Konečně ke mně přišla přesně ta slova, která jsem potřebovala slyšet
Milá Wahlgrenis,
už několik dní v sobě nechávám zrát ta správná slova.
Chtěla bych se s vámi podělit o to, co cítím.
V dubnu jsem byla na vašem semináři
v Brně .
Moje pocity z vaší osoby byly velmi smíšené.
Nebylo to o nedůvěře, ale spíš o přijetí vašeho stylu.
Ten je opravdu výjimečný a jsem ráda, že jsem vás poznala.
Bylo pro mě velmi přínosné poznat vás, s jakou vírou mluvíte o věcech mezi nebem a zemí...
Nejsem stydlivá, ale často mívám pocit, že jsem "mimo", i když v poslední době potkávám stále více otevřených a upřímných lidí, kteří se za svoji víru nestydí.
Odmlada jsem cítila, že bych mohla využívat svých schopností pokud se budu řídit svým srdcem, ale mé okolí mě brzdilo.
Nebo lépe řečeno - nechala jsem se brzdit.
Posledních pár let zkouším různé způsoby, jak se přiblížit víc Bohu, jak otevřít úplně své srdce a naučit se přijímat s pokorou to, že cítím budoucnost.
Začala jsem dělat takové malé testy, říkám tomu "tipnu si".
Myslím, že mimosmyslové vnímání se dá vycvičit stejně jako sval.
Někdy jsou tyto tipy nepříjemné... jako třeba u
Aničky - kde jsem ji při pohledu na fotku cítila mrtvou.
Nebo když jsem vnímala, že jeden můj blízký člověk chce odejít, aby nemusel přijmout výzvu rakoviny ... a odešel.
Jsou i příjemné, třeba když se podívám na těhotnou kamarádku a cítím, že miminko je holčička.
Když jste mi na semináři řekla, že je kolem mě dušička, která chce přijít, rozplakala jste mě.
Už delší dobu ji cítím.
A ne jen ji.
Cítím i "jiné bytosti" okolo sebe.
Přicházejí ke mně hlavně, když si lehnu a chci spát.
Nejdřív jsem měla panickou hrůzu, zkoušela jsem to ignorovat, namlouvat si, že jsou to jen mé představy.
Nevím, možná jsou.
Ale je fakt, že váš seminář mi otevřel oči.
Ještě než jste tam pronesla, jak jste sama byla
na Slovensku na semináři a měla pocit, že byl jen pro vás, tak i já měla tenhle pocit.
Třeba ho tam mělo takhle víc lidí.
Bylo to úžasné, konečně ke mně přišla přesně ta slova, která jsem potřebovala slyšet.
Začala jsem si víc věřit.
Moc se mi líbilo to, jak jste nám vyložila pojem ženy a sebedůvěry k našemu tělu.
Začala jsem brát sama sebe jako svou nejlepší kamarádku a opravdově milovat samu sebe.
Moc se mi líbila vaše sebedůvěra a začala sama sobě víc věřit.
A právě to byl můj bod zlomu, jak jsem si začala víc věřit, začaly se mi propojovat všechny souvislosti a moje vize přicházejí častěji a častěji.
Nepoužívám žádné karty, prostě jen naslouchám svým pocitům.
Snažím se soustředit se na ten úplně první pocit, ještě než se přidá mysl a logika.
Už odmala mi říkávali, že mám prostě štěstí v životě.
Já myslím, že to je relativní, že to štěstí si ke mně nachází cestu proto, že se nevzdávám a i když někdy chvilku trvá, než se uskuteční můj sen, já vytrvávám ve svém úsilí.
Někdy sejdu z cesty, ale rychle si uvědomuju, že takhle ne a vyrážím opět správným směrem.
Momentálně je pro mě nejdůležitější jak vyřešit zdraví mé dcery.
Poradila jste mi odpouštěcí dopis, stále se odhodlávám ho napsat, asi taky to musí uzrát.
Ráda bych se taky dozvěděla, zda mě opravdu navštěvují duše zemřelých, andělé a ostatní, které cítím.
Někdy to jsou nepříjemné pocity, jakoby to na mě zkoušely negativní síly.
A jak zjistím, zda dušička, co je kolem mně, je můj tatínek?
Věřím a cítím, že my dvě se ještě setkáme.
Děkuji za vše, co jsem dostala.
S láskou,
Jolana 28.05.2011
Milá Jolanko,
právě jsem dočetla Váš dopis na stránkách Wahlgrenis...
Vznáší se kolem mne takový zvláštní pocit.
Je to, jako byste psala o mně.
Ty pocity a prožitky, které popisujete, se v mnohém shodují.
I já se cítím, jako bych to měla v životě jinak, a asi jediné, co mě dosud brzdilo, je právě ta sebedůvěra, kterou postupně získávám.
Setkání s Wahlgrenis
7.5.2011 přineslo další novou vlnu, leccos se změnilo a pomáhá mi to víc věřit tomu, co cítím...
I když je to někdy až šílené.
A pro běžné lidi občas hodně mimo realitu.
Ale stejně mám pocit, že je to tak v pořádku a brzdit to by znamenalo zprůměrovat něco vzácného, krásného a křehkého, co je tu potřeba.
A něco hezkého a důvěrně známého na mě svítí i z Vašeho dopisu, neumím to ani popsat slovy (u mě neobvyklé).
Jako by mi něco řeklo, napiš jí, je to spřízněná duše.
A tak děkuji za Vaše řádky a dejte o sobě zase vědět.
Ráda si je přečtu.
Evinenka 01.06.2011
