Proč se nesejdeme u Mc Donalda?
Občas se potkám s někým z dob, kdy jsem ještě nebyla Wahlgrenis.
Bývalý spolužák, kolegyně, sousedka z domu...
Nevědí o mně nic.
Dnes jsem se úplně náhodou kousek od nákupního centra na Andělu potkala se známým, máme společná témata, bylo by dobré se na chvíli zastavit a probrat všechno, co se stalo od našeho posledního setkání...
"Zajdem´ k Mc Donaldovi?" zeptal se muž a vykročil tím směrem.
Předpokládal nejspíš, že ho budu následovat.
To se nestalo.
S řetězcem Mc Donald to mám jinak.
"To není saloon, který bych chtěla v tomto životě navštívit..." odpověděla jsem trochu s nadhledem.
Muž to ale nevzal, hned tuto větu otočil proti mně.
Prý jsem netolerantní a nepřizpůsobivá.
On to prý chápe, protože mě zná, ale co bych jako dělala, kdybych narazila na někoho podobného, jako jsem já?
"To bych se s ním nemohla kamarádit," řekla jsem jednoznačně.
Za svým názorem si stojím.
Nehodlám vstupovat do kruhu, kde se necítím dobře.
Já si žiju tento život a jen já si za něho nesu odpovědnost.
Proč bych měla být součástí něčeho, s čím nesouhlasím?
Proč bych měla jíst z tácků a pít z papírových kelímků, podílet se na té neskutečné hromadě odpadu, kterou denně produkuje?
O tom, co bych měla jíst nebo pít, ani nechci uvažovat...
Mám to prostě jinak.
Ale jsem ráda, že to takhle mám, že si dovolím být tam, kde být chci, kde se mi to líbí, a také být s tím, kdo se mi líbí.
Nedělám věci, které dělají ostatní, jen proto, že je dělají ostatní.
Baví mě žít tento život za sebe, baví mě prožívat šťastné okamžiky, baví mě mít radost.
Do tohoto procesu Mc Donald nezapadá...
© Wahlgrenis
02.11.2011
Wahl,
musím Ti napsat.
Nevím, jestli tady jsi, ale dívám se na Tvoje stránky, rozklikla jsem článek o Mc Donaldu.
Pája leží na gauči, podívá se mým směrem, co to tam na monitoru je.
A zvolal: "Proč tam má Wahl mekdonald?"
Co se děje?
Souhlasím s Tebou.
Nemusí se jenom přijímat to, co je nám servírováno, je to o jisté otupělosti.
Říkala jsem ti, jak to tam je... po pár minutách to vyhazují.
Připadá mi to jako strašná neúcta k položenému životu zvířete.
Dobrou noc
Ája 02.11.2011
Milá Wahl,
bylo mi jasné, jak to máš s McDOnaldem, aniž bch se Tě musela ptát.
Jsi nepřizpůsobivá a netolerantní?
A není to náhodou tak, že oni přichází do naší země, za podmínek daleko výhodnějších, než má lecjaký český podnikatel se stánkem rychlého občerstvení a přizpůsobovat by se měli oni nám?
Bohužel jim to šíleně ulehčujeme a ještě pořád tu vládne názor - je to americké, je to lepší...
Takže oni s tím přizpůsobováním zase takový problém mít nemusí.
Nepřísluší mi soudit, zda jsou zlí, prostě mají svůj životní styl.
Důležité je si uvědomit, že my ho opravdu nemusíme přebírat.
Nemusíme jim tu cestu k nám usnadňovat.
Oni jsou u nás na návštěvě a chovají se tak, jako by jim to tu patřilo.
Je to, jako by k nám domů přišla návštěva, nehorázně začala spát v naší posteli, jíst naše jídlo a za naše peníze by postupně celý náš byt přebudovala k obrazu svému.
To by se nám asi nelíbilo, kdyby nám někdo tohle začal dělat s naší domácností.
Hnaly bychom ho "sviňským krokem" pryč.
Bránili bychom si svoje zázemí.
Škoda, že ta obrana svého zázemí někdy končí jen za vlastním prahem.
Rozhodně nechci, aby moje psaní vyznělo, jako vzdychání, že všechno je špatně.
To opravdu ne.
Já mám naopak skvělý zážitek s tímto druhem podniku.
Před rokem jsem se svýma desetiletýma dětma navštívila McDonalda.
Snad to tak mělo být, že všechny restaurace v okolí byly zavřené, nikde žádný obchod a tento podnik jako jediný fungoval.
Byla žízeň, byl hlad a dětem se líbily upoutávky na dveřích.
Objednali jsme hamburger, zeleninový salát a nějakou ovocnou taštičku a colu.
Byla jsem svědkem toho, že ačkoliv měly holky opravdu hlad, tak s bídou byly ochotné sníst jen tu ovocnou taštičku, která teda chutnala šíleně uměle, maso v hamburgeru moje jedna téměř vegetariánka odmítla od pohledu, druhá si do něj kousla a taky odmítla pokračovat v jídle.
Zeleninový salát v igelitu byl poživatelný jen se velkým sebezapřením a v podstatě jsme z něj jen vybrali mrkev a okurky.
Přiznám se, že colu jsme teda vypily, ta chutnala jako všude jinde.
Ale když jsme viděli, že na jednu stranu tam stále běhala nějaká slečna s mopem a utírala podlahu a na druhou se z koše sypaly naprosto zbytečné krabičky a obaly od jídla (na co, když jsme chtěli jídlo hned sníst?), tak nejpříjemněší zážitek z návštěvy McDonalda byl - zavřít za ním dveře zvenku.
A proč tomu říkám "skvělý" zážitek?
Protože od té doby, kdykoliv vidíme McDonalda, tak holky říkají "Mami, tam nepůjdeme, že ne?"
Ty děti nic netuší o těchto nadnárodních společnostech, o jejich chování a podmínkách na trhu, a přesto jim jedna návštěva stačila.
Pochopily.
Všichni víme, že je nám líp v obchůdku, kde s náma prodavačka prohodí pár slov, poradí, když se neumíme rozhodnout, rozumí tomu, co prodává, a nevnucuje nám zboží, které nechceme.
Tak to jen zkusme chtít.
Na každém začátku je přece myšlenka.
Pěkný den vám všem
Rudbekie 02.11.2011
Ahoj Wahl,
McDonald....
Kdy jsem tam naposledy byla...byly jsme se sestrou v Irsku, měly málo peněz a tak jsme si tam zašly...
To bude nějakých 13 let.
Ani s jedním z našich dětí jsem tam nikdy nebyla a nebudu.
To je všechno.
Hezký den,
Pradlenka 02.11.2011
Pěkný den Wahlgrenis,
chci Vám napsat k Mc Donaldovi.
Ráno ke mně tento titulek a obrázek promluvil.
Ale tak i tak.
Vrátil mě do Egypta, u McDonald jsem se měla setkat s Ním.
Vůbec jsem netušila, kde v onom městě se nachází toto místo, ale přišlo mi to jako značka.
Tak nějak mi to nedá... nenapsat.
Já jsem s dětma do Mc Donald také nikdy nechodila, a dnes mohu vidět, jak se něčemu učíme a pak pokračujeme.
Tu mi sedí navázat na poselství Colleman z Mayských proroctví výtah od Rosé:
Pro lidstvo je naděje ne proto, že bychom najednou rozhodli pro změnu lepšímu, ale protože vědomí lidstva se musí řídit kosmickým plánem, kterým nelze manipulovat. Vše má smysl. A vskutku pro každého z nás nějaký jiný možný do celkového obrazu.
Napadá mě tu možná souvislost s římskými číslicemi.
Mějte pěkný den, krásně sluníčkový...
Lie 02.11.2011
Wahlgrenis, myslím, že to souvisí skutečně s
18. dynastií .
M C D o n a
L D Synchronicita dějů a událostí?
Děkuji.
Pěkný den.
Lie 02.11.2011
Wahl,
já stále víc a víc poznávám, že moje děti jsou mí učitelé.
Je to až neuvěřitelné - i to moje nejstarší - už 21 leté...
Jako by na oplátku za to, že já jim poskytuju ubytování, stravu a relativně je učím, jak to chodí v životě, ony přicházejí s tím opravdovým moudrem...
Rudbekie 02.11.2011
Ještě jsem si vzpomněla na jeden zážitek s Mc Donald´s.
Mojí holčičce bylo tehdy snad devět a přišla s tím, že vy si přála narozeninovou oslavu právě u Mc Donalda.
Nebylo to jen tak.
Některá z jejích kamarádek - nebo spíš maminka kamarádky - založila tuhle podivnou tradici.
Nikdy dřív jsem se takové oslavy nezúčastnila, nevěděla jsem, co to obnáší...
Věděla jsem jenom, že se pokaždé vybírá jiné místo, ale nadšení, s jakým o tom holčička vyprávěla, jsem nemohla přejít.
Kývla jsem na tento podivný plán.
Čekal mě osudový zážitek.
Bylo to v Praze, Vodičkova, Mc Donald je jen kousek od stanice tramvaje.
Netušila jsem, že existují oddělené prostory, kde se tyto "party" konají.
Netušila jsem, že mají proškolený personál, který se dětem "věnuje".
Netušila jsem, že rodiče jsou odsunuti jinam.
Netušila jsem, co se bude konzumovat.
Netušila jsem nic...
Přišlo asi sedm holčiček, odložily si bundy a kabátky na věšák a u nádherné slečny si měly objednat, co si dají.
Výběr byl z klasické nabídky - takové to cosi obalené ve střapatém obalu, hranolky a kola.
Záleželo na velikosti a příchutích.
Moc variant tady nebylo.
Ve chvíli, kdy se čekalo, než se jídlo připraví, začala slečna s holčičkami komunikovat.
Přinesla barvy na obličej a začala holčičky postupně malovat - mohly si vybrat, jaké chtěly zvířátko.
Hmmm
Pak se jedlo...
Původní nadšení z jídla velice brzy ovadlo.
Holčičky většinou bez problémů vypily coca-colu, v ostatním se nimraly, nechutnalo jim.
Pak se přinesla ještě zmrzlina...
Maminky to pozorovaly přes sklo, občas jen některá zaskočila otřít pusinku.
Bylo to jako v akváriu.
Tato narozeninová zábavy byla omezena časem - nevím, jestli to celé trvalo hodinu a půl nebo dvě hodiny, ale i tak to bylo dlouhé.
Nakonec každá dostala dárkovou taštičku s nějakou hračkou.
Vymyšlené je to chytře.
Ale moje představy o tom, jak uspořádat pro malé děti oslavu, byly úplně jiné.
Bylo to takové moje seznámení se s Mc Donald na přímo, z očí do očí.
Tehdy jsem věděla zcela jasně, že tohle můj kamarád nebude.
© Wahlgrenis
03.11.2011
Milá Wahl,
děkuji, za napsání tohoto zážitku s holčičkou v McDonaldu.
Jsem ráda, že s kvalitou jídla máme podobné zkušenosti.
Okamžitě mě napadlo srovnání oslavy narozenin s holčičkou od Áji.
Vlastně mě tím i Ája napoprvé hned zaujala.
Je to naprostý protipól.
Ája vymyslela cestu za pokladem, sama namalovala mapu, podle které děti šly, společně plnily úkoly tak, aby každý mohl v něčem vyniknout, sladký poklad na konec...
Nádhera...
Je to prostě možnost volby.
Buď budeme "IN" a nebo se prostě budeme bavit.
Buď se budeme na své děti dívat za sklem anebo prostě budeme s nimi.
Díky...
Rudbekie 03.11.2011
Milá Rudbekie,
právě...
Já jsem v té době už měla svoji Ohrádku, sdružení, kde jsme se věnovali dětem.
Byly to aktivity ve volném čase, především výtvarné, ale i jiné (ekologické, dramatické, hudební) ...
Tady to bylo něco úplně jiného.
Měla jsem právě srovnání, jak by se s dětmi mělo pracovat, jak se jim přiblížit, jak být s nimi, jak se dostat na jejich vlnu.
Tohle umím, tomu rozumím.
Proto jsem byla zaskočena procesem, který se v McD prezentuje jako narozeninová party.
Smutné...
O oslavách, které pro kamarádky své holčičky už dvakrát připravila Ája s Pájou, vím.
Krása.
To jsou okamžiky, na které budou tyto malé slečny s láskou vzpomínat celý život.
© Wahlgrenis
03.11.2011
