Žádné násilí
Vážená paní Wahlgrenis,
mé díky Vám patří za to nádherné heslo do života - žádné násilí.
Znovu děkuji za nádherné prožitky při
meduňkovém setkání .
S přáním hezkého léta
Hana 30.06.2011
Ahoj Wahl,
zaujal mě příspěvek od Hany - žádné násilí.
Já nad tím teď hodně přemýšlím.
Co pro mě vlastně znamená termín "žádné násilí"?
Když uvažuji nad různými situacemi, které v životě prožívám, tak zjišťuji, že v mém životě je překvapivě mnoho momentů, kdy - z lenosti? - z pohodlnosti? - ze strachu? - pro mě termín "žádné násilí" znamená únik.
Únik před věcmi, které jsou mi nepříjemné, nepohodlné, chtěla bych to mít jednodušší, bez nepříjemných pocitů...
Ale někdy ty nepříjemné pocity signalizují schovanou pravdu, kterou nechci vidět.
A zpravidla když projdu těmito nepříjemnými pocity, aniž bych je popírala nebo se snažila s nimi bojovat, tak nastane takové jakoby projasnění, kdy mnou zavládne mír a jsem veselá, a vidím dále..
Jak rozeznat, kdy se jedná o násilí, které na sobě pácháme a kdy utíkám před pravdou?
Řekla bych, že to bývá někdy dost podobné, např. mívám občas pocity, že nemohu vydržet ve své práci, táhne mě to odejít, jít jinam, začít znovu, ale když si to promítnu s nadhledem, musím vidět, že takhle přesně to mívám ve všech pracech a vidím také, proč to tak mívám - nakonec dojdu k tomu, že spokojenost není ve vnějších okolnostech, ale ve mně a dokud nedovedu být spokojená s tím, co mám a co přichází, tak prostě nebudu spokojená nikde.
A také vidím, že každá ta práce, kde jsem byla, mi něco dala, něco nového, něco důležitého pro mě, příležitost, která mě měla někam posunout a něco naučit.
Například práce, která mi dala nejvíce zabrat (moje předchozí práce) a která pro mě byla velmi náročná hlavně po psychické stránce, potkala jsem se tam sama se sebou na ne moc příjemných úrovních, tak ta mi dnes připadá, že jsem si prošla svůj vlastní očistec a pochopila jsem mnohé.
Nerada bych takové situace zažívala znovu, ale našla jsem v té době skrz tuto práci naopak důležité lidi a učitele.
Připadá mi, že ta škola života je prostě spojená s nepříjemnými pocity, že tím, že si člověk něco přizná, tak také postupuje dál, i když to někdy bolí a je to nepříjemné, tak pak se obzor rozjasní v momentě, kdy člověk dokáže tím vším projít.
Tak jak je to vlastně s tím násilím?
Jak mám poznat, kdy je to násilí a kdy moje lenost, nebo pohodlnost, nebo neochota otevřít oči a vidět pravdu?
Pro mě opravdu cesta kupředu je spojená s prací a s určitou těžkostí, připadám si někdy jako kopáč, víš, že fakt si to musím odmakat.
Ráda bych to měla lehčí ve smyslu s víc lehkostí, ale nevím, když se pak pokouším o tu lehkost, většinou to nějak zvořu a končím zase v té uličce, kdy mě polapí ta pohodlnost.
Tak možná pro mě pojem žádné násilí znamená moc to neřešit a plout tím, co přichází..
Když se na sebe dívám, vidím, jak často s věcmi bojuju, to bude ono!
Teď jsem na to asi kápla, jsem jako rytíř v brnění, když vyráží do boje s každodenností.
No a je to.
Přemýšlím, jestli to, co jsem napsala, smazat nebo poslat, když je to vlastně jen o mně..
Pošlu Ti to jen z té radosti, jak jsem šikovná, že jsem na to přišla..
Děkuju za příspěvek od Hany a přeju krásný den Tobě a všem, kdo zabrousí na Tvé stránky.
Petruše 01.07.2011
Milá Petruše,
násilí má v životě mnoho různých tváří, samozřejmě.
Domnívám se, že nejdůležitější v životě je každý sám pro sebe.
Člověk by měl být sám sobě prioritou.
Tohle je o uvědomění si své ceny, nebýt v roli oběti nebo služky.
Myslet na sebe, dělat si radost.
Teprve když k tomuto stavu člověk dojde a je naplněn až po okraj souhlasem se sebou samým, může rozdávat lásku i druhým.
Ale naopak to nefunguje...
Nebo alespoň ne dlouho.
Jaké násilí mám na mysli?
Násilí v podobě lidí, kteří Vám dlouhodobě odebírají energii...
... a přesto se s nimi vidíte.
Násilí v podobě nucených činností, které nechcete vykonávat...
... a přesto do takové práce chodíte.
Násilí v podobě otázek, na které nechcete odpovídat...
... a přesto tohle protrpíte.
Násilí v podobě oblečení, které Vás škrtí, spoutává...
... a přesto si ho obléknete.
Násilí v podobě jídla (pití), které Vaše tělo nechce...
... a přesto se překonáte a sníte (vypijete) to.
Násilí v podobě trávení volného času způsobem, s kterým nesouhlasíte...
... a přesto se podvolíte ostatním.
Je toho samozřejmě mnohem víc.
Tady je zřejmé, že neposloucháte svou duši, ta potom pláče a vysílá různé informace, které byste měla pochopit a podle toho se zachovat.
Mohou to být nejrůznější reakce, alergie, psychické potíže.
Určitě bych nezmiňovala lenost, ale spíše postup, kdy je třeba dostat se k sobě, ke svému nitru, poslouchat, co je pro nás dobré.
A to je někdy docela náročné...
© Wahlgrenis
01.07.2011
Ahoj Wahl,
děkuji za odpověď.
Chtěla jsem si počkat s odpovědí, jestli mě něco napadne, napadlo mě jen to, že z nějakého důvodu se někdy nemohu nadýchnout, jsem jakoby svázaná, ale to chce asi rozdýchat, v klidu a pomalu se zastavit.
Zjistila jsem, že se často ženu někam a nevím kam, neumím zpomalit a jsem moc netrpělivá.
No, budu to zkoušet.
Neumím si představit, jak jinak se dostat k poslouchání své duše, než zpomalením, zastavením v ten správný okamžik.
To je práce, je to pravda, ale přeci je to ta správná možnost.
Píšeš o lidech a situacích, které nám berou energii.
Připadá mi, že to je také o mém přístupu k těm věcem - jak se k té situaci, tomu člověku postavím.
Mohu se na člověka podívat s pochopením, jako na někoho, kdo má své starosti a svá trápení, proto třeba v ten moment jedná jak jedná, ani to nemusí být myšleno ve zlém vůči mně.
Dříve jsem zlé oplácela také zlým, v obraně, a vždy jsem vše ještě zhoršila a sama jsem pak na to doplatila, vše se mi vrátilo.
Poučila jsem se a snažím se nyní být trpělivější, více naslouchat, nestartovat na první našlápnutí, jak jsem byla zvyklá, ale snažit se vyslechnout, o věcech, lidech a situacích přemýšlet .. vzít někdy, že to, co se mi děje a třeba se mi to nelíbí, se děje správně a já teď jen nevidím důsledek či plán, který je ve věcech skryt.
Někdy se mi dějou věci...
Třeba jsem si teď nějakou dobu přála napařovací žehličku, jezdím k jedné paní na úklid a ona ji má, já mám doma starší typ bez napařování, ta napařovačka se mi zalíbila, ale nejsme teď finančně na tom tak, abych koupila novou napařovací žehličku..
Po nějaké době přítel v rámci své práce jel vyklízet byt po jednom pánovi a přivezl mi - napařovací žehličku...
Nebo když jsem si přála strakatou košili a dostala jsem ji od ženy mého táty, se kterou jinak moc dobře nevycházíme..a najednou jsem od ní dostala košili, na jakou jsem tak nějak už nějakou dobu myslela.
To jsou moc hezké věci, myslím, že ty nějak potvrzují, že se věci dějí správně.
Je lehké se v tom zase ztratit, člověk často škobrtá a sejde z cesty, nechá se strhnout, touhou mít všechno hned, to je ta moje netrpělivost a tendence jít po povrchu, tak možná to je to, co píšeš..
"postup, kdy je třeba dostat se k sobě,ke svému nitru,poslouchat co je pro nás dobré.." a je to pravda že je to někdy docela náročné.
Nebo jídlo ..
Všímám si, jak kolikrát nemám čas se v klidu a dobře najíst, a pak si dávám takové ty rychlovky, včera jsem cestou z práce měla velký hlad..
Tak si říkám, dám si párek v rohlíku, i když to není nejzdravější, lepší by bylo ovoce, ale na ten hlad je to rychlá energie, v ten moment mi ovoce nestačí..
Párek neměli, tak jsem v samoobsluze zakoupila sýrovou misku, byl tam hermelínový salát, dva druhy sýra, sterilovaná okurka, vše v plastu, majonéza a určitě zvýrazňovače chuti.
Ve vlaku jsem pak přemýšlela, že je to zvláštní, měla jsem fakt chuť na něco chuťově výrazného a nezdravého.. pak mě napadlo, že to asi bude tak, že člověk tou výraznou chutí jakoby nahrazuje ten požitek z dobrého a správně načasovaného jídla, které si vychutná..
Mám ráda ovoce a zeleninu, kterou prodává pán a paní na farmářských trzích u nás, mají upracované ruce od hlíny a prodávají jen sezónní zeleninu, tedy to, co teď právě opravdu roste, jejich cibule voní i přes slupku, mrkev je sladká..
Dlouho jsem nejedla tak dobrou mrkev.
Tak jsem tak nějak odbočila, ale možná ani ne, třeba je to právě to, co píšeš, dávat pozor, co má člověk rád a co mi dělá dobře.
Měj se moc hezky a zdravím a přeji všem krásný den.
Petruše 08.07.2011
Milá Wahlgrenis, milá Petruše,
děkuji Vám oběma za vyznání o poznání, postřehy, krásné dopisy.
Ani nevíte, jak moc mi pomohly, zrovna v okamžiku, kdy to potřebuji.
Řeším své vztahy letos všude, ve vlastní rodině, s rodiči, sourozenci, v práci, všude je to pro mě náročné velice.
Ano, je to vlastně o řešení vztahu sama k sobě.
"Přijímat, co přichází, skousnout a pustit. Neřešit cizí životy (Wahlgrenis)".
Já si pro sebe dodávám - byť by to byly životy vlastního partnera, rodičů.
Řešit sebe, mít vztah k sobě.
"Plout si (Petruše)".
A nechat plout.
Vzdát se přeceňování vzhledu, přeceňování sexu, manipulace, konfrontace.
Nedělat nikomu advokáta, což možná je mým zvykem, jak jsem si uvědomila teprve velmi nedávno.
Neposuzovat, nehodnotit, nesrovnávat se.
Lehce se řekne, hůř udělá, no aspoň po malých krůčcích ťapat dopředu.
Jsem ráda, že jsem se mohla s vámi podělit o tok mých myšlenek, co se mi honí
hlavou.
Minulý týden jsem se starala o ležící maminku a jistě si představíte, jak je to náročné hlavně psychicky.
Přesto nebo možná právě proto jsme se s maminkou vzájemně velice krásně užily.
Vaše slova jsou pro mě povzbuzující a znovu za ně díky.
Hana 11.07.2011
