Za dva dny se moje dcera vdává
Milá Wahl,
už za dva dny se moje dcera vdává.
V hrnci mám naloženou svíčkovou, kterou zítra dovařím.
Na papírek si píšu poznámky, co mám ještě koupit, zařídit.
Na skříni visí svatební šaty a princeznovské šatičky jsou připraveny i pro obě holčičky.
Celý dům máme nově vymalovaný, před pár týdny nám dodělali novu střechu na domě.
Jako by tím vším k nám přišla nová, jiná energie.
Je tu všude zvláštní klid.
Vím, že všechno klapne tak, jak má
Chci se o tu pohodu s tebou aspoň takto podělit.
11.6.2011 v 11,00 hodin je to datum.
Myslím, že na tom máš velkou zásluhu i ty, zřejmě tys byla tím spouštěčem, který dceru posunul kousek dál.
A já ti za to děkuji.
Libella 10.06.2011
Milá Libello,
pamatuji si na setkání s Tebou a Tvou dcerou (a její dcerkou...).
Mluvily jsme na téma vdávání jen krátce, ale asi to pro ni bylo dost důležité.
Svatba představuje vědomé potvrzení před celým světem, že ti dva chtějí dál jít životem spolu.
Tedy tak by to mělo být...
Někteří to mají jinak (vdávání na truc, vdávání, abych byla vdaná, vdávání, že jsme spolu už dlouho, únik od rodičů nebo z minulého vztahu...).
Svatba by měla být především vyjádřením toho, že partner je opravdu nejdůležitějším člověkem, kde je obrovská důvěra, ale i odpovědnost řešit společně problémy.
Není to rozhodně jen "kus papíru".
Pocity kolem žaludku - solar plexus - by měly nejlépe signalizovat, zda je tato cesta správná.
Mělo by zde být příjemné teploučko, radost, žádné krizové stavy.
Tvoje dcera došla k tomuto důležitému okamžiku po vzájemné dohodě s přítelem.
Vytvoří spolu rodinu, zázemí pro malou, které je moc důležité.
(Setkala jsem se nedávno s případem, kdy sice léta fungovalo "žití na hromádce", tato paní se naplno starala o muže a dvě děti, nechodila do práce, ale asi po osmi letech si on našel milenku a odstěhoval se k ní.
Tahle žena zůstala se syny zcela bez prostředků, zklamaná celým životem.
Píšu to proto, že právní rámec vztahu má své jisté výhody.)
V sobotu začne Tvé dceři nový život.
Zatím se to sice nezdá...
To je podobné, jako když se zeptáte oslavence, jaké to je, když už je mu (třeba) osmnáct...
V tu chvíli se nic nezmění... první manželský polibek, první společný podpis...
Ale začíná nová etapa života.
Postupně se přeladí její uvažování z "já a holčička" na "my".
Bude zvažovat a plánovat, aby se muži i holčičce s ní líbilo.
Jsou to sice běžné "povinnosti", ale budou vykonávané s láskou - úklid, vaření, nákupy, žehlení.
Tvá dcera se postupně promění.
Tento proces není možné odhadnout dopředu, ale pokud svého muže opravdu miluje, všechno, co dělá a co bude dělat, se pro ni stává radostí.
Podobně by to měl mít i on...
Přeju jim - pokud mohu - na společné cestě samé krásné vteřiny...
Život je složený z okamžiků, které na sebe plynule navazují.
Přeju jim lásku a víru, že ten druhý to má stejně...
Přeju jim objetí, v kterém se dokáží ztratit a zapomenou na starosti.
Ty se jim vyhýbat nebudou, ale společně je zvládnou.
Přeju jim důvěru ve společnou cestu, kterou zítra začnou.
Už nebudou sami za sebe, ale budou spolu...
Libello, krásný den
© Wahlgrenis
10.06.2011
Milá Libello,
ještě dodatek.
Když už jsem odeslala moji reakci, uvědomila jsem si, jak moc jiné jsem to měla já, když jsem se před lety vdávala...
Celé tělo křičelo, že takhle ne.
Bránilo se, bolesti kolem žaludku byly nesnesitelné.
Tehdy jsem ale tyto reakce nevnímala, nepřikládala jsem jim žádný význam.
Nebo význam možná ano, ale rozhodně jsem si je nespojovala s blížícím se termínem svatby.
Nepřipadalo mi to divné...
Tak jsem se pak i vdala.
Vím, jaké to je trestat někoho vlastní svatbou.
To totiž není trest pro toho člověka, ale pro Vás.
Jenže tohle jsem pochopila až po mnoha letech, kdy mi vlastně "všechno" už připadalo tak nějak normální.
Vím, tohle je smutný příběh.
© Wahlgrenis
10.06.2011
Dobrý večer Wahl,
byla jsem s mamkou na Vašem semináři v Českém Krumlově společně s dcerkou Verunkou.
Často na seminář vzpomínám a nad spoustou věcí i přemýšlím a snažím se je dávat nějak dohromady.
Určitě od mamky víte, že máme po svatbě.
Hodně věcí se pro mě svatbou uzavřelo a i já cítím, že teď už je vše na správné cestě.
Bohužel mám problém, se kterým si nevím rady.
Asi 14 dní před svatbou jsem byla s Verunkou (teď už 8měsíční) u lékaře, kde jí nabrali krev a zjistili ji, že má alergii na bílkovinu z kravského mléka.
Dáváme tedy speciální.
Za další týden dostala horečky.
Po vyšetřeních se zjistilo, že má v nosánku nějakého HEMOFILUSE (nevím přesně, jak se to píše), dostala antibiotika.
A teď v neděli mamka udělala špenát a zahustila ho vajíčkem a Verunka se osypala.
Je čím dál tím častěji nemocná.
Neporadila byste mi, čím by to mohlo být, nebo jak se toho zbavit?
Děkuji
Markéta 15.07.2011
Milá Markéto,
k Vám přichází vybočení ze stereotypů.
Pravděpodobně jste měla s holčičkou jisté plány, takové ty normální, běžné, jak to bývá...
Tak ne.
Na běžný proces to opravdu nevypadá, ale nesmíte se z nové situace složit.
Nesmíte si připadat jako oběť.
Zkuste přijmout to, co se Vám děje, jako pozitivní změnu, jako dobrodružství.
Neohlížejte se na kamarádky, které mají svá miminka, neporovnávejte.
Možná změny u své holčičky vnímáte jako nemoc, jako problém, jako zradu, která Vám vstoupila do cesty.
Není to tragédie.
Otevřou se před Vámi nové možnosti, nové varianty.
Problém, který se jeví jako nemoc, se rozplyne.
Malá je znejistěna, potřebuje vnímat opravdu maximum lásky.
Možná jste po svatbě začali s manželem uvažovat o dalším miminku, ona tady sice je, ale nehraje tu hlavní roli jako dřív.
Je třeba se maximálně přizpůsobit jejím požadavkům, možná nějakou dobu bude třeba zcela odstranit živočišné bílkoviny z jejího jídelníčku.
Ale hlavně jde o lásku, kterou má opět vnímat, tu maximální.
Teď došla do jakéhosi bodu zastavení.
Problém se jeví v krvi.
Krev jako životadárná tekutina prochází srdcem, tudy má ale chodit také maximum lásky.
Uvažujete-li o jejím sourozenci, měla by to její duše vědět.
Zatím tady je v podvědomé rovině strach, znejistění, obavy, co se stane.
Měla byste jí vysvětlit, že nepřichází bojovník, který bude usilovat o první pozice, ale kamarád, především její kamarád.
Předpokládám, že by tato "mentální komunikace" s její duší mohla být zlomová.
Pak by se mohly vyladit i její potíže.
© Wahlgrenis
15.07.2011
Milá Wahl,
děkuji za odpověď.
Mám ještě takovou otázku.
Manželovo rodiče už jsou asi 20 let rozvedení a každý si žije svůj život.
Manžel žil se svým bratrem u otce a u macechy.
Dětství s otcem a s ní nebylo lehké a i teď, kdy žije se mnou, mají vůči němu hromadu věcí, co mu vytýkají.
Jeho macecha, celou dobu, co ji znám, chce děti.
Asi před rokem byla na donuceném potratu.
Když se nám pak narodila Verunka, tak mi přišlo, že v hloubi duše si představuje, jak je dítě její.
Probírala jsem to s kamarádkou a napadlo mě, jestli Verunka nemůže být nemocná kvůli té negativní energii, kterou oni na nás stále sypou.
Můj tchán si najde vždy, co by mohlo být po jeho, a když tomu tak není, je zle.
A když už je konečně klid, přijde macecha a věci si zaonačí tak, že je zase vše špatně.
I podle vykládacích karet k nám chovají závist, faleš.
Verunka začala být nemocná před svatbou, kolem které byly taky problémy, ale jen z jejich strany.
Napadlo mě, jestli to tedy není kvůli tomuhle.
Ale abych nekladla zášť jen na ně.
Dějou se kolem nás tak divné věci, až mám mráz po zádech.
Nejdříve to bylo v podnájmu, kde jsme bydleli asi před rokem a půl - z ničeho nic se nám vypínaly spotřebiče, které zrovna šly, anebo jsem cítila, jak za mnou někdo stojí, a nikdo tam nebyl.
Vyházené věci z tašky, kterou sem sbalila starší dceři k babičce, a další...
Když jsme se odstěhovali, vše utichlo.
Tento týden v nynějším bytě - přišli jsme domu a byl zaplý počítač, který jsme s jistotou nikdo nezapl.
A včera jsem v noci přišla do pokoje a byla zaplá malá lampička, kterou také nikdo nerozsvítil.
Nemůže tedy být něco špatně tady v bytě?
Mockrát děkuji za odpověď a doufám, že sem to nezkomolila.
Markéta 15.07.2011
