Ovšem o všem
Ahojik mila Wahlgrenis, draha Renis.
Konecne jsem dostala koupit sodu, sice jen na namaceni, ma jiny ucel nez Tva soda, ale snad...
Jinak se tesim ze zahradky... tolik malych kyticek, co tam roste!
Vis, prozatim to je jako mala louka, bez mechaniky to neporyju, ale neva.
Hmoty uz jsou pryc.
Postupne se klubu.. a povidam si s tim vsim a ted i s Tebou.
I kdyz to ma do zahradky daleko, citim, ze mi patri, ze proto si me vybrala, abych ji odlehcila, nebot jsou tam jen nejaka monstra na grilovani a stromy placou.
Tak se budeme chranit navzajem ... jiste citis, o cem povidam.
Jsou tam krtci a premyslim, jestli maji modre kalhotky...
No a jak Tva dusicka proziva krasu?
Citim, ze Te chci moc pozvat a provest tady okolim.
Bylo by fajn, kdybys mela chut prijet.
Vyroba rucniho papiru by Te mozna zaujala nebo jiste i jine...
Mas u me dvere otevrene a budu rada, kdyz si cas udelas, i kdyz vim, magicnost Prahy je velka silna ....
S uctou, laskou a s celou krasou vzpominam na pobyt v Praze a na Tvuj detailni vyklad, kde co je...
Vyborne.
Mej se, pluj si a prijed nekdy, nebo hned, budem take plout a dovadet.
Dekuji.
Rosé 27.06.2011
Milá Rosé,
děkuji.
Při otevírání Tvého mailu se mi vybavil jeden okamžik.
Byla jsem možná třináctiletá slečna, tuším, že jsme tady byli s recitačním kroužkem, s naší třídní paní učitelkou D. Jičínskou.
Byla to asi tak sedmá třída.
Přesně vím, co jsem měla tehdy na sobě, růžovoučký rolák a sukýnku s laclem.
Ta sukýnka byla z jemného manšestru v černé barvě s růžovými růžemi.
Slavnostní oblečení...
Seděla jsem asi v šesté řadě napravo v koncertní síni pardubické radnice.
Byla jsem tady jako divák.
Byl tady jakýsi recitál, vystupovalo zde několik umělců z Prahy.
Myslím, že někdo hrál i na klavír, možná Veronika Žilková na flétnu, ale hlavní osobou tady pro mne tehdy byl Marek Eben.
Toho jsem znala jenom ze seriálu Kamarádi.
Hrál tam Válečka...
A najednou se mi tato moje představa měla změnit.
Byl tady ne jako dětský herec, ale jako recitátor, přednášel několik kratších věcí.
Mě ale zaujal textem, kde nejdůležitější byla dvě slova: "o všem" a "ovšem".
Vlastně to byla výpověď dítěte, které se dívá na svého tatínka, který odchází žít svůj příběh jinam, k jiné paní.
Jak se ta vlna - hrát si spolu a povídat si "o všem" postupně změnila v přehlíživé a prázdné gesto "ovšem", trochu mi to připomíná "halabala"...
Bylo to nádherné.
Nešlo vůbec jen o tato dvě slova, bylo toho tady mnohem víc.
Prožitek, který se přelil do vodopádu slz...
Uvědomila jsem si, jak nepatrný je rozdíl v psané podobě, ale jak obrovský je, když se ta slova vysloví...
Vím, že vůbec nereaguji na obsah Tvého mailu, ale musela jsem to sem napsat.
Tohle přesně jsou ty střípky, které žijeme, ale v tu chvíli si třeba ani neuvědomíme, co přesně nám říkají.
Vzpomínám si, že já jsem tehdy byla jediná, kdo muchlal mokrý kapesník...
Ostatní se po mně divně koukali.
Ale neřešila jsem to.
A neřeším to ani dnes...
© Wahlgrenis
27.06.2011
