Projdi Peklem a poznáš Nebe, projdi Nebem a poznáš Nekonečno...
Má milá Wahl,
tak mě to v sobotu
zase chytlo.
Musel jsem psát...
Až teď jsem si všiml, že jsi měla v ten den akci v
Bratislavě , no a když si teď po sobě čtu co jsem vlastně napsal... no, Wahl, že nejsem blázen viď ?
-Projdi Peklem a poznáš Nebe, projdi Nebem a poznáš Nekonečno, projdi Nekonečnem a poznáš Lásku, Lásku čistou čisťounkou.....
Projdi Láskou s poznáš Stvořitele.... jestli se praví, že Láska hory přenáší, pak věz, že Láska planety přenáší, Láska vesmíry přenáší....
Miluji tuhle Zemi, miluji tuhle krásnou Planetu, která pláče a volá o pomoc, srdce mi krvácí, když vidím, jak se my lidé k ní chováme...
Kdo nám dal právo ji ubližovat?
Proč?
Za co?
Za to, že jsme se na ní mohli narodit?
Že můžeme díky ní povznášet své duše, díky inkarnacím...
Ona nás adoptovala, poskytla nám náhradí domov, s láskou nás přijala do náruče své.
A za to se jí takhle odvděčňujeme?
Ne, není mi to lhostejné a bolí mě to...
Kam mizí ta krása kam?
Proč a za jakým účelem?
Nahrazuje ji mrtvý materiál, místo darů naší matičky beton, kov, plast přichází....
My ale nejsme páni tvorstva, nejsme nic, nemáme právo, nemáme...
Často mám touhu ji obejmout a poufoukat jí její bolístky, ona je raněná, má spousty ran, potřebuje, aby se jí zahojily, ona si nezaslouží takhle trpět...
Kdo ale slyší její volání?
Koho to zajímá?
Pluji si Vesmírem a hledám Ji, slyším její volání o pomoc, připluji k ní, už je velice nemocná.
Něžně Ji obejmu a hladím Ji...
Už nepláče, usmívá se, mám radost a děkuji Jí za všechno...
Chce, abych jí zahrál, mé srdce je napojeno na Centální Slunce, začínám hrát, jsou to zvláštní varhany, nemají tvar, jsou spojeny s mým srdcem, nepřemýšlím hraji od srdce, vše řídí mé srdce, ono ví, ono řídí....
Mé hraní zachytily další bytosti z ostatních světů, přicházejí za mnou, chtějí mi pomoci, vítám je a děkuji jim....
Překrásné melodie se prolínají do sebe, chorálový zpěv, jemný, něžný...
Krásné vibrace, léčivé, uzdravující.
Celé to uzavíráme do obalu, který vytvoříme kolem Země, vibrace necháme působit, dokud neprojdou skrz planetu až k jejímu vnitřnímu slunci, odtud jdou zase zpět - smyčka....
Dokud se pomaloučku, polehoučku nezharmonizuje, vše se vyladí a ona se nakonec uzdraví...
Miluji Ji, stejně jako ona miluje mě..... čistá Láska, čisťounká...
Martin 24.10.2011
Milý Martine,
přestože jsem dostala Tvá slova už ráno a nereagovala na ně, to ještě neznamená, že jsem reagovat nechtěla a reagovat nebudu.
Budu.
Celý den jsem byla někde jinde, ne na výletě, ale ve sférách, kam se běžně nechodí...
Mohou za to částečně i tato slova.
Jsou tak zásadní a jasná, tak přesná a sdělná.
Hlavou se mi prolínala zepředu dozadu a zase naopak, vytvořila se z nich taková nádherná hmota všude kolem mě.
Nebylo možné vystoupit z ní a tvářit se, že se mě to netýká.
Pak do mě vstoupila písnička Jiřího Březíka, tak to mívám, když nenacházím vlastní slova, promluví jeho text.
Tentokrát přes rozhovor dvou lidí ke mně přišlo spojení - slunce chce pálit a ne hřát.
To je z písničky
Nohama na zemi musím stát .
Pokud si tento text přečteš, je podobný tomu, co přišlo přes Tebe...
Písničku si můžeš poslechnout
zde .
Učím se opět dýchat, učím se stát na zemi a doufám, že to všechno ustojím.
Martine, moc Ti děkuju.
© Wahlgrenis
25.10.2011
Milá Wahl,
četla jsem Martinové slová,
Země je anděl.
Je to čistá Boží energie zhmotněná v krásnou živou planetu, anděl nepláče, anděl přijímá, je v Bytí, raduje se a prožívá naprostou odevzdanost a přijetí.
Je mnohem dál, než bychom si představili.
Žije ve světle, vědomě a otevřeně.
Je už na pátém stupni vývoje.
Čeká se jen na človéka..
Není proč smutnit, není proč plakat.
Naopak je čas si odpustit, a začít se milovat a vysílat lásku všude, kde se dá.
Pak místo šedi s smutku, se zrak vyjasní a uvidí člověk duhu a krásnou překrásnou radující se planetu.
Člověče probuď se, a vnímej svého tvořitele a anděla v sobě.
Vzpomeň si, vzbuď se....
Posílám mnoho pozdravů,
Semanthiell 25.10.2011
Milá Wahlgrenis,
ráda bych tvým prostřednictvím poslala Martinovi tuto
MODROU SKLENĚNKU jako poděkování.
Taky tak bolestně miluji tuhle Zemi, tuhle krásnou Planetu...
Název Modrá skleněnka dostala Země od kosmonautů posádky Apolla 17, kterým připadala jako skleněná kulička.
To, co Martin tak krásně napsal, prožívám už delší dobu.
Začalo to v
Krkonoších , kdy jsem si na hedvábí chystala nakreslit paví pero v plné velikosti a kráse.
To bylo na místě zavrženo a nahrazeno Vesmírem se svojí majestátností.
Jistě k tomu přispěl i
Jiří Březík , který mi zahrál mé oblíbené Záhumení, které také vyjadřuje tu lásku k Zemi
Jsme nejspíš opravdu šťastní, jenom to nesmíme říct, žijeme na kousku hlíny
A kdo má na světě víc? Z pohledu Vesmíru je však ta naše Země taková maličká a zranitelná...
Stejně jako Martina mě trápí, jak se všichni chováme.
Jiří Březík to, co mně celou dobu šlo hlavou, má vlastně dávno složeno v písni "Nohama na zemi musím stát."
Teď teprve vlastně chápu i význam mého snu, kdy sázím stromy na holé mýtině...
Jiné východisko nevidím.
Znám Martinovo příjmení a skutečně i já si tak připadám při pohledu na tu Modrou skleněnku umocněnou hudbou A. Dvořáka, z jehož tónů je ta všeobjímající láska hodně patrna.
Martine, děkuji
Lída * 25.10.2011
Wahl..
to je nádhera, ta slova od Semanthiell... o té lásce, o které jsme spolu dnes povídaly,
to se mnou souzní a hladí.....
Děkuji, že rozumím.... a že je mi dáno vnímat tyto dary.
Jsme tady pro radost, ne pro utrpení...
tančím ladně, bez vábení,
topím se v kráse pochopení.
Láskou žít a darovat,
znamená mít sebe rád .
Děkuji, za toto moudro v těchto větách:
Není proč smutnit, není proč plakat.
Naopak je čas si odpustit, a začít se milovat a vysílat lásku všude, kde se dá.
Pak místo šedi s smutku, se zrak vyjasní a uvidí člověk duhu a krásnou překrásnou radující se planetu. S láskou
Rosé 25.10.2011
