Rozhovor mysli a duše
Milá Wahlgrenis,
srdečně Vás zdravím a zasílám svůj prožitek.
Dnes brzo ráno jsem vstala a odjela na houby.
Na okraji lesa je zamčená závora, aby auta nejezdila po lese, nerušila zvířátka a neničila přírodu.
Na místa, která znám a kam chodím, musím pěšky 2-3 km.
Na cestu se vydávám rázným krokem a vnímám okolí.
Moji pozornost upoutají hlavou letící MYŠLENKY, které říkají - Běž rychle, ať jsi první, ať Tě nikdo nepředběhne, ať máš plný košík...../ NERVOZITA, OBAVA...../
Uvnitř slyším DRUHÝ HLAS - Žij teď a tady, prožívej přítomný okamžik!!!
Cítím úžasnou vůni, hledím na vycházející slunce, slyším zpěv ptáků, přeskakuji mravence a slimáky..... PROSTĚ NÁDHERA.....
Blížím se k cíli, vidím zaparkované auto.
Místní myslivec si odemkl závoru.
MYŠLENKY - nejsem první, někdo mě předběhl, nic nenajdu, jak to, že on sem jezdí.... JE PO KRÁSE....
DRUHÝ HLAS - vždyť přece nejde o houby, nekaž si tu nádheru přírody!!!
Nacházím prvního kozáčka.
ZKLIDNÍM SE.
V tom okamžiku míří směrem k domovu, myslivec s manželkou a odnášejí si dva košíky hub.
VŠE SE OPAKUJE, vrací se MYŠLENKY a špatný pocit, proč jsem je potkala, proč mně ONI, kazí to krásné ráno!!!
Ozývá se DRUHÝ HLAS - nikdo ti nic nekazí!!!
Uvědomím si, že záleží pouze na mě, jak prožiju dnešní den.
Začínám komunikovat se zemí, se skřítky lesa, s mechem...
Nacházím hříbky, VŠE SE OPAKUJE, prostě nádhera.
Cítím se jako v pohádce, každou houbičku pohladím, za každou poděkuji, nikam nespěchám, ztrácím pojem o čase.
JSEM SOUČÁSTÍ té úžasné krásy.
PŘEKROČÍM lesní CESTU, vcházím do prostoru stromů listnatých.
Rázem ZÁŘIVÁ SVĚTLO VYSTŘÍDALA TMA, na maličký okamžik zapršelo /na listy spadlo pár kapek/ hučí mně v levém uchu.
Procházím mezi stromkama a náhle ucítím na celém obličeji pavučinu.
Přicházejí na řadu MYŠLENKY - mám OBAVY a STRACH, bojím se mrknout nebo pohnout rty, abych jí nezničila.
Proč jí nemůžu zničit?
Jak vně, tak uvnitř.
Bojím se sundat masku!!!
Honí se mně hlavou, rodina, zdraví, práce, vztahy.
Tři měsíce jsem marodila s páteří /říkám - strom života/, bolel mě kříž /křižovatka-rozcestí/.
Je to cesta velice náročná, někdy hodně těžká, ale proměny se nás budou týkat asi všech.
Obklopuje nás nová energie světla, jsme jí všichni podporováni.
Hodně o tom čteme, ale nestačí nám informace v hlavě.
Je třeba vše procítit, prožít, uvědomit si.
Děkuji tímto pavučině, která mně vstoupila do cesty /neviděla jsem ji/.
Děkuji lesním skřítkům, děkuji houbám, děkuji stromům, děkuji lesu, děkuji matičce zemi, děkuji myslivci i jeho manželce.
Život je cesta, která nikdy nekončí.
DRUHÝ HLAS - pavučina je jako maska nebo závoj!!!
Toť otázka.
Maska je negativní a závoj?
Mám možnost nakouknout za maličký cípeček závoje?
PŘIJÍMÁM INFORMACI
Jsem v temném lese s pavučinou /MASKOU/ na obličeji, kapky deště /OČISTA/...
Střídají se MYŠLENKY i DRUHÝ HLAS.
VŠE SE OPAKUJE.
Z temného lesa VYCHÁZÍM NA lesní CESTU, na které stojí nehnutě srnka se zdviženou hlavou a dívá se směrem ke mně.
KRÁSA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU změnila mé rozhodnutí jít domů.
Vracím se zpět, kde jsem dnes již ráno byla.
Na místo, kde z jara lesní dělníci vykáceli napadené stromy a vysadili nové, téměř jsem ho nepoznala.
Nyní nacházím dva nejkrásnější, největší hřiby, ze kterých mám největší radost.
Ráno tam nebyly?
Jak vně tak uvnitř.
Vrátit se zpět, vykácet staré poškozené a zasadit nové.
KRÁSA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU - děkuji srnečko, děkuji matičko Země.
VYCHÁZÍM NA CESTU???
S pozdravem
Milkena 07.08.2011
© Wahlgrenis
07.08.2011
