BOUŘE VESMÍRU
Ach drahá Wahl...
silně velmi silně prožívám...
ještěže dýchat znám...
objímám..
své verše z dnešního rána posílám
děkuji, že sdílet smím ...
S láskou
BOUŘE... Ty, Země mně tolik drahá,
Vnímám, jak vychyluje se Tvá dráha.
Jak bolesti Tě naklání,
na Zemi dochází ke strádání.
Kdo pochopí, že má moc,
ten v pomíjivost pošle zlost.
A živí se silou, kterou dáváš,
když s domy, vlaky si pohráváš…..
Chceš lidstvo přimět k pochopení,
Netoužíš po jejich trápení.
Boříš statky, boříš starou mříž,
která přináší ten těžký kříž.
Zavřeli jsme se do financí,
Do jistot a různých balancí…
Věříme, v co věřit se nedá,
Že nám pomůže velká VĚDA.
Marnost lidská nesmírná,
vždyť síla Tvá – matko ZEMĚ,
je nekonečně vesmírná.
K pokoře učíš nás,
bouráš majetky naše.
Probouzíš v nás vědomí,
vedeš ke spáse.
Kdy zaburácíš Vesmírem ??
Kdy udeříš velkým kladivem ??
Bychom pochopili,
že křičíš TADY JSEM,
VAŠE ZEM.
Nevlastníte mne, přesto platíte daň.
Za to, co nepatří Vám.
Otevírám brány, mohu víc,
Pochopte lidé...
MAMON nezmůže NIC.
Rosé 22.09.2011
© Wahlgrenis
22.09.2011
