jsem už vysvětlila, že když to tady bude hezké, tak i jemu se tady bude líbit víc, a mladší Martínek se teprve učí - kam patří tohle, kam tamto, a nutno podotknout, že se učí úspěšně.
V sobotu nám přivezli botník, takže teď učíme kluky uklízet si botičky do botníku (Martínek má ten nejnižší, Pepíček ten nad ním, já nad dětma a Honza, protože je nejvyšší, tak má ten úplně nahoře.
Blíží se Vánoce, a protože nechceme zažít to, co loni - smýčení do tří do rána na Štědrý den, překynutá vánočka, kterou pak nežraly ani kachny v rybníce atd, tak jsme si řekli, že každé sobotní dopoledne věnujeme úklidu, takovému lehce většímu než jen tomu provoznímu, že to by mohlo vyjít, aby se to plus mínus zvládlo udržet. Samozřejmě že to platí nejen pro Vánoce, ale proč si neudělat na víkend hezky, když každý z nás udělá trošku, děti samozřejmě dle jejich věku a schopností, tak budeme mít hned větší radost z toho být spolu.
Dětem jsme řekli, když od nich stačí, že si budou v jakéms takéms stavu udržovat pokojíček, že víc od nich nechceme, tak jsem zvědavá, zda to klapne.
Nicméně i teď, když se rozhlédnu kolem sebe, tak musím zkonstatovat: Ano, jsou tu na zemi hračky a dětské propriety, ale přes to všechno mohu zkonstatovat, že je tu uklizeno.
Resp. stačilo by pět až deset minut, abych to uvedla do přijatelně uklizeného stavu.
A to si myslím, že na domácnost se dvěma mrňavýma dětičkama je docela úspěch, ne?
Takže ještě jednou díky a doufám, že to u nás v tomto stavu vydrží.
Orianna 21.11.2011
