Biomanželka ve Švandově divadle
Dějí se mi věci, které nejsou součástí mých plánů.
Chápu, že náhody neexistují.
Tohle celé se stalo včera.
Procházím po Starém Městě s Jasicou z Ameriky, řešíme prakticky neřešitelné, plánujeme do bude, hodnotíme, co bylo, mezitím se díváme kolem na památky, pozorujeme lidi.
Deprese, smutek, stres.
Najednou je pozdě odpoledne.
Zvoní mi telefon... a po pár okamžicích je všechno jinak.
Najednou je 19 hodin a já sedím v divadle.
Biomaželka.
Michal Wiewegh.
Premiéra.
Přicházím absolutně nepřipravena, neznám děj...
Nečtu, to víme.
Nestačím se divit.
S panem spisovatelem jsem se už sešla nad jedním rozhovorem... někdy... dávno...
Byl tenkrát trochu jinde než já, tématicky.
Teď ale jeho téma bylo víc než aktuální.
Bylo to živé, osobní, prožité, blízké.
Jednoduchá scéna, jednoduché kostýmy - jako sám život.
Manželství - ona, on, láska, dům, děti a jiné a jiné věci...
Rozhlížela jsem se, jestli je přítomen i autor.
Byl.
A přišel si na pódium pro květiny a potlesk diváků.
Byl opravdu zasloužený.
© Wahlgrenis
01.07.2011
