Přijmout všechno, co se nám děje, s největší pokorou
Ten pokoj v Motolské nemocnici důvěrně znám.
Byla jsem tady před pár lety, pracovně.
Reportáž.
S klukem, co se zranil na motorce.
Bylo to jen o vlásek...
Slepili ho zase dohromady.
Byl odhodlán žít, ale také byl úplně stejně odhodlán zase jezdit.
V řekách odtekla nějaká voda...
Teď vstupuji do stejného pokoje.
Stejně mladý člověk, stejná hloupost.
Dvaceticentimetrový platinový šroub do ruky...
Zásadní zastavení.
Co bude dál?
Je to zkouška, duše by měla pochopit, že zastavení je důležité.
Neptat se, jak si to "tam nahoře" mohli dovolit...
Neptat se, jak to zařídit, aby se zase mohlo pracovat...
Přijmout všechno, co se nám děje, s největší pokorou.
Vnímat osudová zastavení.
Chápat je jako dary, které nám vstupují do života.
Nikomu oči neotevřeme, pokud je sám nechce otevřít.
Někdy, zdá se, je život zbytečně komplikovaný...
© Wahlgrenis
24.09.2011
Až teď jsem se podívala na horoskop, který jako by byl ušitý na míru této situaci:
Tohle se nevymyslí...
© Wahlgrenis
25.09.2011
Wahl,
nevěřím, že by Ti nad náma měli radost, že nám musí montovat šrouby do těla.
Naopak je to asi trápí víc než nás, možná i proto, že oni vidí, co my nemůžeme.
Ale ono to prostě bez té pokory nejde.
Někdo se tomu brání zuby nehty, aniž by si připustil, že i klečet na kolenou je někdy potřeba.
Přeju hodně síly.
Jsem s Tebou.
Však víš.
Rudnekie 27.09.2011
Dobry den mila Wahlgrenis.
Letos v breznu to byly dva roky, kdy jsem neco podobneho zazivala se svym synem.
Zdalo by se - bezvyznamny pad pri vystupovani ze sprchoveho koutu.
Male uklouznuti, zlomena ruka, nasledna operace. Byla to ruka prava, ktera ho doslova zivi.
Museli mu tam dat srouby, ktere za pul roku sly zase ven pri dalsi operaci.
V te dobe bydlel jiz 2 roky sam v byte a stale nemohl zapomenout na svoji byvalou pritelkyni, ktera od nej po 8 letech odesla.
Byla jsem z toho hodne smutna, ale vnimala jsem to jako jeho velke zastaveni.
Kdyz mi bylo nekdy z neho smutno a vzala jsem si Vasi
vesteckou mapu na pomoc, vzdy mi vychazelo, ze nad nim bdi bozi oko.
Zacala se onej starat jedna divka, se kterou se znal, ale on zadne signaly od ni drive nevnimal.
Nastehovala se k nemu, protoze s rukou nemohl nic moc delat a starala se o nej.
Letos v breznu, presne na den, kdy se mu ten uraz stal, se jim narodil krasny chlapecek.
No tohle proste nikdo nevymysli...
Ne, to nejsou nahody.
Krasny slunecny den preje
Milena 27.09.2011
